Studie u účastníků porovnávala dvacet typů dovedností. Vědci sledovali například plynulost pohybů při rozličných aktivitách, jakými jsou třeba šití či manipulace s chirurgickými nástroji. Simulátor též hodnotil kooperaci očí a rukou či čas potřebný pro dokončení aktivity.
Testu se kromě studujících budoucích lékařů účastnili také středoškoláci, kteří s hrami trávili okolo dvou hodin denně a vysokoškoláci, z nichž někteří hrají až čtyři hodiny denně. Studie však mezi schopnostmi obou hráčských skupin nezaznamenala zásadní rozdíl. A příštím krokem výzkumníků tak bude hledání optimální délky tréninku.
Studie však studenty medicíny a hráče porovnávala i v přesnosti laparoskopických zákroků. Tedy takových, kde chirurg využívá optické nástroje bez robotické asistence. A v tomto testu hráči pohořeli.
"Většina praktikujících doktorů se ve škole robotické zákroky nikdy neučila," říká autor studie, doktor Kilic. "S ohledem na studenty, jejichž prostorovou orientaci zlepšují virtuální světy, bychom však měli přehodnotit výuku současné generace (lékařů)," tvrdí Kilic.
