Proti nejsilnějšímu týmu na turnaji Češky prohrály 61:88, ale pětadvacetiletá křídelnice sehrála skvělý zápas. Naplno využila důvěry trenéra Lubora Blažka, který dal víc prostoru mladším hráčkám, a nastřílela Američankám patnáct bodů.
Tolik bodů proti USA, to není špatné, co říkáte?
Děkuju, mně se to taky líbí. Vždycky, když můžu nastoupit, jsem za to ráda, snažím se toho využít. A jsem ráda, že to takhle dopadlo.
Nezkusila jste si na památku schovat míč?
To bohužel nejde. Já jsem hlavně ráda, že mě holky povzbuzovaly a žily se mnou jako žiju já s nimi, když jsem na lavičce.
Nepřekvapilo vás, jakou jste dostala důvěru?
Jsem ráda, že takhle sbírám minuty. Jednou je to šest, jindy nula, pak patnáct. Patřím mezi mladší a nejnezkušenější, ale třeba přijdou časy, kdy budu na místě těch zkušenějších.
V úvodu zápasu jste vedly deset nula. Napadlo vás, že byste nakonec mohly vyhrát?
Dokázaly jsme si, že s nimi můžeme hrát. Ale na konci už jsme neměly sílu. Dokud jsme jí měly, krok jsme držely. Ale pak nás přeskákaly a přeběhaly.
Čím to je, že jsou na tom Američanky fyzicky o tolik lépe?
Jejich basket je docela rychlý, do všeho jdou naplno. Jiné týmy hrají víc staticky a síly jim pak docházejí.
Po zápase jste si popovídala s americkou hvězdou Lindsay Whalenovou, někdejší spoluhráčkou z pražského USK. Co vám říkala?
Ke konci zápasu mě pochválila, podala mi ruku. Něco si ještě pamatuje česky. Ale já jsem ráda, že se mnou prohodila pár slov Diana (Taurasiová). To byl vždycky můj největší vzor a teď mě pochválila za můj výkon.
Jak bude vypadat příprava na Angolu, proti níž musíte nutně vyhrát?
Jako doteď, nic se nezmění. Na tréninku si ukážeme jejich akce, pustíme si video. Snažíme se připravit nejlépe, jak to půjde.
Čím to je, že v reprezentaci máte na starosti lepit vlaječky spoluhráčkám na ruce?
To začalo loni na mistrovství Evropy, kdy jsem byla poprvé na šampionátu mezi babama. Dostala jsem vlaječky na starost. A letos jsem se k tomu přihlásila sama. Snad to přinese štěstí.
