Bylo těžší vyhrát dubnový turnaj v Istanbulu, nebo minulý týden v Brazílii?
Řekl bych, že těžší byla Brazílie. Dourados byl pro mě pátým turnajem během pěti týdnů, měl jsem za sebou dlouhé turné po Americe včetně otravy jídlem v Paraguayi.
Před turnajem v Douradosu jste dvakrát po sobě prohrál ve finále. Čím to, že jste tentokrát uspěl?
S Brazilcem Alarconem jsem odehrál čtyři vyrovnané sety, z toho tři se šťastnějším koncem pro mě. Měl jsem pevnější nervy a taky víc sil, protože jsem nebyl po otravě jídlem.
Všude se teď ve všech pádech skloňuje slovo Londýn. Nemrzí vás, že squash není olympijský sport?
Ani ne, protože s tím nic neudělám. Olympiádu si vychutnám i jako divák. Odpočinu si a připravím se na další část sezony.
I na pražské mistrovství Evropy klubů, které se uskuteční v září?
I na ně. Přijede hodně špičkových hráčů a pro český squash to může být největší akce od pražského mistrovství Evropy 2005. Těším se!