V Istanbulu si jednatřicetiletá česká basketbalová hvězda Hana Horáková zvyká...
... že při derby jejího Fenerbahce s Galatasarayem jí může na hlavě
přistát mobil nebo mandarinka.
... že turecké kolegyně si v klubovém autobusu pouštějí místní rytmy tak hlasitě, až z toho Evropance třeští hlava.
... že spoluhráčky příležitostně předvádějí břišní tance.
... že nasedne-li do dolmuše, místního "emhádéčka", může se ztratit v několika minutách.
... že když tady před Vánocemi vkročí do obchoďáku, nestačí se divit, jak jsou chodby prázdné. To vše už v Istanbulu zažila.
Zkušenost s místními diváky však byla šokem největším. "Při prvním derby s Galatasarayem jsem měla z té až smrtelné nenávisti mezi fanoušky doslova strach," přiznává.
"Na hřiště opravdu lítaly mobily, ovoce, vody v kelímku, petardy. Hrálo se maximálně pět minut, než zase vytírali palubovku, zatímco my pokaždé vytuhly. Zaháněli nás pod stříšku, ať se schováme, že lidi na nás mohou hodit cokoliv. To už nemělo s basketem moc společného," vzpomíná.
Útěchou jí mohlo být, že obě derby Fenerbahce vyhrálo stejně
jako všech osm zápasů v Eurolize. V klubu funguje mix šesti cizinek s šesti Turkyněmi pod vedením maďarského kouče Rátgébera, který
ovládá sedm jazyků a měl pochopení, že jeho česká posila se zprvu trápila.
"Po mistrovství světa jsem byla úplně mrtvá a připadala si jako špatná loutka. Při tréninku jsem oběhla tři kolečka a motala se mi hlava. Až poslední zápasy to zase začínám být já," vysvětluje.
Kulturní šok vstřebává, lidé z klubu jsou přátelští, její byt pěkný a velký. "Máme tu všechno na pětníku," libuje si. "Z bytu 15 minut chůze do haly a 20 minut do druhé haly, kde trénujeme."
Hana Horáková z Fenerbahce Istanbul uniká Tijaně Krivačevičové ze Šoproně
Hana Horáková z Fenerbahce Istanbul brání Cappie Pondexterovou z Jekatěrinburgu
Pokud o procházku nestojí, klubový řidič ji nabere a doveze. Když přece jen vyrazí do města, upřednostňuje lodní dopravu před dolmuši. Snahu proniknout do tajů turečtiny vzdala. "To je prostě úplně jiná řeč."
A strava? V lepších restauracích si pochutnává. "Zato v těch horších ty jejich ovce moc nemusím, jsou strašně divně cítit."
Turecko je velké, a tak i na místní ligu létají. Ve volných chvílích se však tým štěpí na dvě poloviny. "S holkama - cizinkama jdeme na kafe, na večeři, do centra. Turkyně mají svůj odlišný život. Ty s námi vyrazí málokdy."
Místo malé haly jim klub staví větší, ale konec výstavby je zatím v
nedohlednu. Ovšem bez obav, pokud se probojují do euroligového Final Four, které chce klub pořádat, je k dispozici městská aréna pro 15 tisíc fanatických diváků. Co tam z hlediště dopadne na hráčky, se Horáková možná teprve bude divit.
Česká kapitánka Hana Horáková s cenou pro nejužitečnější hráčku mistrovství světa
S manželem žije takříkajíc po Skypu, ona v Turecku, on v Česku. Jednou vyrazil za ní, sama se domů dostala až na Vánoce. To je na jejím istanbulském angažmá nejtěžší. "Tak dlouho jsme od sebe ještě nebyli." I proto své rodině nadělila pod stromeček letenky do Turecka.
Sama při vánoční návštěvě Česka stihla setkání stříbrné reprezentace, kde jí kouč Lubor Blažek decentně nadhodil: "Rád bych tě měl v nároďáku dál." Neřekla na to ano ani ne. "Slíbila jsem, že popřemýšlím."
