V životě Moji došlo k několika zásadním zvratům, se kterými se tato gorilí slečna stále jen těžko srovnává. Ve chvíli, kdy se její mámě Kijivu narodil sameček Tatu, Kijivu Moju doslova odvrhla a přestala se jí věnovat.
Moja měla velké štěstí, protože našla pochopení u tety Kamby, nejstarší samice ve skupině, které právě přišla o své mládě. Ta Moje věnovala veškeré mateřské pudy a dokonce se u ní spustila laktace, takže Moju normálně kojila.
Další zvrat nastal letos v dubnu ve chvíli, kdy se Kijivu narodilo třetí mládě, sameček Kiburi. Situace se opakovala: Kijivu opustila Tatua a plně se věnuje nejmladšímu potomkovi. Malého Tatua se ujala zkušená teta Kamba, podobně jako předtím Moji. Jenže tentokrát už Moja zůstala úplně sama. Ze dne na den přišla o všechny jistoty a ztratila svou oporu v dospělých gorilách.
Ošetřovatelky v pražské zoo vidí, jak těžce se Moja s celou situací vyrovnává. Jak večer marně hledá partnera ke spánku a přes den bloumá nebo posedává. Z lidského pohledu se může zdát chování gorilí rodiny kruté, ale samice se chovají přesně tak, jak jim velí instinkty, a jak je to normální i v přírodě.
Samice není schopna se trvale věnovat více než jednomu, logicky tomu nejmladšímu potomkovi. O odstavená mláďata se starají samice, které vlastní potomky právě nemají. A ve chvíli, kdy mladé gorily přestávají být chráněnými mláďaty, tedy někdy po 6. až 8. roce života, svou rodinu často opouštějí.
Samečci tvoří mládenecké tlupy, kde se pomalu připravují na založení vlastní rodiny. Mladé samičky se přidají k jiné skupině, kde mohou mít mláďata s nepříbuzným samcem. Toho se, doufejme, snad dočká i Moja.
