V následujících nápravných zařízeních zdi s ostnatým drátem, výhružné strážní věže ani obhroublé bachaře a špinavé cely nenajdete.
Bastoey: ekologický ráj
Vězňům v prvním ekologickém vězení Bastoey na norském ostrově téhož jména bychom mohli vzávidět. Neomezují je žádné ploty ani mříže, mohou se toulat po plážích a rozjímat v krásné krajině. Jediné, co musí dodržovat, je život v souladu s přírodou.
Sto patnáct pachatelů lehčích násilných skutků a zlodějů tráví čas na ostrově péčí o dobytek a o zemědělské plodiny, které pěstují bez jakýchkoliv chemických látek a umělých hnojiv. Jedí jen to, co vypěstují, co nespotřebují, prodávají do ostatních věznic. Daňové poplatníky věznice nic nestojí. I elektřinu si na ostrově trestanci vyrábějí sami pomocí solárních panelů.
Když mají odpracováno, užívají si jako na dovolené. Hrají tenis, jezdí na koni nebo se koupou v moři.
Z vězení se dá poměrně snadno utéct (není to žádný Alcatraz), ale proč by ze zeleného ráje jeho obyvatelé prchali a riskovali, že je po dopadení vsadí to standardních cel?
Aranjuez: do vězení s celou rodinou
Chudoba v kombinaci s osiřením a špatným vzděláním rovná se zločin. Tuto jednoduchou rovnici si dali dohromady ve španělském vězení Aranjuez a zavírají pro jistotu celé rodiny i s malými dětmi.
Děti, které mohou zůstat ve vězení do tří let, dělají to, co všichni jejich vrstevníci. Chodí do školky, kreslí, jezdí na tříkolce. Cely, v nichž přebývají i s matkou a otcem trestancem, jsou pomalované veselými obrázky a za vězeňskou zdí se ukrývá i dětské hřiště.
Ale i v rodinném bloku F1 (přezdívaném pětihvězdičkový hotel) se musí dodržovat vězeňský režim. Za úsvitu stráž vyvolává jména rodin a postupně je budí. V noci, po celodenním hraní si s dětmi ostatních vězňů, se musí rodiny vrátit do cel.
Psychologové i vězni si rodinné cely pochvalují, mnohé děti však prý při večerním návratu do cel pláčou.
Halden: Hilton pro zločince
Norové mají své vězně asi opravdu rádi. Ekologický ostrov jim byl zřejmě málo, proto letos v dubnu otevřeli ještě nejluxusnější vězení na světě. V Haldenu najdete vybavení, o kterém si řada z nás může nechat jen zdát. Na každé cele je samozřejmostí obrovská plazmová televize, výstavní koupelna a nábytek v nejmodernějším stylu.
Přes dvě stě padesát vězňů má k dispozici fotbalové hřiště, tělocvičnu a školu, v níž si mohou chovanci opatřit nějaký ten diplom. A pokud je tohle všechno omrzí, mohou si půjčit si některý z mnoha hudebních nástrojů a zavřít se do nahrávacího studia. K dispozici však mají i několik ložnic bez kamer, kde je mohou navštěvovat partnerky, kterým už se opravdu hodně stýská.
Téměř milion dolarů padlo jen na výzdobu věznice, kterou tvoří obrazy a graffiti umělce Dolka.
Otago: rehabilitace především
Do seznamu luxusních věznic jistě patří i zařízení v novozélandském Otagu. Aby se v něm trestanci cítili jako doma, investoval do něj stát 218 milionů amerických dolarů. Nechybí podlahové vytápění, knihovna, tělocvična a spousta dalších vymožeností.
Každé křídlo má svoji plazmovou televizi, aby ale vězňům nebylo líto, že po večerce přijdou o své oblíbené pořady, mohou mít ještě vlastní televizi na cele. "Není to žádný zámek, ale je to tu příjemné," říká manažer věznice Jack Harrison.
Vězni mají soukromé cely, které ale spíše než samotky připomínají hotelové pokoje. Hlavním cílem je integrovat zločince zpátky do společnosti, takže žádné tresty, jen cvičení a vzdělávání.
San Pedro: Máš prachy? Budeš se mít dobře
Každý si na svůj pobyt musí vydělat. Ústřední myšlenka bolivijské věznice San Pedro dělá z tohoto netradičního zařízení svébytné městečko. Nechybí v něm nejrůznější krámky, kadeřníci, restaurace, stánky s rychlým občerstvením, kostel, nemocnice a dokonce ani pětihvězdičkový hotel. Je jen na vězni, zda bude žít ve špinavé díře nebo v luxusním apartmá.
Vězení pojme 1 500 lidí a je rozděleno na osm sekcí podle komfortu. V té nejdražší je vlastní kuchyň, koupelna a kabelová televize. Téměř ve všech sekcích se najdou herny, kde si vězni mohou zahrát kulečník, šachy nebo videohry. Restaurace a jídelny řídí samotní trestanci, pokud by však jejich kolegům menu nevyhovovalo, mají možnost koupit si suroviny a připravit si jídlo "doma" na cele.
V San Pedru nejsou dozorci a policie tam zavítá jen zřídka. Dodržování pravidel obstarávají zvolení vůdci, což je snad jediná vada na kráse. Ti se se svými spoluvězni zrovna moc nemazlí, o čemž svědčí fakt, že z vězeňské brány odcházejí každý měsíc zhruba čtyři muklové nohama napřed.
A podobá-li se život za zdmi světu okolo, pak se vším všudy. Včetně toho, že luxusu si v San Pedru můžete užívat, jen jestli máte peníze. Pokud ne, nestojí tam pobyt za nic.
