Blížíte se ke středočeské Chotouni a po rozbité silničce proti vám jede traktor a za ním další a další; a všechny vypadají jako z prvorepublikového filmu. Není to sice každodenní obrázek, ale stát se vám to může. V Chotouni je totiž největší soukromé muzeum zemědělských strojů v Česku a část exponátů je provozuschopná.
Jak to přišlo, že sbíráte zrovna traktory?
Dostal jsem starý traktor darem. Před 14 lety. Jmenuje se Svoboda 12 a stal se základem sbírky. I když je funkční, na opravdovou práci na poli mám výkonnější stroje. Jenže ten stařeček svoboda byl krásný, tak co s ním? Vypulíroval jsem ho a začal mu pořizovat kamarády.
Kde se vůbec takové staré traktory shání? Na bleším trhu je asi nekoupíte. Obcházíte staré statky?
Po revoluci to bylo snadné: spousta strojů rezla někde v koutě zemědělských statků a po restitucích se jich noví majitelé rádi zbavili. Jen jim zabíraly místo a i ten, kdo se chystal hospodařit, si raději pořídil něco moderního. Se vstupem do Unie ale ceny razantně stouply a začal být zájem ze strany zahraničních sběratelů. Rozhodně to není tak, že bych pořizoval každý měsíc další traktor.
Navíc to je i spousta práce na tom stroj zprovoznit. Jsme schopni dát dohromady tak jeden dva ročně. Zaměstnávám jako zemědělec osm lidí, v zimě, když není moc práce, dáváme dohromady traktory. Aktuálně mám ve sbírce padesát kusů, polovina je pojízdných.
Ve sbírce ale nemáte jen traktory. Ve vašem muzeu jsou k vidění i jiné stroje... Některé vypadají dost tajuplně.
Sbírám různé zemědělské stroje a je tu i spousta stabilních motorů. Těch máme přes 80, třicet z nich jsou funkční stroje. Jsou to ty hlučné přístroje, které většina lidí zná z filmu Na samotě u lesa. Motor běží a zapojit se na něj může nějaký výkonný stroj: mlátička, pila, čerpadlo. Motor je přitom jen jeden, stroje se u něj střídají podle toho, co je v hospodářství zrovna potřeba.
Je to koníček dost časově náročný, jak třeba snáší vaše paní, že trávíte veškerý volný čas v dílně?
Naštěstí velmi dobře. Vrtám se v motorech a nezlobím doma. Nejde totiž jen o to traktor přivézt a naleštit. Mnohé jsem koupil v rozebraném stavu a pak to trvá, než se dají dohromady. Náhradní díly se shánějí v celé republice, ale pro některé jsem musel zajet až do Polska.
Jste nesmírně trpělivý muzejník. Všimla jsem si, že dovolíte dětem i dospělým, aby si na traktor vylezli, točili volantem, někomu se poštěstí i projížďka (jede jako pasažér). Nebojíte se o své exponáty?
Jsou to stroje, které sloužily v terénu při těžké práci na poli. Musí něco vydržet. Pochopitelně nepředpokládám, že by někdo v muzeu trhal páčky nebo do traktoru kopal. Ale sednout si na sedadlo a chytnout volant, to ničemu neškodí. Pro děti by to byla nuda, kdyby měly jen chodit okolo exponátů a koukat. Většinou je to tak, že děti lezou na traktory, maminky je fotografují a tatínkové se vyptávají a poslouchají ty technické zajímavosti o jednotlivých strojích.
Máte dost návštěvníků?
Občas jezdí celé autobusy, občas někdo zavolá a přijde parta kamarádů nebo rodina. Prohlídky jsou v podstatě individuální. Nedávno tu byl celý autobus Nizozemců, a to byl problém. Měli s sebou sice překladatelku, ale ta neuměla technické termíny. Tak jsme si pomáhali rukama nohama. Jezdí zemědělci, jiní sběratelé.
Jediné, co nemám rád, jsou výpravy, které mají evidentně na jeden den naplánované mnohé další cíle. Průvodce je honí, aby si mohl odškrtnout, že tohle už jim ukázal, a lidé ani nemají čas se rozkoukat a na něco zeptat.
Bulldog 20–20k (1940) se startuje pomocí volantu, který traktorista vyndá a použije jako kliku
Traktory, které jsou tu k vidění, mají roztodivné tvary. Jaké tu mohou návštěvníci vidět zajímavosti?
Mám tu třeba traktor Bulldog, který se startuje na kliku, ale tou klikou je jeho volant. Když se nastartuje, volant se zandá na své místo a traktorista může vyrazit na pole. Nebo americký farmall. Startuje se na benzin, pak se přepne do úspornějšího, petrolejového režimu. Válečný hanomag má stejný předek jako německé vojenské auto, to byla taková výroba dva v jednom. V muzeu můžete vidět speciální traktor do kukuřičného pole, do vinice, do podmáčeného terénu... Každý stroj tu má svou historii a je něčím zajímavý.
Případné návštěvníky by mohlo zajímat, jaké je vstupné do muzea.
Ryze dobrovolné, nechci mít starosti s nějakým vybíráním, účtováním. Když přijede někdo, kdo má o traktory zájem, chce si sbírku prohlédnout a něco se o ní dozvědět, rád mu ji ukážu.
Prý od vás chtěl někdo sbírku koupit?
Zájemců bylo dokonce několik, různí lidé ze zahraničí. Asi bych mohl za utržené peníze spokojeně žít, ale co bych dělal ve volném čase? Navíc vášeň pro traktory zdědil i můj vnuk, takže předpokládám, že bude sbírku rozšiřovat.
