SERIÁL O 90. LETECH: Primátor Mencl bojoval s moravisty

Rok 1990. Z čela Brna odcházejí komunističtí předáci a po několika měsících "primátorování" Pavla Podsedníka, tedy po prvních svobodných volbách do městského zastupitelstva, usedá na křeslo primátora Václav Mencl, dnešní poslanec za ODS. Neměl to tehdy lehké.

Václav Mencl | foto:  Dan Materna, MAFRA

Průmysl i celé město byly fatálně poznamenány čtyřiceti lety normalizační péče, navíc se ke slovu dostávali nespokojení moravisté z Hnutí za samosprávnou demokracii - Společnost pro Moravu a Slezsko (HSD-SMS).

václav mencl

Narozený 5. dubna 1943 v Brně. Vystudoval architekturu a do roku 1989 pracoval jako projektant ve Stavoprojektu Brno.
V letech 1990 až 1992 byl primátorem Brna.
V 90. letech se stal náměstkem ministra hospodářství a ministra pro místní rozvoj, byl členem Senátu a hlavním manažerem ODS.
Od roku 2002 je členem Poslanecké sněmovny.

Mencl, který kandidoval za Sdružení pro Brno, ale postupem doby přešel do ODS, zažil též tvrdé třenice i v této straně vystavené silnému tlaku podnikatelů. Celou dobu však musel odrážet hlavně útoky zhrzených moravistů.

A po dvou letech jim 30. září 1992 nakonec i podlehl.

Vaše zvolení primátorem se podařilo vlastně díky počáteční "nešikovnosti" moravistů. I když měli v komunálních volbách třetinu, nedostali se do městské rady ani z jejich řad nevzešel primátor. Jak to?
V porevoluční době v roce 1990 neměli nově zvolení zastupitelé takové zkušenosti s koaličním vyjednáváním a dalšími postupy. Přestože tedy měli v šedesáti členném zastupitelstvu dvacet zástupců, nevyjednali si podporu ani pro svého kandidáta na primátora, ani na místa v Radě města Brna. Jednotliví uchazeči o post primátora byli tehdy hodnoceni hlavně podle svých kandidátských projevů. Mne navrhlo Sdružení pro Brno a v následné volbě se ukázalo, že toto sdružení má blíže ke kandidátům za Občanské fórum. Takže spolu s hlasy ostatních stran jsem nakonec byl zvolen primátorem města Brna a moravisté zůstali úplně stranou.

Pak se však jejich zástupci snažili získat moc, ne?
Postupně si moravisté uvědomili sílu svých dvaceti hlasů a začali se domlouvat s ostatními stranami na vzájemné spolupráci. V praxi to vypadalo tak, že se neustále pokoušeli najít spojence k vyslovení nedůvěry primátorovi a Radě a dosadit na tyto funkce své zástupce.

Kvůli tomu prý vznikla i tajná, u notáře podepsaná a uložená smlouva jednatřiceti zastupitelů, že budou hlasovat stejně. Víte, kdo ji inicioval a podepsal?
Tento fakt mi bohužel není do dnešní doby jasný. O písemné dohodě nevím, ale je pravda, že jsem byl v tajném hlasování odvolán třiceti jedna hlasy.

Pamatuji se, že v tisku tehdy proběhly patrně zástupné kauzy vašeho tajemníka Petra Fridricha včetně údajného pronájmu vily Tugendhat výtvarníku Michalu Švarcovi pro jeho modely a nahé akty modelek. Jak to tehdy bylo?
Kauzu vily Tugendhat považuji skutečně za zástupný problém. Naše politické střety na radnici byly poněkud jiného rázu, šlo například o privatizaci bytového fondu, územní plán města Brna, kulturu ve městě nebo Statut města Brna.

V době velkých privatizací bylo velmi důležité být u moci. O jak velké zakázky z městských peněz se tehdy hrálo?
V době, kdy jsem byl ve funkci primátora, považuji za největší rozhodování vstup strategického partnera do Brněnských vodovodů a kanalizací nebo rozhodování o tom, jakým způsobem se bude spravovat městský majetek.

Po vás byl zvolen primátorem Jiří Horák. Třenice kolem této "výměny" přijel prý řešit Milan Uhde coby celostátní politik, který vám oběma měl nabídnout posty v Praze.
Doktor Uhde se v našem střetu s Jiřím Horákem opravdu angažoval, snažil se celou věc urovnat. Mně osobně žádné místo nenabídl, ostatně jsem šel pak učit na brněnskou fakultu architektury. A že by nabídl nějaké místo panu Horákovi, o tom nic nevím.

Do období vašeho primátorování spadá také incident, kdy stovky Romů obléhaly policejní stanici a chystaly se ji "dobýt". Co se stalo?
Stalo se, že skupina mladíků, dneska bychom řekli skinheadi, napadla romský byt. Vytloukli okna a začali rodinu vystěhovávat. Romové se na útočníky vrhli a pronásledovali je. Na Bratislavské útočníky zadržela hlídka a odvezla je na služebnu. Před policejní budovou se pak shromáždil dav asi tří až čtyř set Romů, kteří chtěli tu stanici napadnout. Drželi sekery a vykřikovali, ať jim útočníky vydají.

Vás přivolali sami policisté, abyste rozehnal skupinu rozzuřených Romů?
Policisté se uvnitř zamkli a třepali se strachy. Zavolal jsem si na pomoc ještě prokurátorku, aby mi pomohla ty lidi zpacifikovat, protože tam to opravdu hrozilo nějakým lynčem. Naštěstí jsme je přemluvili. Týden pak Cejlem chodily ozbrojené hlídky se sekyrami a motykami. Nikomu se nic nestalo, tak jsme je nechali, nechtěli jsme vyvolávat konflikt. Dopadlo to dobře, ale ten moment před policejní stanicí byl hrozný. Policisté ovšem po týdnu pookřáli a tvářili se jako hrdinové, na místě to však vypadalo jinak.

Co se vám ve funkci povedlo?
Náš první počin byl, že jsme společně s VUT a známou anglickou firmou, která nám udělala po celém světě reklamu, založili Technologický park. Zahraniční investoři přišli do Brna díky němu. Přinesli sem výzkum, vývoj a centra firem pro střední a východní Evropu. A v Brně tak dnes nacházejí uplatnění absolventi vysokých škol. Dnes už také nikdo nepochybuje, že když vznikne nový justiční orgán, jde automaticky do Brna. Pražští právníci se ovšem strašně snažili, aby tyto instituce sídlily v hlavním městě, protože v nich chtěli zasedat. Ale zásluhou moravských hlasů se to nepovedlo.

to byla 90. léta

Pravidelná rubrika jihomoravské a brněnské přílohy MF DNES, která mapuje politické, majetkové, společenské i kulturní změny Brna po listopadu 1989, se přes prázdniny odmlčí. Začne vycházet opět v září 2010.

Své tipy, co hýbalo životem Brna v 90. letech, pište na [e-mail].