Třicátého května 1945 jsme byli večer v půl deváté vyrozuměni českými orgány, že během půl hodiny musíme opustit dům a smíme vzít s sebou jen to, co uneseme v ruce. Tak vzpomíná brněnská Němka označená pouze iniciálami K. M. v knize Slyšme i druhou stranu, která obsahuje dokumenty k vyhnání Němců z českých zemí.
"Měla jsem v domě dvě staré ženy ve věku sedmdesát a dvaasedmdesát let, které u mne bydlely a už šly spát. Prosila jsem ty české muže, aby je přece nechali v posteli. Za to mě chtěli ztlouci. Pět minut před devátou nás už vyháněli obušky na ulici a vzápětí jsme museli putovat pětadvacet kilometrů pěšky. Všichni lidé ze starobinců, nemocnic, dětských klinik - všichni museli ven a na pochod. Cestou se mnoho lidí zhroutilo," pokračuje brněnská Němka ve vzpomínkách na ostudný divoký odsun brněnských Němců.
"Po celou noc jsme stáli jako dav, ženy, muži a děti, v starobrněnské klášterní zahradě (u Augustiniánského kláštera na Mendlově náměstí - pozn. red.)," vzpomíná další pamětník s iniciálami M. v. W.
"Za ranního šera nás ze zahrady vyhnali a sestavili do tří proudů v klášterním nádvoří. Nyní přišel jeden štábní kapitán s tlupou partyzánů a četníků a křičel: 'Zlato, peníze a spořitelní knížky odevzdat!' Nato se vrhli všichni partyzáni, četníci a on sám na bezbranné ženy a starce a rvali jim z těl i z kufrů klenoty, peníze a ceniny, prostě všecko, co jim připadalo hodnotné. Každý partyzán měl kufr plný zlatých a stříbrných předmětů a klenotů; velel jim štábní kapitán Holátko," vzpomíná M. v. W.
K Pohořelicům
Pochod k 65. výročí odsunuV sobotu 5. června v 10 hodin startuje pietní pochod do Pohořelic ve stopách vyhnaných Němců. Sraz je v zahradě Augustiniánského opatství na Mendlově náměstí, odkud brněnské "pořádkové síly" vyhnaly na pochod brněnské Němce. |
Pamětník pak pokračuje vzpomínkou na samotný pochod k Pohořelicům. "Poněvadž masy lidí musely předtím po celou noc stát na ulici a v klášterní zahradě pod širým nebem, zhroutili se mnozí hned po několika prvních kilometrech pochodu. Cesta vedla k Pohořelicům. Byl to otřesný průvod a jedna žena vyjádřila přiléhavě všeobecnou náladu, když s rukama vztaženýma k nebi zvolala: 'Dobrý Panebože, takovéhle procesí o Božím Těle jsi asi ještě nikdy neviděl!' Přibližně po patnácti kilometrech cesty, u Rajhradu, byli ti, kdo byli znaveni a vyčerpáni a nemohli dál, zahnáni do rajhradského lágru. Tam je přepadly partyzánky, svlékly je do naha, a ženy i muže prohledávaly, zda nemají šperky a peníze...," vzpomíná pamětník.
"Nesčetní lidé tam byli ubiti k smrti a podle výpovědí mnohých, kteří došli do Pohořelic, i zastřeleni. Nepopsatelné scény se odehrávaly na pohořelické silnici, navíc se odpoledne přihnala hrozná bouřka, která zaplavila příkopy podél cesty. Znavení a vyčerpaní lidé klouzali po změklé půdě, byli poháněni bitím a ranami bičem, většinou však už nebylo možné dostat je na nohy. Příkopy byly plné oděvů, kufrů, potravin, které vyčerpaní lidé odhazovali, a mezi tím vším seděli zcela vyčerpaní lidé, kteří tam umírali. Velká část se odvlekla až do Pohořelic, tam jich však zemřely tisíce," končí své vzpomínky přímý pamětník.
Svědectví o dalších zvěrstvech českých "mstitelů" se dlouhá léta tajila. Mladší generace je však při pietním pochodu v sobotu 5. května znovu připomene.
