Zápletka není nijak složitá. Lidé znesvětili posvátné místo predátorů a jako by to nestačilo, ještě probudili královnu vetřelců. S podrobnějším rozborem si počkáme na recenzi a raději si blíže popíšeme, jak se nové "AvPčko" hraje.
- Video z preview verze bylo na požádání SEGY staženo. "Bohužel jsme ani žádnou informaci o zákazu publikování videí od Segy nedostali," dodává Karolína Koucká z CD Projektu.
Mariňák
Hra za zástupce lidské rasy, za mariňáky, se v této sérii stala tou nejděsivější záležitostí, s jakou se řada hráčů doposud setkala. Spousta temných koutů, v nichž zrůdného vetřelce přehlédnete raz dva a vědomí, že stačí malá nepozornost a je po vás: to dokázalo rozproudit krev v žilách mnohým z nás.
V novém titulu začínáte na lůžku, ponechán kolegy ve štychu, avšak naživu. Rázem se s vámi spojí jedna spolubojovnice, zběžně popíše základní ovládací prvky a vypraví vás na cestu.
První okamžiky hraní nejsou tak děsivé, spíš vás bude tížit nejistota. Nepřetržitě svítící baterka osvětlí jen naprosté minimum prostoru, takže kombinace temnoty a směsice zvuků navodí pořádně tajemnou atmosféru.
Ta se hrou táhne do chvíle, než se poprvé setkáte s xenomorfní bytostí, vetřelcem. Jeho nástup na scénu je v rámci možností velkolepý. Nejdřív se k vám pokouší dostat zespoda, podlahou. Poprvé ho ale spatříte, když se snažíte otevřít zablokované dveře. A to hned tváří v tvář, hezky zblízka.
Následný souboj není žádný med. Po ruce máte pouze slabou pistoli, se kterou s ním zápolíte pěknou chvilku. Naštěstí můžete vetřelce fláknout i držadlem pistole, což se ale musí provádět s rozmyslem. Buď ho totiž pošlete na chvíli k zemi, anebo si ho pustíte příliš k tělu a tak se mu naservírujete přímo na talíř. Po zdárné likvidace téhle bestie si značně oddychnete.
Od téhle chvíle budete vděční za charakteristické "tap tap", jež vydává detektor pohybu a znamená bezpečí. Jakmile se zvuk změní, je zle. Setkání s dalším vetřelcem je na spadnutí. Temnými chodbami najednou začnete procházet velmi opatrně a protože xenomorfní neřád vybafne odkudkoliv, začnete se dost možná i bát. Minimálně se o to autoři snaží.
Další milník přichází ve chvíli, kdy se seznámíte s pulzní puškou. Tahle stará známá vydává typický zvuk, jenž sice zní trochu plastově, ale i tak si ho zamilujete.
Přeskočme několik dílčích okamžiků a pojďme si popovídat o boji s několika vetřelci najednou. U sebe máte pulzní pušku s jedním plným zásobníkem (99 nábojů), drobnou rezervou a čtyřmi granáty do granátometu. Čekáte, než přijede výtah a co se nestane, blíží se horda vetřelců.
Já v tomto okamžiku zažil takřka filmový úsek, v němž jsem pálil hlava nehlava a nakonec došlo i na ty granáty. Vetřelci jsou rychlí a mrštní, takže nemá cenu stát na místě. Ve tmě lezoucí potvory vidíte jen matně, navíc kličkují a věci nepomáhá ani střelba z pušky, která značně oslňuje. Filmovému feelingu dopomáhá i funkční čítač nábojů na zbrani, na němž se číslo blíží nule rychleji, než byste chtěli. Jakmile se potvory dostanou k vám, je zle.
Právě tento okamžik na mě zapůsobil velmi pozitivně, a pokud jich ve finální hře bude přiměřené množství, tak se máme na co těšit. Zatím se zdá, že autoři dobře "rozdávkovali" chvíle zběsilé akce a osamocenějšího zkoumání a lekání. Tudíž doufám v zachování tempa a dynamiky i ve zbytku titulu.
Nebudu si hrát na hrdinu a klidně přiznám, že mrazení v zádech jsem neunikl, ať už v soubojích s vetřelci velkými, nebo malými (facehugger). Dvě mise, co jsem si zahrál, ukázaly značný potenciál a opětovné setkání s pulzní puškou M41A bylo k nezaplacení (do ruky jsem dostal i plamenomet nebo brokovnici).
Kdo by se nechtěl bát xenomorfního zabijáckého monstra v kůži človíčka, může si klidně zahrát za vetřelce. Pocit ze hry je převelice odlišný a místo ustrašeného postupu zažijeme frenetickou akci se stealth prvky. Byť to zní podivně.
Vetřelec
Kdo hrál předchozí díly, jistě si snadno představí, jaké jsou přednosti obludného vetřelce: rychlost, lezení po stěnách, splývání s temnotou a bleskový útok.
Ovládání v tomto režimu vyřešili tvůrci pohodlně a vcelku očekávatelně. Jedno myšítko slouží k rychlému, druhé k silnému útoku nebo úderu ocasem. Kromě toho je přítomný jakýsi lock-on (zaměření na jednoho nepřítele), díky němuž provádíte útoky na dálku. Pochopitelně skokem.
Autoři z Rebellionu si neberou servítky, takže můžete oběti (stále žijící) prokousnout hlavu vnitřní čelistí, prošpikovat ji ocasem a tak dále. Zatímco mariňák k léčení používá injekce, vetřelci se zdraví doplňuje automaticky.
Na začátku jsme se vším obeznámeni v tutoriálu a nehrozí tak, že bychom byli rovnou vrženi do bitvy a tápali.
A jak se za xenomorfa hraje? Parádně, akce je rychlá a okořeněná lezením po stěnách, které není instantní, ale má také svou klávesu. Zcela bez rozvahy to ale nejde. Nemá cenu se vrhat na několik mariňáků najednou. Vyčkávání na vhodný okamžik má své kouzlo a většinou přinese odměnu, zdárnou likvidaci nebohé oběti.
Číhání ve tmě, postupnou likvidaci a rychlé přesuny jsem si nesmírně užil, a pokud tempo vydrží po celou dobu hraní, bude si stěžovat málokdo.
Predátor
Posledním, kdo dotvoří partu hratelných charakterů, je predátor. Vychytralý lovec, v jehož kůži bude potřeba zapojit mozkové buňky.
Základní predátorovou zbraní jsou zápěstní čepele, bez kterých se prostě neobejdete. Ať už při porcování vetřelců nebo trhávání lidských hlav (viz video). Další nezbytnou součást jeho arzenálu tvoří plasmová náramenní pistole.
Ve hře ji lze použít buď jako rychlý, avšak nepříliš účinný prostředek k odvrácení bezprostředního nebezpečí, anebo podržet odpovídající tlačítko o něco déle a z protivníka jsou rázem cucky. Pistole však spotřebovává energii, kterou musíte doplňovat. Mezi další vyzkoušené kusy predátorské technologie patří například shuriken s laserovým naváděcím systémem.
Co ale dělá predátora predátorem, je maskovací systém a různé režimy vidění. Maskování ve hře sice funguje nepřetržitě a vypne se akorát při útočení a šlápnutí do vody, ale na druhou stranu se nemůžete procházet metr od mariňáků, aby vás nespatřili. Nemluvě o vetřelcích, kteří vás cítí krytí nekrytí.
Nedokonalou neviditelnost využijete i ve svůj prospěch, můžete s ní odlákat pozornost. Se systémem dalekých skoků, kde vidíte, kam dopadnete, není problém ze šlamastyky vyváznout stále maskován.
Stačí se projít kolem mariňáků, oni vás zaznamenají a začnou pálit do míst, kde tuší vaši přítomnost. Vy mezitím skočíte za ně, využijete momentu překvapení a v ideálním případě je máte v hrsti.
Bojovat zblízka proti připravenému soupeři nemá příliš cenu, protože se umí celkem obstojně krýt (i vetřelci) a než rozrazíte jejich blok, je po vás. Případné bolístky léčíte predátorskou obdobou lékarničky.
Ani hra za predátora tedy nezklamala a milovníci rozvahy a plánované akce si přijdou na své, přičemž nechybí dynamika a spád dění. Citlivější povahy budou koketovat s žaludeční nevolností, protože hra za tento charakter brutalitou nešetří.
Tolik k herním vlastnostem, které mě nejvíce zaujaly.
Titul obecně vypadá velmi slibně a to i z perspektivy počítačových hráčů. U akce z pohledu první osoby nikoho nepřekvapí, že se hra bezvadně ovládá na klávesnici s myší. V preview verzi jsem mohl nastavit pouze nízké detaily, a přesto titul vypadal velmi k světu, chodil bez nejmenších problémů a ani jednou nespadl.
Pokud je zbytek hry stejně kvalitní jako to, co jsme si mohli vyzkoušet, zůstane dobré jméno herní série zachováno.
Info o vydání hry v ČR: Distributor připravuje české titulky, ale zůstanou na výběr i anglické. Alien vs. Predator se na náš trh dostane ve stejný den jako jinde v Evropě, tedy 19. února. Vydání speciální "facehuggerové" edice není v tuto chvíli jisté, CD Projekt však chystá vlastní sběratelskou edici s podložkou pod myš, kartou a pravděpodobně i komiksem.
Jaká je vaše nejoblíbenější postava v Aliens vs. Predator?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pátek 5. února 2010. Anketa je uzavřena.
