"Pepík sice nedostával žádné dárky od Ježíška, ale stromeček měl přece každé Vánoce. Byl ověšen řetězy slepenými moukou z barvených papírových obalů z cikorie, několika kousky cukroví, a když se na něm rozsvítily svíčičky, rděla se červená jablíčka jako malovaná." Takhle vypadají Vánoce v pohádkách o kocourovi Mikešovi malíře Josefa Lady.
Obrázky ponocného, zasněžených chalup a kostelíku na kopci zná každý. Není jiné místo, které je s českými Vánocemi spojené více než středočeská vesnice Hrusice, domov Ladových pohádkových postaviček a rodiště malíře, kterému kdysi vysekl poklonu i Pablo Picasso. Jak vypadají Hrusice dnes? A jak zdejší lidé slaví Vánoce?
Nejprve malé varování: Kdo jede na vánoční výlet do Hrusic a těší se, že uvidí romantické scenerie jako vystřižené z Ladových zimních obrázků, nepochodí.
"Lada si Hrusice velmi idealizoval, jednou namaloval u kostela domky, podruhé ne. Jindy zase smontoval zříceninu a rybník, i když stojí jinde,“ vysvětluje Martina Svobodová z místního Ladova muzea.
Půlnoční mše už ve čtyři
"Byl už večer, v baráčcích, zachumlaných ve sněhu, už svítili a tam kdesi před jedním stál pastýř a do štědrovečerní noci vytruboval krásnou koledu. Děti vydržely za ním chodit celý večer, od baráčku k baráčku, od statku ke statku, až zvony volaly na krásnou půlnoční mši.“
Tak tohle je už minulost. Stačí vystoupit na zasněžené hrusické návsi a hned zjistíte, že se tu od přelomu 19. a 20. století změnilo skoro všechno. Z historických chalup už stojí jen tři, stráň na sáňkování zarostla stromy a Jedličkovu louži, kde se kocour Mikeš učil bruslit, nahradila požární nádrž.
"Když jsem byl malý, měli jsme opravdu skromné Vánoce jako za Lady. Ale dnes se mezi místními už tradice moc nedrží, každý slaví po svém,“ říká třiasedmdesátiletý zahradník Václav Vávra, který se stará o hrusický kostel, známý motiv Ladových obrázků.
Na půlnoční udělá výzdobu z bílých lilií a chryzantém. "Bude ale už ve čtyři odpoledne, pan farář Kudláček musí stihnout ještě další kostely,“ líčí Vávra. Na Boží hod si místní v kostele zazpívají Rybovu Vánoční mši.
Bobšův chlívek se záclonkami
"Kozel Bobeš spustil hlubokým hlasem: Já jdu na koledu, nesu si pytel; kdo mi ho dá plnej, bude můj přítel; kdo mi ho dá půl, vezmu na něj hůl; kdo mi ho dá čtvrt, pošlu na něj smrt; kdo mi nedá nic, pošlu ještě víc! Sotva dozpívali, otevřely se dveře a v nich se objevila mladá panímáma.“
Nad tím malířova praneteř Alena Ladová mávne rukou. "Místní děti místo koledy sedí u počítače. Ale já se snažím nějaké tradice držet, aspoň při výzdobě stromečku,“ usmívá se dáma.
"Za mého dětství ale už Josef Lada jezdil do Hrusic jen na léto, takže jsem s ním Vánoce netrávila,“ vzpomíná.
Alespoň něco tu však zůstalo. Kousek od jejího domu dodnes v jedné zahradě stojí pohádkový chlívek kozlíka Bobše, který má dokonce záclonky. Hlídá ho bílý pes uvázaný na řetězu. Místní pohádková stezka vám ukáže i na místo, kde Mikeš rozbil krajáč s mlékem, a pak odešel do světa, aby vydělal peníze na nový.
"O Vánocích tu máme zájezdy turistů,“ pochvaluje si starosta Hrusic Ladislav Tesařík.
