Tedy alespoň ta část národa, pro niž každá černá kaňka na celebritě znamená vítané zpestření vlastního nudného života či alibistickou omluvou za osobní úlety. Protože jestli může "ujet" i ten slavný slavík, můžu já taky.
Přitom celá aféra leží na vodě. Výrok, že Gott trpí sexuální úchylkou, pronesl podle spisu StB jeho známý, profesí psychiatr. Podle Gotta se na tom dohodli, potřeboval lékařské dobrozdání, aby mohl odejít z továrny na pěveckou dráhu.
Což je docela možné – alespoň pamětníky to nepřekvapí. Kolik kamarádů v bílém plášti takhle využili třeba branci toužící po spásné modré knížce, aby nemuseli na vojnu. A Jiřina Bohdalová si nechala od spřízněné lékařky dokonce rozříznout ústa, jen aby nemusela v televizi vystupovat proti chartistům.
Samozřejmě lidská chtivost senzací se raději brodí v barvitých představách Gottova hříšného intimního života. Ale tuší vůbec zhýčkaný konzument dnešní bezhraniční erotiky, co se v dobách normalizace považovalo za sexuální úchylku?
Prakticky všechno. Třeba když se "při tom" nechalo rozsvíceno. Neřkuli striptýz. Nudistická pláž. Veškeré polohy snad kromě misionářské. Těla nezachumlaná pod peřinou až po bradu. Šimrání ušního lalůčku. Erotogenní zóny kolem pupíku. Používání jazyka k jakýmkoli jiným účelům než k soudružskému pozdravu.
Nemoc zvaná homosexualita, nebezpečná onanie – a možná i to záhadné slovo orgasmus, které "orgánům" (nikoli tělesným, tak se říkalo tehdejším policistům) muselo připadat obzvláště podezřelé.
V neposlední řadě Gott proslul jako dlouholetý starý mládenec. A to už taky zavání úchylkou, přinejmenším od vzoru socialistické rodiny. Vždyť si nepořídil ani novomanželskou půjčku!
Ale i kdyby Gott stál až po krk v mravním bahně a v doupěti neřesti mrskal bičíkem zpívající dívčí duo Kamélie, což by za jejich výkony učinil rád i leckterý hudební kritik, pořád by do toho nikomu nic nebylo. Ani tenkrát, a dneska už vůbec ne.
Navenek směšná aférka totiž symbolizuje přesně tu hranici, za níž "nenápadný únik" dat ze svazků StB zpochybňuje archivy celé. Ano, veřejnost má plné právo znát práskače, pokud je jeho vina beze vší pochybnosti prokázána, ale nemůže si dělat nárok na informaci, koho kdo práskal po zadečku pod duchnou.
I po dvaceti letech jsme až nezdravě fascinováni špínou, která se z archivů valí, a pořád ještě máme sklon odhánět zdravý rozum příslovím Na každém šprochu pravdy trochu. "Možná že ten Gott vyváděl jen občas, paní sousedko, ale něco na tom bude, znáte ty zhýralé umělce!"
Obrana proti tomu neexistuje, jen jediná. Kdyby Karel Gott prohlásil s vážnou tváří: "Ano, je to pravda, mám sexuální úchylku. Pouštím si k tomu Alexandrovce, vláček a Ženu za pultem."
