Vyděračství je v domácí politice obvyklé. Méně obvyklé je v politice zahraniční. Paroubek říká, že důležitější než postavení státu je okamžitý profit jeho politické strany.
Chce moc a udělá pro to cokoliv. To je pro demokracii riskantní. Páteční postup ČSSD ve Sněmovně není Waterloo vlády, nýbrž republiky. Poplatky být nemusí, nemusí být radar, nemusíme dokonce ani být v NATO. Můžeme mít jinou politickou orientaci, otočenou na Východ.
Paroubek může mít sedmdesátiprocentní preference. Může už teď s komunisty přepsat ústavu někam zpátky. To všechno může, však se to také v dějinách už stalo, ale něco důležitého to znamená. Spojenci KSČM a ČSSD říkají, radar nebude, vojska v zahraničí nebudou, reformy nebudou. Ani vaše předsednictví EU nedopadne dobře. Uděláme vše, aby dobré nebylo. Dobří budeme my.
Normální politický boj? Ne, změna politické orientace státu. Paroubkova cesta ho otočí k Východu. Proti americkému radaru vede koalice ČSSD – KSČM tvrdý boj. Když Rus vyhrožuje, že bude za trest střílet rakety na radar, jehož smyslem je vystřelené rakety registrovat, je rudo-rudá koalice zticha. Připomíná to léta osmdesátá a mírový boj západní kolony s heslem Lieber rot als tot.
Smyslem předsednictví EU je pro Paroubka boj – porazit ODS za každou cenu, s použitím všech prostředků, které to předsednictví nabídne. Je jedno, že to poškodí stát, protože takový stát, jaký máme, rudo-rudá koalice nechce. Chce stát východních parametrů, s východními vlastnostmi, s východními spojenci v čele.
Nevím, jak lépe definovat to, čemu se v politice odjakživa říká pátá kolona. Že ji tvoří komunisté, je logické, že se k ní nechala Paroubkem zatáhnout ČSSD, je pro ni tragické. Když Paroubek své cíle naplní, bude česká sociální demokracie poškozena na dlouhá léta. Republika, bohužel, bude poškozena mnohem víc.
Dohody vlády s opozicí nemají smysl. Vláda by měla dělat, co jí ukládá koaliční smlouva, její ideologie a ideály. Na poslancích, senátorech a voličích je rozhodnutí, kterou cestou stát dál půjde.
Stojíme na vážné politické křižovatce a jako většinou, když se ta křižovatka blíží, nikdo v ni nevěří. Tancuje se, nakupuje, přejí se Vánoce a šťastný nový rok.
Do roka může mít dvojice Paroubek – Filip v tomto státě moc s ústavní většinou. To šťastný rok nevěští. Ale Paroubek s Filipem toho nejsou strůjci, ti jen dělají, co jim peří a pohlaví nakazují. Strůjcem úspěchu těchto extrémních sil jsou vždy ti druzí – ti ukoptění demokrati, svárliví činitýlci, sobečtí přikradači, ukřivdění ješitové, prostě celá ta bída měšťanské demokratické politiky.
Když Paroubek říká "rozkopu vám předsednictví, když nekejvnete na antiradar", je to pro něj normální. Když poslanec KDU-ČSL nebo ODS říká, vyměním tuto koalici za rudo-rudou, protože jste mi neschválili tři procenta něčeho, je to pro Paroubka velká výzva. Využije ji. Slupne vás, vážená koalice, všechny. Jen boty vyplivne, podívejte se mu někdy do úst.
A budou vás litovat? Nevím. Vždyť jste si Paroubka, toto zubaté nic, vypěstovali sami.
