Řešení vymyslel v roce 1972 pro Mexico City scénograf Joan Brehms, podle jehož nápadu před 50 lety vznikla i první točna v Krumlově.
"Šlo o to, jak učinit diváka středem dění. Současná točna má jednu velkou nevýhodu: při lyrickém dialogu je příroda příliš dominantní," říká ředitel divadla Jiří Šesták.
Proto přišel Brehms s nápadem, aby byly dvě točny v sobě. Princip je prostý. Fungují jako jedna, ale v určitém okamžiku se začne vnitřní kruh točit a vyjíždět nahoru. Otočí se o 180 stupňů, zvedne o dva a půl metru a diváci náhle sedí proti sobě.
"Získáte intimní hrací prostor a příroda vás neruší. Navíc se to může zároveň celé otáčet, takže divák se najednou ocitne jinde, aniž si toho všimne. V evropské scénografii by to byl unikát," popisuje Šesták.
Nové dvojhlediště počítá s kapacitou 850 míst, což je zhruba o dvě stě víc, než má to nynější.
Návrh prostudoval divadelní kritik Josef Herman. "Šikovným divadelníkům dává velké možnosti. Kdyby se postavila třeba v Kvítkově zahradnictví, bylo by to nejrozumnější řešení. Po mém soudu by to divadlu prospělo," hodnotí Herman.
Brehmsovu verzi podporuje i krumlovská místostarostka Jitka Zikmundová. "Je to převratný a unikátní nápad, odvážné řešení, které bych Krumlovu určitě přála. Něco takového si zaslouží, měli bychom ve světě obrovskou konkurenční výhodu," uvedla Zikmundová.
