Letos její tržby poprvé překonají miliardu a půl. Firma, která meziročně roste přibližně o dvanáct procent, na podzim dostaví novou skladovou halu a do modernizace výroby investuje přes padesát milionů korun.
Zároveň se stává významným partnerem automobilek, které jí začínají svěřovat nejen výrobu, ale i vývoj některých součástek. Letos jí celý cyklus pro nový model zadala Škoda Auto.
O podrobnostech nechce Štěpánek hovořit. V autoprůmyslu je mlčenlivost zaklínadlem. Isolit-Bravo vyrábí těla reflektorů nejluxusnějšího Citroënu C6, Mercedesu Benz třídy S nebo BMW pětkové řady.
Navíc zásobuje obchody IKEA po celém světě "krabičkami na jídlo", dělá luxusní plastové nádobí Tupperware nebo fritovací hrnce a depilační strojky pro Philips. Plastovou všehochuť doplňuje vývoj a výroba forem na jejich lisování a prodej kuchyňských spotřebičů pod značkou Bravo.
"Držím se zásady, že jeden zákazník by měl přinášet maximálně osmnáct procent obratu," říká ředitel a spolumajitel firmy Kvido Štěpánek (50). Jedenapadesát procent hlasovacích práv ve firmě mu zajišťuje hlavní slovo, ačkoli Isolit spoluvlastní na třetiny s kolegy Pavlem Prokopcem (56) a Zdeňkem Najmanem (51).
"Aby firma dobře fungovala, někdo ji řídit musí. Ale ve všech zásadních věcech se shodneme," komentuje vlastnickou strukturu Štěpánek.
Bývalí zaměstnanci státního podniku OEZ Letohrad, pod nějž patřil také závod v Jablonném, koupili firmu ve veřejné soutěži v roce 1992. Zájem o ni nebyl, společnost měla problémy.
Nakonec Štěpánek se společníky zastavili vlastní domy a půjčili si na její nákup od banky. Nutno dodat, že Štěpánek nebyl za socialismu ani ve vedení závodu, ani nebyl členem KSČ. V podniku pracoval jako konstruktér.
"Dával jsem si tehdy velký pozor na transparentnost. Nechtěl jsem, aby mi lidé do smrti vyčítali, že jsem si pod rukou přihrál firmu," vzpomíná.
Nebojím se Číny, ale omezenosti lidí
Isolit-Bravo z těžkých začátků dostala výroba "friťáků", po nichž byl v první polovině devadesátých let velký hlad. Firma nabídla pod svou značkou Bravo podstatně nižší ceny, než byly u zahraniční konkurence tehdy obvyklé.
"Dnes už si je necháváme dělat v Číně, v Česku se to nevyplatí," říká Štěpánek. Paradoxně v Jablonném zůstala výroba luxusních fritéz pro Philips, který si může díky své značce dovolit vyšší náklady.
Dnes stojí Isolit-Bravo na trojnožce. Kromě výroby plastových výlisků pro cizí firmy a obchodu s kuchyňskými spotřebiči Bravo, má nástrojárnu, která vyvíjí a vyrábí formy na lisování plastů. Dvanáctičlenné vývojové oddělení navrhuje formy pro další průmyslové podniky. Ročně jich firma vyrobí kolem sto třiceti.
"Vždy jsem myslel, že nástrojařina se předává z otce na syna, ale to už neplatí. V Číně dokážou některé firmy vyrobit také kvalitní formy," říká Štěpánek.
To podle něho neznamená, že by byly vždy levnější. Samotná forma sice může být levnější, ale po započtení všech nákladů včetně letecké dopravy, už cena tak lákavá není.
Podle něj je čínské "šílenství" již tak daleko, že manažeři některých firem prostě musí část rozpočtu utratit v Číně. Jinak upadnou do podezření, že vybírají drahé dodavatele.
"Ti lidé mají klapky na očích a bezhlavě se řídí vnitřními pravidly," říká Štěpánek, který si definoval vlastní zákon takzvané konečné ceny.
"Ptám se jich: kdy můžete hovořit o ceně formy či lisu? Obvykle odpovědí, že na konci výběrového řízení," horuje Štěpánek.
To je podle něj špatný přístup. O skutečné ceně formy lze prý hovořit až v okamžiku, kdy je odvážena do šrotu. Teprve potom lze spočítat, kolik kromě pořizovací ceny stála také její údržba, neplánované opravy či penále za případné zdržení výroby.
Extrémně tedy záleží na kvalitě, na dostupnosti servisu a schopnosti rychle jednat, což oceňuje hlavně automobilový průmysl. "Říkám tomu Štěpánkův zákon konečné ceny. Ale málokdo ho chápe," dodává Podnikatel roku 2002.
