Ségolene Royalová a Nicolas Sarkozy mají své rodinné zázemí na vkus tradicionalistického voliče poněkud rozhárané.
Vůdce gaullistů strážce rodinného krbu rozhodně netěší tím, že se rozvedl se svojí první ženou a opustil dva syny. Sarkozy to udělal kvůli Cécilii Martinové, femme fatale svého života. Jejich příběh jako by napsal scenárista praštěné romantické komedie.
Poprvé se viděli v roce 1984 na svatbě: Cécilia jako nevěsta a Sarkozy jako starosta v roli oddávajícího. Společně předstoupili ke svatební ceremonii až o dvanáct let později a stali se jedním z mediálně nejsledovanějších párů Francie.
Nutno dodat, že médiím vyloženě nadbíhali, chlubili se svým synkem Louisem, libovali si ve zveřejňování společných fotografií. Navíc politik manželku učinil svojí nejbližší spolupracovnicí, která při setkání s novináři občas chotě zastoupila.
Nadbíhání novinám se Sarkozymu vrátilo jako bumerang, když se idylka v roce 2005 začala hroutit. Cécilia manžela opustila a bulvár měl o šťavnaté sousto postaráno.
Pozornost médií tehdejšího ministra vnitra rozzuřila, chtěl jim zpravodajství o svých rodinných problémech zakázat. Nakonec se v televizi národu plačtivě zpovídal o svém vztahu s Cécilií a ze soukromé záležitosti (podobně jako v Česku manželé Topolánkovi) tak definitivně udělal věc veřejnou.
Manželka se mu po několika měsících trucování vrátila do Paříže a dnes už zase hrají dokonalý prezidentský pár.
Úspěšně zviditelněna těhotenstvím
Jestliže Sarkozy "v přímém přenosu" řešil svoji manželskou krizi, jeho socialistická soupeřka Royalová si pro změnu pustila média téměř až na porodní sál. V roce 1992, když se narodila dcera Flora, řídila totiž "Ségo" ve vládě resort životního prostředí.
Byla první francouzskou ministryní, která v době vykonávání úřadu potřebovala porodníky, a mladá politička, po narození Flory už čtyřnásobná svobodná matka, uměla zvědavé veřejnosti tento fakt prodat.
Její životní partner a otec všech čtyř dětí Francois Hollande z medializace své rodiny radost neměl. Ještě větší pozornost než tehdy se na jejich svazek upřela poté, co Royalová vyhlásila svůj úmysl stát se prezidentkou.
Bulvár zkoumal, jak se ambiciózní Hollande, který od roku 1997 šéfuje Socialistické straně, srovná s tím, že ho partnerka přerostla. Sám totiž dlouho kandidaturu rozvažoval, nyní se v případě Ségolenina úspěchu bude muset spokojit s rolí "prvního pána".
Ale dnes ji z pozice druha i předsedy strany všemožně podporuje. Stejně jako jejich nejstarší syn Thomas, který se ujal vytváření jejích internetových stránek.
V rodinné anamnéze socialistické kandidátky se nesmí zapomenout ani na bratra Gérarda, který se jako agent tajné služby v roce 1985 podílel na potopení lodi Rainbow Warrior.
Na ní ekologičtí aktivisté protestovali proti francouzským pokusným atomovým výbuchům v Tichomoří. Při akci agentů zahynul jeden člověk. Bratrova minulost může Royalové poškodit pověst ekologické bojovnice.
Vedle neobvyklých rodinných poměrů u svých rivalů vypadá Francois Bayrou jako neobyčejně nudný panák. Je praktikující katolík, který svou hlubokou víru často zdůrazňuje.
Se svou manželkou Élisabeth má šest dětí a žádné veřejné skandály. Možná mu to v přetahované o Elysejský palác, kdy ještě třetina voličů není rozhodnuta, komu dá svůj hlas, pomůže.
