Místo srazu – diskuze na internetových stránkách reality show Odhalení.
"Kamba vypadá přes sklo naprosto v pohodě. Některé záběry noční kamery působí depresivně, ale takhle přímo je úžasná," informovala včera Štěpka návštěvníky diskuse, sotva se vrátila k počítači z pozorování přímo v zahradě.
Na přetřes přijde ve dne i v noci ledacos, zraky pravidelných návštěvníků se však upírají zejména na záběry kamery číslo jedna. Ta nespouští z Kamby čočku.
A u stejného programu tráví večery i Marek Ždánský, který o pětičlennou gorilí smečku pečuje. "Díky Odhalení se mi ulehčilo, nemusím být čtyřiadvacet hodin v zahradě. To za mě zařídí kamery," libuje si.
Tisíce lidí, kteří chtějí být alespoň přes on-line přenos u toho, až Kamba porodí, diskutují o pohlaví gorilího dítka a předpovídají, kdy se narodí. Někteří z nich se navíc snaží udílet ošetřovatelům dobré rady.
"Lidé nám radí, abychom udělali nějaký umělý zákrok, aby Kamba porodila. To nepovolím!" čertí se Ždánský a zdůrazňuje, že pro pětatřicetiletou gorilí dámu je nejdůležitější – nic neměnit.
"Je naprosto v pořádku, na zavolání přijde, nechá na sebe sáhnout, jí, spí, pije. Kdybychom něco udělali nebo měnili, jenom bychom jí ublížili," připomíná a vysvětluje, že opožděný porod má jednoduché vysvětlení: protože nikdo nebyl u páření goril, přepočítala se zoo prostě při výpočtu termínu.
Marek Žďánský v zoo poblíž výběhu goril nížinných i přespává. Partu pěti lidoopů sponzoruje z vlastní kapsy. Z vodního příkopu zachránil tonoucí dvouletou Moju, celebritu pražské zahrady. A teď dohlíží, aby se tu v pořádku narodila další dvě gorilí mláďata.
Tisíce lidí čekají, kdy Kamba konečně porodí. Mělo to být v lednu, pak únoru, už je březen...
Trochu jsme se přepočítali, když jsme předpověděli termín na počátek února.
Čím to?
Ukázalo se, že jsme určili špatné páření, ze kterého otěhotněla. O jednom jsme věděli, další nám uniklo.
Co lidé při on-line přenosu uvidí?
Porod tak rychlý není, gorila vstane, začne chodit a ve stoje mládě porodí. Ruku si dá pod zadek, zatlačí a potomek jí vklouzne do ruky, aby si neublížil.
Lidé vám ale radí, abyste porod vyvolali uměle...
To nepovolím! Tedy pokud neuvidím, že je něco v nepořádku. Nejdůležitější je, aby Kamba porod zvládla sama. V přírodě by jí taky nikdo nepomáhal.
A to je tak zásadní?
Snažíme se všechno polidšťovat, což je největší chyba. Pro ni by byl jakýkoliv stres, oddělování od skupiny nebo třeba uspání, nebezpečný.
Kambu neoddělíte ani po porodu?
Ne, gorily žijí ve skupině, navzájem se mají rády, proto je úplný nesmysl jedno zvíře oddělit.
Jenže tímhle stresem to pro vás nekončí. V červnu bude rodit Kijivu. Máte představu, co vás pak čeká? To vlastně ani nevíme.
Jak to?
Máme zkušenosti jen s Mojou. Ale pokud bude všechno v pořádku a o mláďata se budou starat zvířata sama, tak to bude pohoda. A hlavně Moja bude mít velkou radost. Někdo v jejím věku jí chybí, chtěla by, aby tady měla s kým lítat. Máma i tety si s ní trochu hrají, ale to není ono. Občas si s ní pohraje i Richard, ale ona by potřebovala vrstevníka.
Richard si s ní pohraje. To mluvíte o tom, když s ní mrskne přes celý výběh?
Už se snaží Moju vychovávat. Když byla malá, mohla si vedle něj sedat při jídle. Teď už ví, že samec je šéf. A jí se to bude hodit, až bude naši zoo opouštět – bude připravena na to, že samec se má respektovat, a bude dodržovat hierarchii skupiny.
Nemůže samec svou "péčí" mláďatům ublížit?
Gorily takové většinou nejsou, od lidí, kteří dokážou svým dětem záměrně ublížit, se hrozně liší. Jen lidi můžou takhle zblbnout.
To zní, jako by ve výběhu vládly idylické vztahy...
Oni se dokážou porvat, ale celá skupina táhne za jeden provaz. Měli jsme tu samce, který své družky bil, jenže ony mu byly tak oddané, že by pro něj udělaly první poslední.
Žádná emancipace, že?
Přesně tak, u goril ještě na emancipaci nedošlo.
Někteří lidé považují zoologické zahrady za místo, kde zvířata trpí, protože jsou zavřená v klecích. Šlo by vaše gorily vypustit do džungle?
V žádném případě, musely by projít nějakým kurzem přežití ve volném prostoru. Vůbec totiž netuší, že existuje otevřený prostor.
Takže jim svoboda nechybí?
Ony si ji neumějí ani představit! To je, jako kdyby neexistovala televize, noviny, rádio – taky bych nic nevěděl o Americe a nechtěl se tam podívat. Naše gorily by byly na svobodě nešťastné.
Nešťastné?
Přesně tak. Vybavuje se mi samec Pong. Když jsme se ho snažili navyknout na gorilí tlupu, bylo to hrozně náročné. Vůbec nevěděl, že je gorila. Vlastnil ho šejk, který ho o samotě věznil v klícce 2 krát 4 metry.
To je přece naprosto nesnesitelné!
Přesto když jsme ho vypustili, byl nešťastný. Dlouho jsme ho museli navykat na svobodný pohyb nebo třeba na trávu. S gorilami vůbec nechtěl být. Nechápal, proč má najednou s někým takovým být. A tak jsme ho učili být gorilou. Dva měsíce to trvalo. Pak už byl šťastný, jenže přišly povodně a Pong se utopil.
Voda vám taky málem vzala Moju. Zachránil jste ji, protože jste skočil do vodního příkopu ve výběhu...
Vůbec jsem nepřemýšlel, co dělám, prostě jsem tam vystřelil. Viděl jsem plavat tělo a hned se mi vybavilo, jak jsem tahal z vody mrtvého Ponga. Nevnímal jsem, kde jsem.
Vychutnal jste si aspoň ten okamžik, kdy jste držel Moju v náručí?
Vůbec. Když jsme ji oživili a ona zjistila, že je u mě v náručí, začala hystericky řvát. Takže jsem raději zavolal Kambu a Moju jí vrátil. Že bych si něco užil, to ne.
Viděl jste gorily ve volné přírodě?
Jasně.
Překvapilo vás na jejich chování něco, co jste třeba ze zoo neznal?
Spíš mně jedna věc udělala radost. Lidi tady říkají, že se u nás zvířata nudí, pořád jen polehávají. Jenže v pralese gorily vstaly, popolezly sto metrů, sedly si a snídaly. Pak popošly a zase odpočívaly. Gorily jsou prostě peciválové a pohodáři.
A je něco, co byste chtěl gorilám z pralesa dovézt do Prahy?
Stromy. Gorily pořád otrhávají a okousávají čerstvé větvičky. A těch máme nedostatek, zvlášť teď.
Proč jste si v zoo vybral právě gorily?
Mě zajímali sloni a hroši. Jenže když jsem se přišel hlásit na bránu zahrady do práce, vedoucí mi řekl, že budu mít na starosti opice. A já si představil ten smrad v pavilonu opic a řekl si: Tý jo, to bude něco... No, a už jsem tu třináct let.
Čím byste chtěl být, kdybyste měl být zvíře?
Možná ptákem. Může si lítat, všude se podívat...
Takže byste nechtěl být gorilou?
Asi ne, já nemám tu peciválovskou povahu. Jen polehávat a cpát se, to by pro mě nebylo. Ale zase samci mají harém, v něm klidně dvacet samic a je to úplně v pohodě.
A co být gorilou v pražské zoo?
To bych si nejdřív musel zjistit, kdo by mi dělal ošetřovatele.
