"Splní si tak velmi opožděně svůj sen: zapojit se do vojenské aliance podle vlastní volby a nikoliv z donucení," napsala agentura AP.
"Je dobré vědět, že tu bude někdo, kdo nedovolí nepřátelům přiblížit se k naší zemi," říká mladý litevský obchodník Aurimas Sirvinkskas.
Kdo jsou ti "nepřátelé"? Mnozí obyvatelé Pobaltí poukazují na Rusko, vůči němuž pociťují odpor v souvislosti s nuceným začleněním pobaltských států do Sovětského svazu v roce 1940.
A je to zase Kreml, kdo se staví podezíravě vůči rozšiřování NATO, připomíná AP. Zvláště rozzlobený je přitom právě kvůli začlenění pobaltských republik, které podle něj měly zůstat pro alianci tabu.
Celá staletí byly pobaltské státy vtahovány do toho či onoho mocenského bloku. Ještě před 15 lety se zdálo, že jsou pevně zakořeněny v tom sovětském - s více než 100.000 vojáky rudé armády a stovkami pozemních i leteckých základen na svém území. Teprve s rozpadem Sovětského svazu v roce 1991 setřásly Estonsko, Lotyšsko a Litva pět desetiletí okupace a znovu získaly nezávislost.
A dnes tedy poprvé ve svých moderních dějinách vstoupí do vojenské aliance dobrovolně.
"Litva se stane státem osvobozeným od strachu, že bude vymazán z mapy, státem, jehož občané budou mít jistotu ohledně své budoucnosti i budoucnosti svých zemí," řekl minulý týden litevský premiér Algirdas Brazauskas. Členství své země v NATO považuje za cenný milník v historii národa.
"Ne tak ovšem Moskva. Ta dlouho viděla v Pobaltí zadní dvorek Ruska a teď rozhodně nevítá proniknutí sil NATO ke svým branám," připomíná AP. "Jestliže NATO soudí, že existuje potřeba pro takovou ochranu pobaltského regionu, vyhrazuje si Rusko právo učinit z tohoto faktu své vlastní závěry a v případě nutnosti jednat adekvátně," řekl minulý týden mluvčí ruského ministerstva zahraničí Alexandr Jakovenko.
Kromě silného ruského odporu ztěžoval vyhlídky pobaltských zemí na vstup do aliance také stav - nebo spíše absence - jejich národních jednotek a zbraní před 13 lety. Zatímco jiné národy bývalého sovětského bloku měly v době rozpadu komunismu své vlastní armády, první pobaltské armádní jednotky byly vybaveny jen loveckými zbraněmi.
Pobaltí však od té doby vybudovalo své spojené ozbrojené síly čítající dnes zhruba 20.000 mužů vyzbrojených americkými a izraelskými puškami. S pomocí NATO pobaltské státy v roce 2000 zprovoznily i svou regionální radarovou síť.
NATO se také vynasnažilo rozptýlit obavy Pobaltí ze své možné budoucí "zdrženlivosti" v této oblasti s ohledem na jaderně vyzbrojené Rusko.
"NATO nezná spojence kategorie A a kategorie B. NATO zná jenom spojence," řekl při nedávné návštěvě Pobaltí generální tajemník aliance Jaap de Hoop Scheffer a ujistil, že tento region se bude těšit stejné bezpečnosti jako každý jiný člen NATO.
"Potrvá však ještě dlouho, než si Rusko zvykne na novou realitu, než si uvědomí, že se Estonsko (stejně jako Litva a Lotyšsko) pevně usadilo na Západě," je přesvědčen předseda zahraničního výboru estonského parlamentu Marko Mihkelson.
