V docích nad historickými dřevěnými koráby přelétá hejno racků, ve frontě před muzeem slavných Beatles klábosí školáci v uniformách a obloha nad Liverpoolem se zase zatáhla.
Během pěti vteřin na řece Mersey znovu prskají kapky deště. „V listopadu začalo pršet a dodnes nepřestalo," trochu otráveně praví černovlasý mládenec, který všechno pozoruje z restaurace EstEstEst.
Milan Baroš už zase hraje fotbal. Po těžkém zranění kotníku a lýtka se škrábe zpátky do prvního týmu Liverpoolu.
„Dal bych si horkou čokoládu a minerálku," objedná si Baroš a pak hodinu vypráví. Nejen o tom, jak mu zranění změnilo život.
Milane, nějak vám narostly vlasy. Kam se poděl váš oblíbený sestřih nakrátko?
Žádná sázka v tom není, jen s přítelem mojí sestry jsme se trochu hecli. Uvidíme, do kdy vydržíme být vlasatí.
Konec kariéry? Snad ne
K fotbalu se vracíte po pětiměsíčním zranění. Je to dřina?
Je to boj, první dva měsíce jsem mohl leda jezdit na kole nebo posilovat vršek těla, měl jsem berle, na noze dlahu, pak takovou speciální botu. Seděl jsem na tribuně a cukaly mi nohy, chtěl jsem být na hřišti. Já nikdy nic podobného nezažil, zranění se mi vyhýbala. Až do 13. září.
Vzpomenete si na tu chvíli?
Zrovna minulý týden jsem se díval na televizi, Arsenal hrál v Blackburnu a já viděl přesně to místo, kde se mi to stalo. Hned hlavou proběhla vzpomínka. Spadl jsem na trávník, něco křuplo. Nemohl to být jen výron kotníku.
Bál jste se, že přijdete o letní mistrovství Evropy?
Bál jsem se, aby to nebyl konec celé kariéry! Nejhorší chvíle byly první hodiny, než rentgeny odhalily, co se mnou je. Byla to „jenom" zlomená lýtková kost a kotník jsem měl úplně mimo kloub, museli mi ho nahodit zpátky. Doktoři to spravili sedmi šrouby.
Šrouby zůstaly?
Zatím jo, jsou cítit na dotek. Chtěli je vyndat po sezoně, ale to bude Euro. Tak asi až příští rok. Po operaci bych nemohl pět týdnů běhat, to je strašná doba.
Když se nehýbáte, přibíráte, že? Teď ale vypadáte bez kila nadváhy.
Měl jsem čtyři kila navíc, ale jsou pryč.
Držel jste dietu?
Spíš naopak. Smutek ze zranění jsem kompenzoval tím, že jsem se nehlídal v jídle. Dobrá večeře třeba v deset večer, to se v říjnu mohlo. Jedl jsem za dva. Když už to šlo trénovat, hlídal jsem se. Teď už jsem na své váze, 79 kilo.
Musel jste mít smutné Vánoce, ne?
Vůbec. Přijeli rodiče, ségra, koupili jsme kapra. Potřetí za sebou jsme měli Štědrý den v Anglii. Já vlastně doma nebyl už čtyři měsíce.
Drží to na 99 procent
Máte za sebou jeden zápas za rezervu Liverpoolu. Už jste fit?
Bolest necítím, a to je nejdůležitější. Spíš mám pořád psychický blok v hlavě.
Uhýbáte soubojům?
Párkrát jsem ucuknul, a musím to ze sebe dostat. Asi je to otázka toho, až mě někdo pořádně přejede a já zjistím, že noha drží.
A drží?
Na 99 procent. Doktoři říkají, že mě to nebude nijak limitovat, ale cesta zpátky ještě není úplně u konce.
Jak vás přivítali fanoušci?
Poprvé, když jsem ještě zraněný přijel jako divák na Anfield Road (stadion Liverpoolu - pozn. red.), všichni kolem se zastavili a tleskali. Bylo to hodně příjemné.
A první zápas před týdnem proti rezervě Newcastlu?
Moc fandů tam nebylo, náš trenér Houllier a tak sto dalších lidí kolem klandru. Nejdřív se mělo hrát v Chesteru, stadionek pro pět tisíc lidí by byl vyprodaný.
Tolik lidí bylo zvědavo na vás?
Ne zrovna na mě. Ono za Liverpool nastoupilo několik kluků z áčka, za Newcastle zase Bellamy nebo Bowyer, byl to docela atraktivní mač. Jenže bylo škaredě, pršelo, děsně foukalo a hrálo se na žákovském hřišti.
Trenér Houllier vás chválí kudy chodí. Jak fantasticky trénujete a tak podobně. Jenže mezitím se dohodl na nákupu francouzského střelce Cissého. Přijde v létě.
Nebojím se. Až do zranění jsem patřil do sestavy, a to jsou v útoku Owen, Heskey nebo Diouf. Když jsem se prosadil mezi nimi, věřím, že se prosadím, i když tu bude ještě Cissé.
V Liverpoolu jste pochopil hned, jak těžký bude boj o místo?
Během prvních sedmi osmi měsíců. Já je proseděl na lavičce nebo na tribuně. Odevšad jsem slyšel, že jsem měl zůstat v Baníku, že Liverpool je velké sousto. Ale já věřil, že na to mám.
Nepadla na vás deka?
Ale jasně. Věci jsem si balil třikrát do měsíce. Neuměl jsem jazyk, jezdit vlevo, anglický fotbal je neúprosný. Co tady děláš, ptal jsem se sám sebe.
Nejsem žádný žolík
V zimě se mluvilo o tom, že půjdete hostovat do Portsmouthu. Nechtělo se vám?
Oni potřebovali útočníka k Sheringhamovi, něco se šuškalo, ale já s nikým nemluvil. Trenér Houllier to stejně zatrhnul.
Zkusil byste to jinde?
Já měl jasnou prioritu: když po zranění v Liverpoolu dostanu šanci, nikam jinam nechci. Chtěl bych pravidelně hrát.
Co znamená pravidelně? V Liverpoolu třeba jen dvakrát do měsíce, ne?
Tady nikdo neodehraje všechny zápasy, sestava se točí. Prostě bych chtěl hrát tolikrát, jak jen to bude možné.
V Česku se vám říká Žolík. Vžilo se, že jste mužem na poslední půlhodinu, kdy nastoupíte a rozhodujete zápasy.
Když se řekne žolík, vzpomenu si na pana Brücknera. A taky to pořád píšete vy, novináři.
Vadí vám to?
Mrzí mě, když jsem na lavičce, ale respektuju to. Trenér tvoří taktiku, abychom vyhráli, někdy mě potřebuje od začátku, jindy jako náhradníka. Já chci hrát vždycky od začátku. Třeba na podzim proti Holanďanům. Plná Letná, zápas roku, jde o mistrovství Evropy, já pár dní před tím dám gól v Bělorusku - a sedím. Bylo mi to líto.
Ale pak jste nastoupil a vstřelil nádherný gól na 3:1.
Hm, a v sobotu na to si zlomil nohu.
Česko postoupilo na Euro i díky vám. Co chcete dokázat v létě v Portugalsku?
Postoupit ze skupiny, pak se může stát cokoli. Je to play-off, kdo s koho, záleží na detailech. Třeba dojdeme do finále.
Souhlasíte, že národní tým je favoritem turnaje?
Jedním z favoritů. Máme dobrý mančaft, i když to teď v záplavě zraněných zrovna nevypadá. Ale dáme se dohromady. Když budeme pokračovat v tom, co nám dva roky přináší úspěchy, nejsme bez šance. Ale slovo favorit je ošidné, speciálně na Euru. Vzpomínáte, jak kluci před čtyřmi lety prošli kvalifikací bez ztráty bodu? Pak měli smůlu, vypadli ve skupině a dvouletá práce padla.
Už nechci platit nájem
Milane, teď jste v Liverpoolu sám, bez přítelkyně. Jak to zvládáte?
V pohodě. Ráno v devět vstanu, vyčistím si zuby, skočím do auta, jedu na trénink, pak poobědvám...
... a vracíte se do prázdného domu.
My teď máme apartmán, koupili jsme jiný barák. Už se mi nechtělo vyhazovat peníze za nájem, za měsíc se nastěhujeme do vlastního. Vždyť za pronájem domu si tady majitelé říkají až tři tisíce liber.
Dáte se do nákupu nemovitostí?
To zas ne, ale neprodělám. Dole velký obývák, jídelna, veliká kuchyň, v patře čtyři ložnice, nad tím si ještě zařídím hernu. Kulečník, play-station, šipky, tam bude moje království. Teď to dostavěli. Až se jednou odstěhujeme z Anglie, prodám to a minimálně dostanu investované peníze zpátky. Dělá to tak každý.
A teď ještě svatba, ne?
S Evou o tom někdy mluvíme, ale je čas. Papír nic nezmění.
Vaše partnerka je modelkou, ale většinou se stará jen o vás. Nestěžuje si?
Ne. Ona je občasnou modelkou, má to jako koníček. Zrovna teď je týden v Miláně. A je to dobře, uvolní se, pokecá si s kámoškama. Nemusí sedět doma a čekat, až přijdu z tréninku. Není na mně závislá.
Je vám dvaadvacet, máte vlastní dům v Liverpoolu, patříte do jednoho z nejslavnějších klubů Evropy. Neříkáte si někdy, že si žijete jako v ráji?
Kdybych byl v ráji, tak si koupím barák u moře. Né, to byl vtip. Hrát v Anglii, to byl můj dětský sen. A to jsem na začátku kariéry.
Představoval jste si to tak?
Ani ne. Mělo to strašně rychlý spád. V šestnácti jsem hrál v Ostravě za starší dorost, za rok už ligu, v devatenácti jsem dostal kapitánskou pásku a podepsal smlouvu v Liverpoolu. To byl neskutečný skok.
Nezamávalo to s vámi? Sláva, peníze.
Snad ne. Peníze jsou příjemné, ale nejsem takový blázen, abych je všechny rozfofroval.
Kde asi budete na konci kariéry, když začátek je v Liverpoolu? Zbyl vám ještě nějaký dětský sen?
Barcelona. Uvidíme, ještě tak deset let chci hrát venku. Barcelona, to je něco. Sto tisíc hučících lidí na Nou Campu. Já tam navíc poprvé nastoupil za Liverpool. Bylo to při Lize mistrů. Nezapomenutelné.
 Pouze z lavičky sledovali Milan Baroš (vlevo) se Zdeňkem Grygerou v říjnu 2003 zápas s Rakouskem. |
