Výstava Deset století architektury začíná v románských sklepeních Starého královského paláce, která sama o sobě jsou tím nejpůsobivějším exponátem. Románské umění je zde představováno společně s architekturou Velké Moravy a s uměním předrománským. Fakticky vzato by se tedy celá výstava měla spíš jmenovat Dvanáct století architektury, ale to malé zkreslení můžeme organizátorům klidně odpustit. Románská architektura se koneckonců od té předrománské podstatně neliší a snažit se mezi těmito dvěma epochami vést ostrou dělicí čáru postrádá, zejména v našem prostředí, smysl.
Zatímco na Západě se vrcholné románské stavby mohou po technické stránce směle měřit s virtuozitou pozdějších gotických katedrál a po stránce bohatosti výzdoby je často i překonávají, domácí románskou architekturu můžeme charakterizovat jako sloh jednoduchých geometrických forem, mohutných zdí s malými okny a s minimem sochařské výzdoby. S výjimkou soch z průčelí kostela sv. Jakuba ze vsi Jakub nedaleko Kutné Hory a několika zlomků z výzdoby bývalého pražského Juditina mostu vlastně neznáme žádné příklady monumentální románské sochařské tvorby.
Románští stavitelé řešili v podstatě jen dvě architektonické úlohy - chrám a hrad. Rozdíl mezi nimi přitom často nebyl zdaleka tak velký, jak by se mohlo zdát. Přirovnání kostela k božímu hradu totiž není jen pouhou poetickou metaforou, neboť kostel musel v dobách ohrožení běžně plnit i úlohu pevnosti. Hrad zase nebyl jen opevněným sídlem, ale byl zároveň symbolem trvalosti a neměnnosti světské moci, která byla pozemským odrazem boží vlády nad světem.
Z kostela Panny Marie, který je na výstavě představen jen v nákresech a jehož zbytky je možno vidět v průchodu mezi druhým a čtvrtým nádvořím Pražského hradu, se toho sice moc nedochovalo, přesto jde o možná nejdůležitější domácí chrámovou stavbu tohoto období. Je to totiž první křesťanský kostel na území Prahy. Nechal jej zde postavit kníže Bořivoj krátce po svém křtu, někdy kolem roku 885.
Vůbec nejstarší kostel v Čechách byl sice ještě předtím postaven na Levém Hradci, ale zmíněný kostel Panny Marie měl mnohem větší symbolický význam. V místech dnešní katedrály sv. Víta se totiž v předkřesťanských dobách nacházel posvátný pahorek Žiži. Na něm stál kamenný stolec českých knížat, o kterém se hovoří ve svatováclavských legendách. Pahorek byl obehnán mělkým příkopem a prostor dnešního druhého nádvoří fungoval jako sněmovní pole. Když právě zde postavil Bořivoj první pražský kostel, jednoznačně tak demonstroval rozchod s pohanstvím a položil důležitý základ k rodícímu se českému státu.
|
Deset století architektury |
|
Pražský hrad |
|
Do 31. října 2001 |
|
Vedle románské architektury výstava představuje ještě architekturu gotickou, renesanční, barokní, architekturu 19. století a architekturu 20. století. |
|
Architektura románská - kamenné svědectví. Kurátoři: Klára Benešovská, Petr Chotěbor. Architekt: Miroslav Heřmánek. Románské podlaží Starého královského paláce, III. nádvoří Pražského hradu. |
|
Informace o vstupném naleznete ZDE. |
Románští stavitelé řešili v podstatě jen dvě architektonické úlohy - chrám a hrad. Rozdíl mezi nimi přitom často nebyl zdaleka tak velký, jak by se mohlo zdát. Přirovnání kostela k božímu hradu totiž není jen pouhou poetickou metaforou, neboť kostel musel v dobách ohrožení běžně plnit i úlohu pevnosti. Hrad zase nebyl jen opevněným sídlem, ale byl zároveň symbolem trvalosti a neměnnosti světské moci, která byla pozemským odrazem boží vlády nad světem.
Z kostela Panny Marie, který je na výstavě představen jen v nákresech a jehož zbytky je možno vidět v průchodu mezi druhým a čtvrtým nádvořím Pražského hradu, se toho sice moc nedochovalo, přesto jde o možná nejdůležitější domácí chrámovou stavbu tohoto období. Je to totiž první křesťanský kostel na území Prahy. Nechal jej zde postavit kníže Bořivoj krátce po svém křtu, někdy kolem roku 885.
Vůbec nejstarší kostel v Čechách byl sice ještě předtím postaven na Levém Hradci, ale zmíněný kostel Panny Marie měl mnohem větší symbolický význam. V místech dnešní katedrály sv. Víta se totiž v předkřesťanských dobách nacházel posvátný pahorek Žiži. Na něm stál kamenný stolec českých knížat, o kterém se hovoří ve svatováclavských legendách. Pahorek byl obehnán mělkým příkopem a prostor dnešního druhého nádvoří fungoval jako sněmovní pole. Když právě zde postavil Bořivoj první pražský kostel, jednoznačně tak demonstroval rozchod s pohanstvím a položil důležitý základ k rodícímu se českému státu.
