Do Blšan přišel v závěru podzimu 1995 z třetiligového Chomutova, kde s fotbalem začínal. "Strašně moc mi dal ještě v dorostu trenér Grobár, hodně jsme běhali a já mám od těch dob výbornou fyzičku," vzpomíná Gedeon. "A pochopitelně nemůžu zapomenout ani na trenéra Jelínka, který mi dal už v šestnácti šanci v druhé lize, kterou tehdy Chomutov hrál."
Druhou ligu hrál potom v Blšanech necelé tři roky. V létě 1996 přišel k mužstvu trenér Beránek a ve druhé nejvyšší soutěži dovedl tým na čtvrtou příčku. "Když jsme někdy koncem května v sedmadevadesátém měli posezení na závěr sezony, trenér Beránek nám říkal, že příští rok postoupíme," říká Gedeon. "A opravdu jsme pak z prvního místa postoupili. Měli jsme tenkrát opravdu vynikající mužstvo, vyhrávali jsme i venku a doma jsme nedostali snad ani jeden gól."
Výbušný dynamický fotbalista je původem defenzivní záložník, patřičně tvrdý a neústupný v osobních soubojích, typický bojovník, který na hřišti nic neošidí. Dnes už není pouhým rozbíječem, blšanský trenér Miroslav Beránek ho pověřuje spíš ofenzivními úkoly. "To mi vyhovuje, koho by nelákalo hrát víc dopředu," pochvaluje si. "V poslední době hraju hned za útočníky a když za sebou mám Velkoborského se Sýkorou, kteří mi kryjí záda, je to paráda."
Se šesti góly v současném ligovém ročníku je nejlepším střelcem mužstva. Polovinu jich dal z pokutových kopů, brankáři proti jeho dělovce byli pokaždé bezmocní. "Jsem vždycky mezi třemi určenými hráči a když jsme kopali penalu v osmnáctém kole proti Starému Městu, vzal jsem si prostě míč, postavil ho na značku a bez velkého přemýšlení jsem to bombou doprostřed branky napálil do sítě. Byl to důležitý gól, těsně před koncem nám zajistil aspoň bod za remízu dva dva."
Teď už je na penalty blšanským specialistou, Tichota s Devátým se mu při téhle standardní situaci do řemesla nepletou. "Pokaždé spoléhám na tvrdou ránu. Kdybych o penaltě moc přemýšlel a snažil se to dát placírkou k tyči, uřčitě bych ji neproměnil," přemítá střelec. "A že by se brankář nemusel pohnout a napálil bych to do něj? Ani o tomhle prostě neuvažuju."
V poslední době se stal lídrem mužstva, od léta pravidelně navléká kapitánskou pásku. "Jako kapitán jsem už párkrát zaskakoval za Bittengla v minulém ročníku. A když v létě přešel na místo asistenta trenéra, kouč Beránek určil kapitánem mě. Samozřejmě, že si toho považuju," říká fotbalista, který do Blšan denně dojíždí z padesát kilometrů vzdáleného bydliště v Chomutově.
Když má mluvit o svých nezapomenutelných zápasech, spustí o poslední ligové výhře nad Ostravou. "Jen proto, že jsem dal dva góly, což se mi předtím v první lize nikdy nepovedlo, ale hrál jsem už lepší zápasy," říká. "Ten nejvydařenější byl hned v úvodním prvoligovém zápase, když jsem byli nováčkem. Vyhráli jsme v Teplicích tři jedna a mně to nejpíš opravdu vyšlo, protože jsem byl v novinách vyhlášený mužem kola."
O svých zásluhách mluví nerad, téměř vždycky stočí řeč na mužstvo. Je mu prý jedno, kdo z jeho spoluhráčů dává góly, jen když tým sbírá body. "Třeba teď potřebujeme alespoň remizovat v Českých Budějovicích, abychom pak ve třech zbývajících kolech mohli být klidní. A není důležité, jestli se o ten bod postará Petr nebo Pavel, hlavně když neprohrajeme."
Nechce ani rozebírat svou budoucnost. "Teď se soustředím na záchranu v lize, ničím jiným se nerozptyluju," tvrdí. O nabídkách z jiných klubů se prý vždycky dočetl jen z novin. "Mě ale zatím nikdo nikdy neoslovil. Když už ale chcete za každou cenu vědět, co by mě lákalo, prozradím, že bundesliga. Jsem od přírody bojovníkem a rváčem, fotbal snad také umím, a tak myslím, že v Německu bych se neztratil."
