Jde především o to, aby se justice snažila každému odsouzenému ušít trest na míru. To znamená zajímat se víc o osobu pachatele, o jeho problémy a o důvody, proč spáchal trestný čin. Pokud se někdo dopustí menšího deliktu (nedbalostní trestné činy, drobné krádeže), měly by ho čekat spíš obecně prospěšné práce či peněžitý trest (ten je v zemích Evropské unie zvlášť "oblíben").
Ale ani ti, kteří se dopustí závažnějšího prohřešku, by před sebou neměli mít jen vidinu několikaletého vězení. Jestliže soudce zjistí, že vězení by nic neřešilo, může obžalovanému uložit podmíněný trest s takzvaným probačním dohledem. Takto potrestaný člověk je sice na svobodě, ale žádné úlevy mu z toho neplynou. Spíše naopak: musí se pravidelně hlásit u svého probačního úředníka, musí podle splátkového kalendáře hradit způsobenou škodu, musí se podrobit pro něj speciálně vytvořenému programu a řadě jiných věcí, které soudce vyjmenuje v rozsudku.
Navíc: pokud odsouzený všechny uložené povinnosti neplní, vězení jej nemine.
K tomu, aby tento na první pohled účelný a přitom ekonomický způsob trestání (jeden vězeň stojí státní pokladnu tři sta až čtyři sta korun denně) v praxi fungoval, je třeba zřídit justiční probační službu. "Bude tak zabezpečen dohled nad chováním obviněného či odsouzeného a tento dohled může posloužit již v průběhu trestního řízení jako náhrada za vazbu, případně sledování odsouzeného ve zkušební době (podmíněné upuštění od potrestání, podmíněné odsouzení, podmíněné propuštění a podobně)," píše se v koncepci reformy soudnictví.
Koncepce také navrhuje novou sankci - peněžitý trest v podobě denních pokut: "Jejich podstatou je vyjádření závažnosti činu počtem dní - za každý den musí být uhrazena určitá částka stanovená na základě pečlivého hodnocení majetkových poměrů pachatele." V blízké budoucnosti se počítá ještě s dalšími změnami: dozor nad výkonem obecně prospěšných prací bude odňat obecním úřadům a svěřen výlučně probační službě. Podmínkou pro uložení tohoto trestu bude souhlas obviněného, což je obvyklé ve všech demokratických státech.
Budou rovněž zavedeny dosud nepoužívané sankce a opatření především takzvané komunitní sankce s různou intenzitou represe a izolace (například víkendové tresty a domy na půl cesty, speciální léčebné programy a podobně). Tyto novinky se však objeví až v trestních kodexech, které legislativci připravují už několik let.
Pokud se soudci naučí nové možnosti využívat, změní se i nelichotivá statistika: podle ní je v tuzemsku za mřížemi (v přepočtu na sto tisíc obyvatel) dvakrát až třikrát více odsouzených než v jiných evropských zemích.
Například loni bylo v zemi odsouzeno čtyřiapadesát tisíc osob, dvě třetiny z nich k podmíněným trestům odnětí svobody, více než jedna čtvrtina k nepodmíněným a zbylé malé procento bylo potrestáno peněžitým trestem (4,9 procenta) či obecně prospěšnými pracemi (3,3 procenta).
Ale ani ti, kteří se dopustí závažnějšího prohřešku, by před sebou neměli mít jen vidinu několikaletého vězení. Jestliže soudce zjistí, že vězení by nic neřešilo, může obžalovanému uložit podmíněný trest s takzvaným probačním dohledem. Takto potrestaný člověk je sice na svobodě, ale žádné úlevy mu z toho neplynou. Spíše naopak: musí se pravidelně hlásit u svého probačního úředníka, musí podle splátkového kalendáře hradit způsobenou škodu, musí se podrobit pro něj speciálně vytvořenému programu a řadě jiných věcí, které soudce vyjmenuje v rozsudku.
Navíc: pokud odsouzený všechny uložené povinnosti neplní, vězení jej nemine.
K tomu, aby tento na první pohled účelný a přitom ekonomický způsob trestání (jeden vězeň stojí státní pokladnu tři sta až čtyři sta korun denně) v praxi fungoval, je třeba zřídit justiční probační službu. "Bude tak zabezpečen dohled nad chováním obviněného či odsouzeného a tento dohled může posloužit již v průběhu trestního řízení jako náhrada za vazbu, případně sledování odsouzeného ve zkušební době (podmíněné upuštění od potrestání, podmíněné odsouzení, podmíněné propuštění a podobně)," píše se v koncepci reformy soudnictví.
Koncepce také navrhuje novou sankci - peněžitý trest v podobě denních pokut: "Jejich podstatou je vyjádření závažnosti činu počtem dní - za každý den musí být uhrazena určitá částka stanovená na základě pečlivého hodnocení majetkových poměrů pachatele." V blízké budoucnosti se počítá ještě s dalšími změnami: dozor nad výkonem obecně prospěšných prací bude odňat obecním úřadům a svěřen výlučně probační službě. Podmínkou pro uložení tohoto trestu bude souhlas obviněného, což je obvyklé ve všech demokratických státech.
Budou rovněž zavedeny dosud nepoužívané sankce a opatření především takzvané komunitní sankce s různou intenzitou represe a izolace (například víkendové tresty a domy na půl cesty, speciální léčebné programy a podobně). Tyto novinky se však objeví až v trestních kodexech, které legislativci připravují už několik let.
Pokud se soudci naučí nové možnosti využívat, změní se i nelichotivá statistika: podle ní je v tuzemsku za mřížemi (v přepočtu na sto tisíc obyvatel) dvakrát až třikrát více odsouzených než v jiných evropských zemích.
Například loni bylo v zemi odsouzeno čtyřiapadesát tisíc osob, dvě třetiny z nich k podmíněným trestům odnětí svobody, více než jedna čtvrtina k nepodmíněným a zbylé malé procento bylo potrestáno peněžitým trestem (4,9 procenta) či obecně prospěšnými pracemi (3,3 procenta).
