Motivem podle pozdější obžaloby mohl být majetkový prospěch, protože s manželkou vlastnil Discoland. Manželé totiž v době činu již žili odděleně a měli před rozvodovým řízením.
Při prvním jednání se soudu stejně jako při posledním líčení nepodařilo prokázat, že by si vraždu třiačtyřicetileté Jonákové objednal skutečně Jonák. Podle tehdejšího výroku soudu se nabízely i jiné verze včetně té, že "užitek" ze smrti Jonákové mohl mít například i někdejší obchodní společník obou manželů Němec Helmut Huger.
Soud měl naproti tomu za prokázané, že vrahem podnikatelovy ženy byl najatý střelec Jiří Tokár a poslal jej do vězení na třináct let. Nejvyšší trest soud vynesl v případě barového
vyhazovače Josefa Vrabce, jehož poslal za mříže za zorganizování vraždy na čtrnáct let. Dalších pět odsouzených odešlo s tresty od třinácti let do dvanácti měsíců. Většina z nich se stejně jako Vrabec pohybovala okolo libeňského podniku, někteří například
pracovali jako stálí taxikáři Discolandu a vozili Jonákovy hosty.
Předseda senátu, jímž byl stejně jako při dnešním líčení soudce Jiří Horký, známý mimo jiné z případu Marty Chadimové, si v souvislosti s projednáváním kauzy postěžoval na policii. Kritizoval například ohledání místa, kde se vražda stala, i práci policejního specialisty na balistiku. Policie jeho výtky odmítla.
Vrchní soud zhruba o tři čtvrtě roku později původně udělené tresty zvýšil, takže jeden z hlavních obžalovaných Vrabec dostal patnáct let. Odvolací soud dospěl stejně jako předchozí senát k závěru, že vraždu Jonákovy ženy zorganizoval právě on. U Vrabce
si vraždu objednala podle soudu dodnes neznámá osoba. Vrabec pak opatřil zbraň a sehnal na zabití Jonákové tři muže. Poté, co se jejich pokus o vraždu nezdařil, sehnal vyhazovač nové dva nájemné vrahy, mezi nimi Tokára. Ti při druhém pokusu na jaře 1994
Jonákovou zastřelili.
Odvolací soud vrátil městskému soudu případ k novému projednání s tím, že jeho závěr byl předčasný. Soud současně po nižší instanci požadoval podrobnější analýzu otázky, kdo si vraždu Jonákové objednal. Tento otazník však zůstane i po dnešním
rozsudku nezodpovězený.
Provozovatel libeňské diskotéky popírá svou vinu od samého počátku. Vraždu své ženy dává do spojitosti se dvěma atentáty, které na něj po petrovické tragédii před několika lety spáchali neznámí lidé. Po posledním z nich měl prostřelenou tvář a roztříštěné zuby. Nezraněn naopak vyvázl, když v červnu 1994 explodovala pod vozem, za jehož volantem seděl, výbušnina. Jonák za původce jednoho z útoků nepřímo označil svého obchodního
společníka Hugera, s jehož majetkovou podporou manželé Jonákovi Discoland zakládali.
V souvislosti s kauzou Jonákové strávil Jonák ve vazbě dva roky. Soud jej nepropustil dříve, přestože dvaačtyřicetiletý podnikatel nabízel složení miliónové kauce. Na svobodě však Jonák nepobyl dlouho. Letos v dubnu jej soud vzal do vazby podruhé, když jej policie obvinila z přípravy další vraždy. Usiloval totiž údajně také o smrt přítele své zavražděné ženy. Tento případ je zatím pouze ve stadiu vyšetřování.
Jonák, jenž je veřejnosti znám také řadou mediálních výstupů
a těší se velké pozornosti zejména bulvárního tisku, se dostal do
konfliktu se zákonem již několikrát. Kromě posledního obvinění
byl například před třemi roky spolu s dalšími osobami stíhán za
vydírání, kterého se měl dopustit vůči dvěma hostům svého
podniku. Ti se v Discolandu dostali do konfliktu s obsluhou. Pro
nedostatek důkazů však soud Jonáka v listopadu 1995 zprostil
obžaloby.
Otevřený je naopak podle dostupných pramenů případ incidentu
s řidičem pražské městské dopravy, jehož měl Jonák fyzicky i
slovně napadnout za údajně ohrožení jeho vozidla. Letos v lednu
se věcí začal zabývat Obvodní soud pro Prahu 9.
- čtvrtek 20. května 1999
