Putování podél vody má svoje kouzlo, mnohé světové treky vedou právě podél řek nebo mořského pobřeží. Svým způsobem tvoří hluboká říční údolí jakési „hory naruby“ – namísto panoramatických hřebenovek vedou cesty nejníž položenými oblastmi, podél bublajících řek i stojatých vod nádrží a rybníků.
Jednou takovou trasou, která vás provede kolem nejvýznamnějších řek v Čechách, je Stezka středozemím. Tato dálková trasa ze systému turistických a poutních stezek Via Czechia spojuje nejsevernější a nejjižnější bod Česka. Stezka měří téměř šest set kilometrů a má varianty pro pěší i cyklisty. Trasa prochází údolím Vltavy, Lužnice, Sázavy nebo Ploučnice, projdete se na ní i okolo Máchova jezera, údolím Mastníku nebo Kokořínským dolem s potokem Pšovka a spoustou lesních rybníků.
 |
A to je právě zajímavé pro vodáky nebo vyznavače packraftingu, protože značnou část trasy lze urazit na lodi. Ve směru z jihu na sever můžete splout Vltavu od Vyššího Brodu do Českých Budějovic a na mořských kajacích případně pokračovat dál po vltavské kaskádě do Prahy a případně až do Mělníka. Opačným směrem lze splout úsek Lužnice mezi Táborem a Týnem nad Vltavou.
Horní Vltavou pěšky nebo s pádlem v ruce
Trasa dnešního článku ve své podstatné části sleduje tok Vltavy, naší nejdelší řeky. Na své pouti tak můžete dobře pozorovat, jak se tento klenot naší přírody mění a s přibývajícími přítoky mohutní. Od nejjižnějšího bodu je to k Vltavě ve Vyšším Brodě pár hodin pěšky, odtud pak můžete pokračovat po jejím proudu pěšky nebo přestoupit do kánoe a splout jeden z našich nejhezčích vodáckých úseků až do Boršova u Českých Budějovic.
Pro vodáky jde asi o nejzajímavější část. Z Vyššího Brodu do Boršova vás čeká šedesát devět kilometrů příjemného splouvání, což lze podle tempa zvládnout za tři až pět dní. Pěšky tento úsek mezi nejjižnějším bodem a Českými Budějovicemi můžete zdolat za čtyři dny a ujdete přitom devadesát kilometrů. Na cestě vás čekají mnohé skvosty – jmenujme například hrad Rožmberk nad Vltavou, Český Krumlov, klášter Zlatá Koruna nebo jednu z nejhezčích zřícenin v jižních Čechách, Dívčí Kámen.
Pohled na cisterciácké opatství ve Vyšším Brodě, které založili Rožmberkové ve třináctém století. Vltava zde má za sebou již přes sto kilometrů od pramene a víc než tři sta k soutoku s Labem.
Rožmberk nad Vltavou leží na jednom z nejhezčích vodáckých úseků v Česku.
Pod Českými Budějovicemi začíná dlouhá vltavská kaskáda s mnoha přehradními jezery a stojatou vodou. Tady se mohou vyřádit milovníci mořských kajaků a pokračovat po klidné vodě do Týna nad Vltavou, kde Stezka středozemím zamíří do údolí Lužnice.
Údolí Lužnice
Nedaleko pod Týnem nad Vltavou leží soutok Vltavy s Lužnicí a obě řeky zde připomínají rovnocenná dvojčata. Zatímco Lužnice měří 208 kilometrů, Vltava má v místě soutoku jen o pár kilometrů víc, přesně 222. Vltava zde má sice větší průtok, ale Lužnice nad Vltavou překvapivě vyhrává v ploše povodí.
Lužnice patří k našim nejvýznamnějším řekám a po Sázavě je druhým nejdelším přítokem Vltavy. Od Tábora až k ústí do Vltavy protéká hlubokým lesnatým údolím, jež lemují četné skály. Řeka zde získává větší spád a teče balvanitým korytem, přehrazeným na mnoha místech starými jezy s historickými mlýny. Pro vodáky jde o parádní dvoudenní úsek, který zvládnou i ti méně zdatní.
V roce 2019 vznikla v této oblasti první certifikovaná turistická trasa v Česku, Stezka údolím Lužnice, která vede podél této jihočeské řeky v délce padesáti pěti kilometrů z Plané nad Lužnicí do Týna nad Vltavou. O vznik stezky se nejvíc zasloužila destinační oblast Toulava, což je kraj rozprostírající se na pomezí středních a jižních Čech, v jehož středu leží město Tábor.
Soutok Vltavy s Lužnicí u Týna nad Vltavou. Na soutoku stojí malebná boží muka sv. Jana Nepomuckého, kterým místní říkají Semenecká kaple.
Visutá lávka v údolí Lužnice pod Bechyní. Od Tábora až k ústí do Vltavy protéká Lužnice hlubokým lesnatým údolím, jež lemují četné skály.
Stezka středozemím vede ve třech etapách souběžně s touto trasou mezi Táborem a Týnem nad Vltavou. Charakterem cest i krajiny se jedná o naprosto jedinečný vícedenní pěší úsek v Česku.
Úsek údolím Lužnice patří k fyzicky snazším na Stezce středozemím, bez větších stoupání vede převážně po přírodních pěšinách podél břehů řeky a jen výjimečně opustí údolí a vyjde na vyhlídky ležící na jeho hraně. Jde o pohodové chození v nádherné jihočeské krajině, kde budete obdivovat hradní zříceniny, starobylé mlýny a dokonce projdete i po několika visutých lávkách a jedním z mála turistických tunelů u nás. Stezku lze projít oběma směry, pro většinu lidí však bude logické jít po proudu Lužnice, tedy převážně z kopce.
Po stopách vltavských vorařů
Za Táborem se Stezka středozemím přehoupne přes Jistebnickou vrchovinu a za Sedlčany se opět těsně přiblíží Vltavě. Střední Povltaví zasahuje do geomorfologické oblasti Středočeská pahorkatina a jeho krajina je typická zvlněným reliéfem, kterým prochází přibližně dvě stě metrů hluboký zářez Vltavy. Divoká krajina je dosud turisty opomíjená a trasa vám nabídne bezpočet klidných zákoutí i skvostných vltavských vyhlídek, jako je například Máj, vyhlídka opata Zavorala nebo Albertovy skály.
Známá vyhlídka Máj
Souvislost s vodou vám připomene nejenom údolí Mastníku, ale také stará vorařská cesta, podél které budete putovat ku Praze. Právě tudy se opačným směrem vraceli voraři domů, když v Praze zanechali prameny šumavského dřeva. Tato historická trasa je již téměř sto let opuštěná a sotva patrná.
Voraři tudy chodili od patnáctého století, a jestliže připustíme myšlenku, že si zvolili přirozenou a nejsnadnější cestu z Prahy na Šumavu, pak i Stezka středozemím vede dobře. V oblasti Středního Povltaví vedla tato stezka od Hostěradic přes Krňany, Teletín, Vysoký Újezd a Nahoruby a její zbytky jsou dodnes místy patrné jako úvozové cesty. Nedaleko od Nahorub u odbočky na Krchleby pak stávala vyhlášená plavecká hospoda Percule, ve které probíhaly taneční zábavy a která fungovala až do roku 1959.
Posázavská stezka
Krátkou část trasy vede Stezka středozemím lesnatým údolím podél Sázavy, kde prochází po takzvané Posázavské stezce, jedné z nejstarších značených turistických tras u nás. Posázavská stezka mezi Pikovicemi a Žampachem patří k nejatraktivnějším úsekům pro pěší turistiku v okolí Prahy, byla vybudována Klubem československých turistů v Praze v letech 1919–1924. Cesta vede povětšinou podél břehů řeky, jen občas vystoupá na vyhlídku, odkud se otevírají pohledy na Sázavu.
Sázava nad Pikovicemi. Lesnatým údolím můžete putovat po takzvané Posázavské stezce, jedné z nejstarších značených turistických tras u nás.
Kdo má rád splouvání řek, jistě dolní Sázavu dobře zná. Úsek od Kamenného přívozu do Pikovic patří k jejím nejromantičtějším a vodácky nejvděčnějším. Vodáci vyrážejí většinou na celodenní plavbu z Týnce nad Sázavou a na konci dne přirážejí kanoe u lávky v Pikovicích.
Svou pouť končí největší přítok Vltavy v Davli, bývalé vorařské obci, dnes oblíbeném východišti výletů do dolního Posázaví. Zajímavostí je ostrov sv. Kiliána s pozůstatky nejstaršího mužského kláštera v českých zemích, který byl založen knížetem Boleslavem II. roku 999 nad soutokem Sázavy s Vltavou.
Po Dvořákově cestě
Stezka středozemím prochází hlavním městem, za nímž pokračuje dál k severu až ke svému nejnižšímu bodu, kterým je soutok Vltavy s Labem u Mělníka s výškou 156 metrů nad mořem.
Rovněž průchod přes Prahu je možné absolvovat alternativně na lodi, podívat se na krásy města z jiné perspektivy a vyzkoušet vodácké umění na zdejších jezech (více viz Parádní vodácký výlet. Na splutí Vltavy v Praze si klidně vezměte dva dny).
Stezka středozemím vede Dolním Povltavím ve třech etapách v celkové délce sedmdesáti kilometrů. Trasa kopíruje víceméně souběžně poslední kilometry naší nejdelší řeky Vltavy, od jejích břehů odbočuje spíš výjimečně za zajímavostmi a vyhlídkami. Ze severního okraje Prahy v Tróji vede přes Roztoky, Levý Hradec do Kralup nad Vltavou. Odtud pokračuje po Dvořákově cestě do Nelahozevsi a dál přes Veltrusy do Mělníka.
V okolí Prahy překonává Stezka středozemím několikrát řeku Vltavu. Využívá k tomu přívozy, na jejichž palubě se přenesete do jiného světa. Těch pár vteřin, za které loďka přejede řeku, vám dá zapomenout na současnost a nahlédnout do úplně jiného světa převozníků.
Meandr Vltavy u Řeže, fotografovaný z vrchu Řivnáč. Místo je proslulé archeologickými nálezy z doby kamenné.
Těsně před soutokem Vltavy s Labem odbočuje ve Vraňanech z Vltavy deset kilometrů dlouhý Vraňansko-hořínský plavební kanál, představující bezpečný průplav pro lodě, které se tak mohou vyhnout obtížným peřejím na posledních kilometrech Vltavy. Kanál využívají nejenom nákladní šífy a jachty, ale také vodáci, kteří se z Vraňan vydávají na okruh po Vltavě do Mělníka a po vyzvednutí Hořínským zdymadlem se vrací po kanále zpět do Vraňan.
Místo, které považuje většina lidí za soutok Labe a Vltavy, je ve skutečnosti ústí Vraňansko-hořínského plavebního kanálu do Labe. Skutečný soutok našich dvou nejdelších řek leží asi o tři sta metrů proti proudu Labe a je hůř přístupný. Pro lepší pohled na splynutí řek lze vystoupat na vyhlídkovou věž kostela sv. Petra a Pavla.
Stezka středozemím propojuje nejsevernější a nejjižnější bod Česka, prochází mimo jiné přes čtyři chráněné krajinné oblasti a dvacet čtyři poutních míst. Základní pěší varianta Stezky středozemím měří 569 kilometrů a je rozdělena na dvacet sedm denních etap s průměrnou délkou dvacet až dvacet pět kilometrů, vždy s možností ubytování pod střechou. Stezka středozemím je rovněž vhodná pro putování na kole, její cyklistická varianta měří celkem 547 kilometrů a lze ji zvládnout přibližně za osm až deset dní.
