RECENZE: Smutný klaun Elton John. Filmový Rocketman je lepší než Mercury

Filmařsky je příběh Eltona Johna lepší než loňský hit o Freddiem Mercurym, ale přesto může prohrát. Na rozdíl od Bohemian Rhapsody totiž Rocketman nemá pro svého hrdinu romantizující opar předčasné smrti.

Trailery

Sledovat další díly na iDNES.tv

Je marné opakovat, že nejde o závody, srovnávat se bude. Stejný životopisný žánr. Stejný typ hrdiny čili homosexuální rocková hvězda s elektrizující osobností, autorským darem a se sklonem k exhibici. Stejné milníky kariéry. Stejně skvělý herec i muzika. Dokonce stejný tvůrce, ač Dexter Fletcher režíroval Rocketmana od počátku, zatímco Bohemian Rhapsody jen dokončil po vyhazovu svého předchůdce.

Nicméně film o Mercurym je přímočařejší, ohleduplnější, pietnější a líbivější, zatímco osud Eltona Johna se vypráví vynalézavěji, stylizovaněji a v nesentimentálním sebevýprodeji drsněji – což v očích diváků může být paradoxně nevýhoda.

Tvůrci Rocketmana zjevně více přemýšleli o netradiční formě, což naznačí hned úvodní vstup Tarona Egertona coby Eltona Johna ve výstředním kostýmu na skupinovou odvykací terapii. „Jsem závislý na alkoholu, kokainu, sexu a nakupování,“ sdělí spolupacientům, načež se svým mladším já odtančí zpět do dětství v rytmu rokenrolu a v retrostylu dobových klipů. 

Přehlížený kluk s brýlemi a nadváhou se přes účes a la Presley a hraní v hospodách propracuje do nálady Šakalích let a zcela přirozeně do své dospělé podoby, kdy potká klíčovou osobu své dráhy, textaře Bernieho Taupina. Ušmudlané stísněné ráno v bytě rodičů, kde se zrodí Your Song, patří k nejsilnějším, nejprostším a nejčistším zázrakům filmu.

Vůbec se v Rocketmanovi pocity vyjadřují častěji hudbou než slovy. Ostatně třeba start kariéry v americkém klubu po zábavné chvilce paniky na toaletě se jinak ani popsat nedá, s nakažlivým vystoupením si divák pobrukuje, podupává a při hrdinově skoku u piana by chtěl tančit s ním. Jistěže i Rocketman používá obehrané postupy vyprávění, ale samozřejmými přechody z reality do show i naopak rozvolňuje hranici mezi nimi v souladu s vnímáním hrdiny, smutného klauna před zrcadlem v šatně, jenž vzápětí s titulní písní ovládne celý stadion.

Rocketman

70 %

Velká Británie / USA, 2019, 120 min

Režie: Dexter Fletcher

Scénář: Lee Hall

Hrají: Taron Egerton, Richard Madden, Bryce Dallas Howard, Jamie Bell, Steven Mackintosh, Gemma Jonesová, Kamil Lemieszewski, Luke White, Stephen Graham, Harriet Walter, Tate Donovan, Charlie Rowe, Jess Radomska, Jimmy Vee, Tom Bennett, Kit Connor, Layton Williams, Jason Pennycooke

Kinobox: 74 %

IMDb: 7.3

Zkrátka ve srovnání s Bohemian Rhapsody se vyskytuje méně klišé a více upřímnosti, za níž stojí skutečný Elton John v pozadí. Až nelítostně odkrývá své stinné okamžiky, kdy uráží publikum i přátele; místy se zdá sebedestrukce i sebelítosti až příliš, jako by se chtěl vyzpovídat ze všech hříchů naráz, ale naštěstí se z nich spíše vyzpívá.

Když Rocketman konfrontuje orgiastické výjevy s dětskou nevinností, zbytečně se opakuje jak rodinné panoptikum, tak divadelní psychoanalýza, ovšem rodí se tu smysl sdělení připomínající jinou novinku kin, Almodóvarovu Bolest a slávu, a to podobně pozdní snahou umělce o návrat k prvotní podstatě.

Dvě věci si divák uvědomí mimoděk. Jak výjimečné texty mají písně Eltona Johna a jak ironické je, že filmu o něm chybí finální patos pouze proto, že na rozdíl od Mercuryho nad svými démony zvítězil.