Mučením v detenčních zařízeních si prošla i tehdy 45letá Syřanka Zahíra (není to její pravé jméno). Režim si na ni počíhal před čtyřmi lety přímo na jejím pracovišti na předměstí Damašku. Policie ji převezla na vojenské letiště v Mezzehu. Zde ze Zahíry strhali oblečení, připoutali ji k posteli a hromadně znásilnili. Vystřídalo se na ní pět vojáků. Vše se opakovalo dalších čtrnáct dní, píše server The Independent.
Vydloubnuté oči a umučení vězni. Fotograf popsal zvěrstva Asadova režimu |
Následujících pět měsíců ji vojáci převáželi z jednoho vězení do druhého. Ke znásilnění přibylo pravidelné bití. Při jednom mučení ji věznitelé dávali elektrické šoky a mlátili ji hadicí. Jindy přes hodinu visela vzhůru nohama. Za neustávajícího bití do obličeje.
Mezi výslechy ji drželi v miniaturní cele bez oken. Čas od času musela přespávat v místnosti tři na čtyři metry společně se 48 dalšími vězněnými ženami. Na toaletu směly jednou za dvanáct hodin, sprchu jim dovolili pouze každých čtyřicet dní. Z vězení se dostala až ve chvíli, kdy upadla do bezvědomí a byla převezena do nemocnice.
Svědectví o brutálních praktikách v syrských vězeních před lety podal také fotograf, který si nechává říkat Caesar. Jeho snímky se dočkaly i výstavy.
Tam u ni lékaři diagnostikovali žloutenku, chudokrevnost a zápal plic. V nemocnici strávila čtyři měsíce a podstoupila sérii operací, při kterých ji chirurgové museli opravit intimní partie po sérii znásilnění.
Šrámy na těle i na duši
Otřesný příběh Zahíry přinesla ve své zprávě syrská organizace Právníci a lékaři pro lidská práva (LDHR). Materiál obsahuje celou řadu dalších podobných svědectví žen, kterým se podařilo věznění Asadovým režimem přežít.
Vězni zabití v Sýrii vypadají jak po holokaustu, ukazují pašované fotky |
Jedna těhotná žena vypověděla, že skončila ve vězení kvůli údajnému napojení jejího manžela na syrské povstalce. Podle režimu jim měl dodávat zdravotní materiál. Žena popsala, jak v úzkých uličkách vězení procházela kolem hromady mrtvol. Křik mučených lidí podle svých slov slýchává dodnes.
Všechny mučené ženy si až do konce života ponesou jizvy z fyzického trápení. Mnohé z nich také naráží na společenské stigma. Znásilněné jsou často odmítány i svými rodinami. Smyslem života je pro ně nyní tlak na mezinárodní společenství a potrestání režimu Bašára Asada. S tím jim pomáhá i LDHR (kompletní zprávu této organizace v angličtině najdete zde).
„I mezinárodní právníci říkají, že naše zpráva může být vůbec nejsilnějším důkazem (o válečných zločinech Asada). Máme v rukách unikátní příležitost, jak dostat před soud případy zločinů proti lidskosti,“ tvrdí LDHR ve své zprávě.
Dosavadní snahy o mezinárodní stíhání nejvyšších figur syrského režimu nevedly nikam. Na počátku srpna ohlásila odchod z komise OSN vyšetřující porušování lidských práv a válečné zločiny v Sýrii bývalá prokurátorka stíhající válečné zločince Carla Del Ponteová.
Vysvětlila, že je zklamaná, že komise „naprosto nic nedělá“, protože nemá politickou podporu ze strany Rady bezpečnosti OSN. Del Ponteová dlouho prosazovala vznik speciálního tribunálu po vzoru konfliktů ve Rwandě a Jugoslávii. Takový krok však vždy vetovalo Rusko, které platí za hlavního mezinárodního spojence Asada.
Důkazy pro budoucnost
Ochránci lidských práv zejména kvůli pomalému postupu Mezinárodního trestního soudu začali volit jinou taktiku. V březnu letošního roku španělský soud svolil ke slyšení v případu umučení 43letého řidiče syrským režimem. Právníci využili paragraf v mezinárodních úmluvách.
Svědectví o brutálních praktikách v syrských vězeních před lety podal také fotograf, který si nechává říkat Caesar. Jeho snímky se dočkaly i výstavy.
Podle něj mohou být zločiny proti lidskosti řešeny i před soudy v cizích státech pod podmínkou, že z nich pochází alespoň jeden příbuzný oběti. V tomto případě to byla sestra zavražděného řidiče.
Syrský lékař přes rozkaz ošetřil demonstranty, krutě ho za to mučili |
Soud může v rozsudku rozhodnout o blokacích majetku pachatelů a dalších sankcích. Podobné případy se začínají množit také v Německu, kam uteklo mnoho lidí pronásledovaných syrským režimem.
V syrských věznicích při brutálních výsleších podle ochránců lidských práv zemřelo více než 65 tisíc lidí. Pracovníci LDHR doufají, že zdokumentované příběhy přeživších v budoucnu pomohou při stíhání odpovědných lidí, mezi kterými by měl být i prezident Asad.
„Během války v Sýrii jsem se mnohdy cítil bezmocný. Naše studie je záznamem naší historie, bez ohledu na to, jak krutá byla. Je to jediný způsob, jak se jednou může syrský lid dočkat spravedlnosti,“ míní jeden z lékařů LDHR.
