Před válkou Caesar pracoval jako policejní fotograf. Dokumentoval místa činu násilných zločinů, ale také nehody či požáry domů. Pochopitelně fotografoval také mrtvé. Situace se změnila v dubnu 2011, kdy v provincii Dar’á propukly velké demonstrace proti vládě Bašára Asada. Caesar dorazil na místo, kde armáda tvrdě potlačila jeden z protestů.
Vězni zabití v Sýrii vypadají jak po holokaustu, ukazují pašované fotky |
„Policisté říkali, že ti mrtví lidé byli teroristé. Jednalo se však jen o demonstranty,“ popisuje. Těla armáda shromáždila ve Vojenské nemocnici Tišrín. Z obyčejných policejních fotografů se tehdy stali muži, kteří na příkaz syrských tajných služeb dokumentovali oběti brutálních praktik režimu. Podle serveru CNN mohla fotodokumentace sloužit jako případný důkaz o smrti příbuzných pro pozůstalé rodiny.
Zprvu se patologové snažili všechny mrtvé identifikovat. Na každou mrtvolu přidělávali cedulky se jmény. „Po pár týdnech nebo měsících to však byla už jen čísla,“ vzpomíná Caesar. Na jeho práci vždy dohlížel jeden z patologů. Nikdy na něj nesměl promluvit a klást mu jakékoli otázky. „Vyfotografujte tato těla. Od čísla jedna do čísla třicet. Pak běžte pryč,“ úkolovali fotografy. Ti museli kvůli dokumentaci pořídit sérii snímků včetně detailů tváře, hrudi a končetin.
Jedna z tisíců fotografií, které ze Sýrie propašoval vojenský dezertér Caesar
Fotografům bylo podle Caesara hned jasné, že mezi mrtvolami byly i tisíce umučených vězňů, píše server The Guardian. „Před protesty režim mučil vězně kvůli tomu, aby z nich dostal informace. Teď mučili s cílem zabít. Vězni na sobě měli stopy po pálení svíčkami. Někteří měli hluboké řezné rány, vydloubnuté oči, vymlácené zuby. Na jejich tělech jste mohli vidět stopy po bičování kabelem. Rány byly plné hnisu, jako kdyby je dlouho neléčili. Jindy pak byla těla celá od krve a bylo jasné, že vězni zemřeli teprve nedávno,“ popisuje Caesar.
Vynášení tajných materiálů
Každodenní pohled na zohavená těla postupem času začal ničit Caesarovu psychiku. „Musel jsem si brát přestávky, abych přestal plakat. Šel jsem pryč a umyl si obličej. Ani doma se mi nevedlo dobře. Změnil jsem se. Obyčejně jsem velmi klidný, tehdy jsem se však nechal lehce vytočit - rodiči, bratry i sestrami. Už jsem to nemohl dál vystát. Rozhodl jsem se, že se se vším svěřím Samimu,“ vzpomíná.
Krize v SýriiVálka sužuje Sýrii už pátým rokem. Boje vyhnaly do okolních zemí 4 086 760 Syřanů. Skutečná tragédie se ale stále odehrává uvnitř Sýrie. Více než 7,6 milionu lidí, tedy každý třetí Syřan, je uprchlíkem ve vlastní zemi a 12,2 milionu lidí uvnitř Sýrie akutně potřebuje humanitární pomoc. V Sýrii je milion poničených domů, pět tisíc zničených škol a dva miliony lidí přišly o práci. Zdroj: Člověk v tísni |
Se Samim, stavebním inženýrem, byli dlouholetí přátelé. Znali se přes dvacet let a dokázali spolu mluvit o všem. Tváří v tvář občanské válce se však o některých tématech nemluvilo. Tabu byla zejména kritika režimu. Caesar Samimu pověděl o zvěrstvech, která každý den dokumentoval. Sami ho přesvědčil, ať v práci pokračuje. Podle něj mohl podat unikátní svědectví o tom, čeho je režim Bašára Asada schopen.
Mučení vězňů dosáhlo nových rozměrů v roce 2012. Fotografové pracovali na směny. I přesto nestíhali dokumentovat tisíce mrtvých. „Velitelé na nás křičeli, proč jsme ještě nedokončili naší práci. Těla se vrší, makejte - hulákali na nás,“ svěřil se Caesar. Márnice už nedokázaly pojmout všechna těla. Policie a vojáci je proto skladovali v garážích v damašské čtvrti Mezzeh. Horko udělalo své a mrtvol se po pár dnech nechtěli dotýkat ani vojáci. Hodovali na nich ptáci i červi. „Ten zápach...nemohli jsme se ho zbavit. Šíleli jsme z něj,“ pospal Caesar.
Je naživu. Mám ho vyfotit?
Několikrát za týden Caesar ve své kanceláři nahrál na USB disk všechny fotografie a tajně je propašoval Samimu. „Vždy jsem měl strach, že na to někdo přijde. Cestou jsem musel projet přes čtyři vojenské kontroly,“ popisuje dramatické chvilky. Pokud by ho vojáci zadrželi a našli u něj tajné materiály, skončil by v cele a dost možná by zemřel po drastickém výslechu.
Caesar zažil během let ve službách policie scény jako vystřižené z filmových hororů. Společně s dalším fotografem pořizovali snímky mrtvol v nemocnici v Mezzehu. Když se jeho kolega chystal pořídit další záběr, zkameněl. Měl dojem, že jeden z nebožtíků stále dýchá. „Mám ho vyfotit? Je totiž pořád naživu,“ zeptal se přihlížejícího vojáka.
Ten na místo přivolal patologa. „Co tím myslíte, že je pořád naživu? Co mám teď jako dělat? To změní všechny počty!“ zlobil se patolog. „Nedělejte si s tím hlavu,“ opáčil mu voják. „Běžte si dát šálek čaje a až se vrátíte, bude to vyřízené,“ dodal.
Rutina a útěk
„Zprvu jsme z toho všeho byli znechucení. Jen těžko jsem do sebe nasoukal nějaké jídlo za tři čtyři dny. Pak se z toho stala rutina. Byla to jediná možnost, jak fungovat. Co jiného jsme mohli dělat? Když bychom nechali projevit naše city, mohli nás zatknout a umučit k smrti. Taky jsme se báli o naše rodiny,“ vysvětluje Caesar.
Syrské bezpečnostní složky se podle něj chovaly nezodpovědně. „Neuměly si ani představit, že by se jednou mohly zodpovídat ze všeho, co udělaly. Ví, že režim je silný. Netušily také, že se všechny tyto fotky dostanou na veřejnost,“ popisuje Caesar.
Fotografie vynášel až do sklonku roku 2013. Pak se rozhodl prchnout ze Sýrie. Autenticitu 55 tisíc snímků na počátku roku 2014 potvrdil tým mezinárodních expertů (jejich kompletní zprávu v angličtině najdete zde). Caesar je stále na útěku. Podle serveru The Guardian je jedním ze statisíců uprchlíků, kteří v Evropě hledají lepší život.
