„Ukrajinské bábušky mají skrytou sílu: odolnost. Rozhodly se zůstat ve svých vesnicích navzdory bojům. Hájily své právo zůstat tam, kam patří, což vyžaduje odvahu,“ popisuje vedoucí aktivit v oblasti psychologické pomoci Lékařů bez hranic Camilo Garcia.
Právě ony se spolu s dalšími lidmi ocitli koncem února 2022 přímo uprostřed bojů. Ruská armáda tehdy převzala kontrolu nad městem a senioři či lidé se zdravotním postižením, tehdy nemohli, nebo nechtěli opustit své domovy. Museli tak snášet nepřetržité bombardování, sklepy předělali na úkryty a o zbytky jídla se dělili se svými sousedy.
Poté, co ukrajinská armáda znovu převzala kontrolu nad tímto územím, místní nadále potřebují zdravotní a psychologickou péči. Tu jim poskytuje i mezinárodní humanitární lékařská nevládní organizace Lékaři bez hranic.
V Charkově otevřeli raketový hřbitov, je plný důkazů proti Rusku |
Zdravotnická zařízení jsou ale v mnohých oblastech stále poškozená. Měsíce strachu, izolace a násilí, které se odehrávalo v blízkosti jejich domovů, případně i ztráta blízkých, zanechaly na duševním zdraví místních rány.
Starší ženy jako vzor nebojácnosti
Většinu pacientů mobilních klinik tvoří starší ženy, z nichž mnohé trpí omezenou pohyblivostí či ztrátou sluchu nebo zraku. Některé z těchto potíží jsou důsledkem vyššího věku, jiné jsou způsobeny neléčením chronických onemocnění, jako je hypertenze a cukrovka.
Většinu pacientů mobilních klinik Lékařů bez hranic tvoří starší ženy, z nichž mnohé trpí omezenou pohyblivostí či ztrátou sluchu nebo zraku. (7. prosince 2022)
„Setkáváme se s pacienty trpícími velmi vysokým tlakem – například 200 na 100, zatímco běžná hodnota je 120 na 80,“ říká vedoucí lékařského týmu Lékařů bez hranic Gino Manciati. „V běžných podmínkách by tito pacienti byli hospitalizováni. Tady to ale zkrátka není možné,“ dodává.
Neléčená hypertenze přitom může způsobit vážné komplikace, včetně ztráty zraku, selhání ledvin, neurologického postižení a v krajním případě vede i k náhlé smrti.
Slzy, bolest, zničený život. Obrazy civilistů zmrzačených ruskou agresí |
Zdravotní stav mnohých pacientů se kvůli stresu z války, nedostatku lékařů, zdravotních sester a léků vymkl kontrole. Místní pacienti s cukrovkou neměli přístup k lékům a nedostatek potravin jim znemožnil kontrolu nad vlastním stravováním, což vedlo ke zhoršení jejich příznaků.
Jednou z pacientek, která se během války stala prakticky závislou na pomoci druhých, je Maria. Potíže s chůzí se u ní objevily poté, co po dobu několika měsíců nemohla léčit svou cukrovku. „Přišli jsme sem (na kliniku, pozn. red.) kvůli babičce. Třese se a bolí ji hlava,“ dodává Mariina dcera Tonja, která se doma stará o ochrnutého manžela.
„Jedna starší žena šla na naši kliniku půl hodiny pěšky. Pro člověka, který má problémy s chůzí, to není snadný úkol. Překvapilo mě, že tam nepřišla vůbec kvůli sobě, ale sháněla léky pro manžela,“ pokračuje Manciati.
Zranitelní jsou ve válce zejména starší lidé s demencí nebo psychiatrickými onemocněními, kteří se na začátku války nemohli přesunout do bezpečí. (7. prosince 2022)
Podle lékaře se nejedná o výjimku, starší ženy přicházejí na kliniku Lékařů bez hranic z velké dálky nejen z vlastní potřeby, ale i kvůli svým partnerům či dětem, kteří se tam sami nemohou dostat.
Přetrvávající psychické problémy
„Když ráno 24. února nastala válka, seděla jsem tehdy u okna,“ vypráví 68letá Raisa, která od února zůstala ve své rodné vesnici Jakovenkove.
„Slyšela jsem hlasité výbuchy, na obloze jsem uviděla oblak prachu, zatímco se řady tanků začaly pohybovat vpřed. Když jsme pochopili, že to všechno neskončí za jeden den, snažili jsme se vymyslet, co dál – co budeme jíst a jak obstaráme zahrádky. Snažili jsme se zvyknout si na situaci, ale na takové množství ostřelování se zvyknout nedalo. Střílelo se tady dnem i nocí. Bylo to hrozné,“ vzpomíná Raisa, která vyhledala psychologa, protože má nadále problémy se spánkem.
Viděli zvěrstva, trpí beznadějí. Ukrajinští psychologové pomáhají nejen vojákům |
Tým Lékařů bez hranic učí pacienty, jak například zvládat stres, přičemž tyto nástroje jim mají pomoci stabilizovat krevní tlak, zvládat úzkosti a záchvaty paniky.
„Špatně spím, jsem z toho vyčerpaná,“ říká sedmdesátiletá Valentyna z Vasylenkova. Její syn Roma zemřel na následky zranění způsobené nášlapnou minou. „Válka mi vzala zdraví a syna. Teď je pryč, a můj život tak skončil. Probouzím se hrůzou a vidím ho stále před sebou,“ dodává.
Starší ženy, které přicházejí na kliniku Lékařů bez hranic, se cítí izolované, opuštěné a osamělé. Truchlí nad ztrátou blízkých a života, který znaly. „U těchto žen vyvolává úzkost především pocit, že ztratily smysl života a pociťují beznaděj. Cítí, jako by jim ty poslední roky života byly ukradeny a musí si znovu vše vybudovat od nuly,“ uzavírá Camilo Garcia.
