Tamní válka je ostatně pro Adámka velmi osobní, život v ní při obraně vlasti nedávno položil jeho nejlepší ukrajinský kamarád.
„Byl to otec dvou dětí. I když se Ukrajina znovu postaví na nohy, těmto lidem se už život nevrátí. Je to hodně smutné a tak zbytečné,“ stýská si ředitel charity.
Nejspíš každý má v živé paměti, za jakých okolností se dozvěděl, že Rusko zaútočilo na Ukrajinu. Co jste v tu chvíli prožíval vy?
Dozvěděl jsem se to ráno z televize. Přestože se už k něčemu takovému schylovalo a bylo to velmi pravděpodobné, nechtěl jsem věřit, že to je pravda, že se to skutečně stalo. Opravdu jsem brečel…
Na Ukrajinu jezdíte dvě desetiletí a situaci jste měl z první ruky. Obával jste se, že se něco takového může stát?
Od doby, kdy Putin napadl Ukrajinu na Donbase a anektoval Krym, jsme jezdili pomáhat i na východ Ukrajiny a viděli zničené domy a továrny, ale stále to bylo tak daleko. Vždyť na východ se jede s přespáním dva dny. Pořád se tam bojovalo, každou chvíli padl mladý ukrajinský voják či dobrovolník, přesto se zdála válka, jakou rozpoutal Putin v únoru, neskutečná. Jiné už to bylo, když se ruská vojska formovala na hranici s Ukrajinou. Přesto jsem tomu stále nechtěl věřit.
A souhlasil byste s těmi, co říkají, že válka na Ukrajině trvá vlastně už od roku 2014, po anexi Krymu, jen jsme to nechtěli vidět?
Určitě souhlasil, viděl jsem to a zažil na východě Ukrajiny na vlastní oči. Ve Lvově, kde se nachází obrovský Lyčakovský hřbitov, už za těch osm let agrese nebylo místo pro další padlé vojáky. Začali je pohřbívat vedle na louce.
Jak vypadala pomoc po vypuknutí války, za kterou byla znojemská Charita oceněna?
Když na konci února vypukla ruská agrese, nejdříve jsme zřídili ve Znojmě ve Dvořákově ulici za podpory města humanitární sklad, kde dodnes uprchlíkům vydáváme oblečení, potraviny, drogerii a hlavně poskytujeme poradenství a podporu. Díky tomu, že máme na Ukrajině stálé partnery, jsme začátkem března vypravili první tři dodávky s humanitární a finanční pomocí. U Zoločivu jsme zásilku přeložili do nákladního auta, které pomoc dopravilo na východ Ukrajiny. Tam se zase další partner postaral, aby se dostala k těm nejpotřebnějším.
Evžen Adámek (62)Vyrůstal v rodině křesťanského a disidentského aktivisty, komunistický režim mu proto záměrně ničil život. Pracoval jako automechanik, mnohokrát jej vyslýchala StB, dostal podmíněný trest devět měsíců vězení za rozmnožování textu o napjaté situaci v Polsku. Se samizdatovou činností však nikdy nepřestal, podporoval nespravedlivě stíhané a vězněné, šířil křesťanství. Po revoluci pracoval pro Biskupství brněnské, v roce 1993 se stal ředitelem Oblastní charity Znojmo a je jím dodnes. |
Mezitím vaše Charita také převezla řadu lidí do bezpečí do Znojma. Jak se to podařilo?
Díky našim kontaktům jsme vyhledali ve Lvově přesídlence z východu, kteří chtěli jet k nám. Při první cestě to byly tři rodiny s dětmi s postižením. Další cesty byly podobné, zatím jsme jich zorganizovali sedm. Z východu Ukrajiny jsme tak přivezli přes sto osob, převážně maminky s dětmi. Naším cílem bylo pomoct hlavně lidem, kteří trpí ruskou agresí na východě už víc než osm let. Stále museli někam utíkat.
Jak se uprchlíci před válkou mají nyní? Povedlo se jim najít práci a bydlení, umístit děti do školek a škol?
Máme u nás zaměstnanou paní překladatelku z Ukrajiny, která umí velmi dobře česky, a ta jim všem velmi intenzivně stále pomáhá. A díky ní vlastně víme, co potřebují, jak se jim daří sehnat práci a dětem zajistit školní výuku. Myslím, že materiálně se jim vede poměrně dobře, ale velmi smutní po domově, což je pochopitelné, zvlášť pokud jejich manžel či tatínek je tak daleko a třeba ještě k tomu bojuje na frontě.
Vozíte pomoc i na západní Ukrajinu. Jaká je nyní situace tam?
Na první pohled to vypadá, že se nic neděje, ale pak začnou houkat sirény, což se děje denně, někdy i několikrát. Když mluvíte s lidmi, jsou už unavení. Není možné normálně pracovat, věnovat se tomu, co je za standardních okolností běžné. Stále jsou vytrháváni ze svých činností a musí utíkat do úkrytů nebo sklepů. Pak se člověk nediví, že mnozí už rezignují a na sirény nereagují. Jenže to je nebezpečné.
Daří se pomoc od lidí z České republiky vždy cíleně doručit tam, kde je potřeba?
Na západní Ukrajině máme celkem pět partnerů, se kterými to jde, pokud dodržujete základní bezpečnostní opatření. To znamená schovat se, když houkají sirény, a neporušovat zákaz nočního vycházení. Naši partneři už velmi dobře vědí, co je potřebné v dané chvíli dělat, a tak na ně spoléháme. Nedovedu si představit, že bychom se na území pohybovali bez předchozích znalostí poměrů a bez kontaktů.
Poznali jsme, že houževnatost a semknutost Ukrajinců je obdivuhodná. Je i tohle důvod, proč v zemi máte přátele a jezdíte tam také na dovolenou?
Je to tak. Kromě toho, že pomáháme nyní v době války, pomáhali jsme už dříve formou pomoci při léčení nebo operacích dětí z chudých rodin. Na Ukrajině neexistuje zdravotní pojištění, a pokud nemáte finanční rezervu a dítě vážně onemocní, je to velký problém. Lidé třeba prodají svůj majetek, ale jejich sousedé, farnost a rodina jsou velmi solidární a dokážou tak mezi sebou vybrat vysoké finanční částky. Když to nestačí, místní Charita jim pomůže z našich peněz. Mnohdy máme možnost takovou rodinu navštívit a je velmi dojemné, když nám pak ukazují zdravé dítě. Mám Ukrajinu a její obyvatele rád a s nadšením tam jezdím. Je tam plno krásných míst.
Válka jednou skončí. Jaká bude Ukrajina po ní?
Ještě semknutější. Obnova bude velmi, opravdu velmi náročná. Musí pomoct celý svět, aby se opět zvedla a lidé mohli žít běžný život. Pro mnohé to bude velmi těžké. Padlo tam mnoho civilistů a mnoho mladých chlapců. Nedávno jsem se dověděl, že svůj život položil můj nejlepší ukrajinský kamarád, který šel bránit dobrovolně svou vlast, přestože nemusel. Pak se vás to dotýká ještě víc osobně. Byl to otec dvou dětí. I když se Ukrajina znovu postaví na nohy, těmto lidem se už život nevrátí. Je to hodně smutné a tak zbytečné. Přesto všechno jsou Ukrajinci velmi houževnatí, mají velmi dobrý příklad ve svém prezidentovi. Oni se z toho posbírají. Jsem přesvědčený o tom, že jeden z důvodu války byl i ten, že Putin nechtěl, aby Rusové viděli, jak se Ukrajinci vzmáhají a že se mají líp než oni. Sláva Ukrajině!
Pomoc UkrajiněDo humanitárního centra v Dvořákově ulici ve Znojmě lidé stále mohou nosit trvanlivé potraviny a oblečení. Ale protože Charita vše nakupuje ve velkoskladu s výraznou slevou, ideální je finanční pomoc na účet 107-4585900247/0100, jako variabilní symbol uveďte 712. |
