Brad Robinson prochází po svých polích v okolí města Blythe a pod nohama mu křupe uschlá vojtěška. Podobně jako desítky dalších farmářů v údolí Palo Verde na severu Kalifornie si nechává platit za to, že část půdy nezalévá a nechává jí ležet ladem: 909 dolarů (téměř 20 000 korun) za akr ročně.
Voda, kterou nespotřebuje, zůstává v přehradě Mead. V největší vodní nádrži Spojených států nacházející se 260 kilometrů severněji proti proudu řeky Colorado, totiž alarmující rychlostí klesá hladina. Mohou za to extrémně suchá léta sužující od počátku tisíciletí jihozápad USA, ale také rostoucí poptávka po vodě.
 |
Federální i místní úřady pro správu vodních zdrojů na program, v rámci nějž budou farmáři v Kalifornii, Arizoně a Nevadě nechávat svá pole ležet ladem, vyčlenily 38 milionů dolarů. Očekává se, že hladina vodní plochy nad Hooverovou přehradou by díky tomu mohla v následujících třech letech stoupnout téměř o metr.
„Upřímně řečeno si myslím, že pokud bych mohl normálně farmařit, vydělal bych víc peněz. Ale z hlediska záchrany řeky Colorado je to správná věc. Řeka teď zažívá hodně špatné časy,“ řekl reportérům listu The Los Angeles Times Robinson, jehož rodina v údolí hospodaří už tři generace.
Vláda USA v srpnu poprvé vyhlásila katastrofální nedostatek vody v řece Colorado:
18. srpna 2021 |
Na suchu
Situace je skutečně kritická. Národní úřad pro oceán a atmosféru (NOAA) uvádí, že jihozápad USA letos zažil nejsušší léto od roku 1895. Co se týče průměrných denních teplot, byly letos třetí nejvyšší od začátku měření.
Federální ministerstvo vnitra v polovině srpna vyhlásilo pro řeku Colorado stav nedostatku vody. V současnosti je nádrž Mead na 35 procentech své kapacity. Hladina je na úrovni 1 067 stop nad mořem, nejníže od stavby Hooverovy přehrady ve 30. letech. Pokud klesne ještě o jednu stopu, začnou platit spotřební restrikce.
Vodu z řeky Colorado přitom využívá 40 milionů lidí. Klesající hladiny ohrožují nejen zavlažovací systémy a pěstování zemědělských plodin, ale i dodávky pitné vody a produkci elektřiny v hydroelektrárnách. NOAA upozorňuje, že sucho bude v následujících letech čím dál horší.
Dotace farmářům za ponechávání polí ladem jsou posledním příkladem toho, jak se místní úřady snaží bojovat s ničivým suchem. V Arizoně se například zabývají myšlenkou, že by do Colorada byla přiváděna voda z řek Mississippi nebo Missouri ležících patnáct set kilometrů dál na východ.
Čím dál víc zemědělců se také uchyluje k čerpání podzemních vod, to je ovšem jen dočasné a neudržitelné řešení. Vyčerpání podzemních kolektorů totiž vede k sesedání a propadání půdy, zbylá voda v podzemí se navíc zasoluje, a tak je pro zavlažování nepoužitelná.
Hlavně šetřit
V kalifornském městě Huntington Beach by v příštím roce měla začít výstavba velkého provozu na odsolování mořské vody. Společnost Poseidon Water do ní investuje 1,4 miliardy dolarů a slibuje, že denně vyprodukuje 50 milionů galonů (téměř dva miliony hektolitrů) pitné vody denně.
„Pacifik je největší rezervoár na světě. Je pořád plný,“ slibuje viceprezident společnosti Scott Maloni. Ekologové namítají, že desalinizace je drahá, náročná na energii a decimuje mořský život: při pumpování a filtraci mořské vody je decimován plankton i ryby. Vedlejším produktem jsou miliony galonů slaného láku, který je vypouštěn zpět do moře.
USA musí omezit využívání největší nádrže, Arizona přijde o pětinu vody |
Nejlidnatější americký stát by se tak podle aktivistů měl soustředit především na lepší zacházení se zdroji vody. Investovat do oprav děravých vodovodů, recyklace odpadních vod, efektivnějších zavlažovacích systémů.
Někteří odborníci doporučují investice do lapačů mlhy. Je to technologie, která byla s úspěchem otestována například v poušti Atacama nebo v marockém pohoří Antitatlas. Jsou to vlastně velké polymerové plachty, na kterých se koncentrují vodní páry a jeden metr čtvereční je schopen vyrobit až tři litry vody.
Podle expertů je ale především potřeba snížit spotřebu. Zemědělci by místo žíznivé vojtěšky, obilí nebo melounů měli pěstovat plodiny, které nepotřebují tolik vody. Města by v parcích měla vysázet suchomilné keře a zachytávat více dešťových srážek.
„Jihozápad prožívá antropogenické sucho. Vzniklo kombinací přirozené vodní variability, klimatické změny a lidských činností, které neustále rozšiřují propast mezi vodní nabídkou a poptávkou,“ píše skupina hydrologů a environmentalistů na portálu The Conversation.
„V dlouhodobém horizontu to může vést až k vodnímu bankrotu – tedy tomu, že poptávka bude neustále převyšovat nabídku. Pokusy zamezit tomu tím, že se navýší dodávky vody, jsou odsouzeny k neúspěchu,“ varují.
