Ray Krone si v roce 1992 vyslechl trest smrti za vraždu šestatřicetileté servírky Kim Anconové. Porota rozhodla na základě řady nepřímých důkazů, mimo jiné i otisků zubů na těle oběti, které se podle expertů shodovaly s chrupem obviněného.
Krone se ovšem nevzdal a bojoval za své osvobození. Dva roky strávil v cele smrti, pak mu trest zmírnili na doživotí. Nakonec v roce 2002 díky testům DNA opustil brány věznice, kde strávil deset let svého života. O rok později stál u založení hnutí jménem Svědectví neviny, které usiluje o zrušení trestu smrti ve Spojených státech.
„Nevěřím, že stát popravuje jen lidi, kteří mají na svědomí trestné činy. Vím, jak systém funguje. Není o spravedlnosti či rovnosti. Říkám lidem, co se mi stalo. Protože pokud se to stalo mně, může se to stát komukoliv,“ říká Krone.
V celách smrti jsou desítky nevinných
Podle studie, kterou pomocí posledních statistických technik nedávno vypracovali profesoři práva a statistici z předních amerických univerzit, soudy mezi roky 1973 až 2004 poslaly na smrt přibližně 340 nevinných lidí. To je 4,1 procenta všech lidí odsouzených k absolutnímu trestu.
Čísla z amerických kriminálůTrest smrti nyní platí v 32 státech USA, v celách smrti čeká přes tři tisíce odsouzených. Poslední stát, který absolutní trest naopak zakázal, byl loni Maryland. Ve stejném roce bylo k trestu smrti odsouzeno 79 lidí, nejvíce (24) v Kalifornii. Téměř 82 procent poprav od roku 1976 vykonaly státy amerického jihu. Nejčastějším způsobem exekuce je smrtící injekce, život odsouzených končí i na elektrickém křesle, oběšením, v plynové komoře či zastřelením. Nejvíce lidí, kteří byli neprávem odsouzeni k trestu smrti, bylo propuštěno na Floridě (24). Sedmnáct států USA má přesně danou sazbu odškodnění, kterou osvobozeným lidem vyplácí za rok strávený ve vězení. Nejvíce, 80 tisíc dolarů (přes 1,7 milionu korun), hradí Texas. V amerických vězeních si trest odpykává přibližně 2,4 milionu lidí. Studie si všímá, že odsouzenci k trestu smrti tvoří desetinu populace amerických věznic, ale v letech 1989 až 2012 představovali 12 procent osvobozených vězňů. Pouze ve 13 procentech případů k tomu dopomohly nové testy DNA. |
Pouze 138 lidí se domohlo svého očištění, takže dalších dvě stě nevinných je stále ve vězení, nebo již bylo popraveno. Právníci upozorňují, že jejich nevina se nikdy nemusí prokázat (studii si v angličtině čtěte zde).
„Toto je znepokojivé zjištění,“ řekl listu The Guardian Samuel Gross, profesor práva na University of Michigan, který výzkum vedl. Jeho slova potvrzuje i Richard Dieter, ředitel neziskové organizace Informační centrum trestu smrti. „Pokaždé, když někoho popravíme, existuje riziko, že popravíme nevinného člověka. Riziko je to možná malé, je nicméně nepřijatelné,“ uvedl Dieter.
Studie neříká, kolik nevinných lidí bylo popraveno. Od roku 1977 byl absolutní trest vykonán nad 1 320 lidmi. Pokud bychom počítali s tím, že justiční omyly tvoří 4,1 procenta všech rozsudků smrti, došli bychom k 54 nevinně popraveným.
Gross a jeho spolupracovníci však upozorňují že skutečné číslo je nižší, protože každý případ je před výkonem trestu smrti důkladně přezkoumán. Podle jejich studie byl 2 675 odsouzeným lidem, kteří měli být popraveni v letech 1973 až 2004, trest zmírněn, a to většinou na doživotí.
Většina končí v zapomenutí
Studie upozorňuje, že velká většina vězňů, kteří byli neprávem odsouzeni za vraždu, není nakonec ani popravena, ani osvobozena. Zbytek života stráví za mřížemi v zapomenutí.
„Když už jim nehrozí trest smrti, nejsou pro soudní systém prioritou. Nemohou se spoléhat na právní týmy. Možnost, že očistí své jméno, je mizivá,“ upřesnil Gross.
Šťastný konec příběhu Raye Kronea naznačuje, kde je naděje na vylepšení chmurných statistik amerických justičních omylů. Na analýzu DNA sází i projekt, který v roce 1992 založili právníci Barry C. Scheck a Peter J. Neufeld z Yeshiva University v New Yorku. Za dvanáct let se jim podařilo očistit 300 lidí, z nichž 18 bylo odsouzeno k trestu smrti.
