„Se spoustou peněz lze snadno ovlivnit politiku. Občanská společnost je často jen na obtíž. Ve Spojených státech je tento problém všudypřítomný a Evropa USA dohání,“ otevírá Crouch svůj názorový článek v německém listu Die Zeit.
Připomíná, že není sám, kdo zpochybňuje dosud samozřejmý předpoklad, že demokracie a kapitalismus jsou pevní spojenci. Napětí mezi nimi má dva hlavní zdroje.
Včera Berlusconi, dnes Babiš a Trump. Vítejte v Demokracii, s.r.o. |
Současný kapitalismus je globální, zatímco demokracie zůstává zakořeněna na národní či místní úrovni. Nejsilnější postavení v kapitalismu navíc získal finanční sektor, což přispívá k vysoké nerovnosti ve společnosti, která ohrožuje fungování demokracie.
Velká část globální ekonomiky nepodléhá regulacím. Kde regulace jsou, stojí za nimi většinou mezinárodní organizace, které se demokratickým orgánům zodpovídají jen velmi nepřímo. Ač nikoho nejmenuje, Crouch zřejmě míní Světovou obchodní organizaci, Mezinárodní měnový fond, OECD a OSN.
Nadnárodní korporace navíc mohou „kompromitovat autoritu národní demokracie“. A to tím, že investují jen v zemích, které jim jdou na ruku. Kapitálu se tak podařilo, aby státy soutěžily o jeho přízeň a předháněly se v podbízení.
„Nejviditelnějším projevem tohoto je pokles daní z příjmů podniků, ke kterému dochází po celém světě,“ připomněl Crouch. „Výsledkem je přesun daňového břemene na občany a pokles zdrojů pro veřejné služby,“ dodal.
Populisté se kapitálu nevzepřou
Státy se tváří v tvář kapitálu mohou spojit, ale většinou zvítězí pokušení být tím, kdo ho přivábí na své území.
Italům, Britům a Francouzům se zajídá demokracie, rekordně hořkne i Němcům |
Částečnou výjimku představuje v tomto ohledu Evropská unie, jejíž parlament je celosvětově jediným příkladem nadnárodní demokracie. Vliv europarlamentu ale zůstává malý. „Evropská demokracie čelí dvěma nepřátelským silám: lobbingu korporací… a xenofobním populistům,“ míní Crouch.
Korporace lobbují národní vlády i Evropskou komisi coby výkonný orgán EU. Tomuto ovlivňování se dosah europarlamentu nemůže vyrovnat.
Populisté zase chtějí omezit moc EU a vrátit ji zpět národním státům, které ale samy v přetlačované s kapitálem prohrávají. Toto oslabování států ale populistům nevadí, protože se většinou rekrutují z pravé části politického spektra.
Demokracie je rovnost, kapitalismus nerovnost
„Lobbing korporací je na evropské i národní úrovni tak silný, protože rostoucí nerovnost obecně posílila politickou moc bohatých. Toto je druhá hrozba, kterou pro demokracii představuje současný kapitalismus,“ upozornil Crouch.
Lobbing obnažuje rozpor mezi formální a neformální sférou politiky. Tu první svazuje řada pravidel a princip rovnosti vyjádřený tím, že všichni mají ve volbách jeden hlas. Neformální sféra zahrnuje ostatní ovlivňování i nátlak a přisuzuje každému jinou váhu.
Musíme vést třídní boj a zničit kapitalismus, řekla v Rozstřelu Konečná z KSČM |
„Naše schopnost vyvíjet nátlak závisí na zdrojích, které ovládáme, takže neformální politika zvýhodňuje bohaté… Pravidlo rovnosti, pro demokracii zásadní, je (zde) porušeno,“ shrnuje Crouch.
Doplnil, že rozpor nebyl tak nápadný v době relativně omezené nerovnosti v prvních třech desetiletích po druhé světové válce. Poté se však nůžky začaly výrazně rozevírat a to hlavně mezi úzkou skupinkou super-bohatých a zbytkem společnosti.
(Super)bohatým se nabízí dát část prostředků na lobbing, kterým si mohou zajistit nízké daně, deregulaci či veřejné zakázky. Prostě budoucí ještě větší příjmy. „Existuje bludná spirála spojující rostoucí nerovnost a oslabování demokracie,“ varuje Crouch.
Dodal, že finanční sektor byl deregulován „díky silnému lobbingu bank“. Z jejich prostředí pak v roce 2008 vzešla globální krize, z níž „jsme se dosud plně nezotavili“.
Masy v kapitalismu chudnou, ale v jeho zájmu se zadlužují
Zvyšování nerovnosti způsobuje podle Crouche hlavně to, že v globální ekonomice převzal otěže finanční sektor. „Vlastnictví a manipulace s finančními zdroji vytváří příjmy jako žádná jiná lidská činnost,“ poznamenal.
Crouch s odvoláním na OECD uvedl, že v USA procento lidí s nejvyššími výdělky shráblo téměř polovinu z růstu národního důchodu mezi lety 1975 až 2007. „Velká většina zaměstnanců (přitom) zažívala (ve stejné době) stagnující nebo klesající (reálné) příjmy,“ upozornil.
Českou demokracii ohrožují exekuce obyvatel, píší v zahraničí |
Tito lidé byli podněcováni k zadlužování, aby se netenčila spotřeba, neboť „zisky moderního kapitalismu závisí na masové spotřebě“.
„Má podoba kapitalismu, která vytváří rostoucí nerovnost, ale závisí na masové spotřebě, jinou cestu ven ze svého dilematu než povzbuzovat domácnosti, aby se neudržitelně zadlužovaly? V současnosti se zdá, že demokracie na tuto otázku nedokáže najít odpověď,“ napsal Crouch.
„Globální kapitalismus může být zkrocen pouze na nadnárodní úrovni, ale naše politické strany se zdají být rozděleny mezi ty, které podlehly lobbingu korporací a nevěří v regulaci, a ty, které chtějí ustoupit do omezeného dosahu nacionalismu,“ doplnil.
Kapitalisté preferují post-demokracii
Crouch se domnívá, že kapitalisté v zásadě nemají důvod být nespokojeni s demokracií. Hlavně proto, že je spojena s právním státem. Demokracie ale může také vyplodit řadu regulací „k ochraně ne-tržních, ne-firemních zájmů“.
Demokracie už narazila na svůj vlastní limit, říká teoretik chaosu |
Kapitalisté proto upřednostňují režim, který Crouch nazval post-demokracií. V ní nadále (formálně) fungují klíčové prvky demokracie jako právní stát a volby. Ale voliči jsou pasivní, reagují jen na kampaně stran a nesahají k (vlastnímu) „rušivému aktivismu“. Hlavně nevytvářejí síly, které by se snažily soupeřit s tichým působením obchodních zájmů ve vládních kuloárech.
„Dosud nejsme v situaci, kdy by korporace ovládaly naši politiku zcela; jinak by již byla zrušena veškerá ochrana spotřebitele a pracovní právo. Ubíráme se však tímto směrem, za podpory pokračujícího růstu nerovnosti a vzájemného posilování politické a ekonomické moci,“ napsal Crouch.
“Nějaká podoba demokracie pravděpodobně i nadále představuje nejlepší dostupný rámec pro kapitalismus. Ale opačně to již platit nemusí,“ uzavřel.
Člen Britské akademie Crouch učí na univerzitě v anglickém Warwicku. V roce 2004 vydal vlivnou knihu Postdemokracie. Před devíti lety vystoupil na pražském Foru 2000, každoroční mezinárodní konferenci založené Václavem Havlem.
