Kravčuk ještě v červenci 2020 vedl ukrajinskou delegaci v Třístranné kontaktní skupině pro Donbas, oblast na východní Ukrajině, která je od roku 2014 předmětem ukrajinsko-ruských sporů a kde nyní probíhají tvrdé boje.
Na této pozici vystřídal druhého ukrajinského prezidenta Leonida Kučmu, uvedla agentura Unian.
V červnu roku 2021 média psala, že Kravčukův zdravotní stav se zhoršil. Posléze přišla informace, že podstoupil operaci srdce. Po tomto výkonu byl na jednotce intenzivní péče a připojen na plicní ventilátor.
Po operaci se bývalý prezident zotavoval v Německu. Nedávno pak média psala, že jeho stav se opět zhoršil, uvedla agentura Unian. Osmaosmdesáté narozeniny Kravčuk oslavil v lednu.
Minulý týden zemřel ve věku 87 let také první lídr nezávislého Běloruska a signatář bělověžské dohody Stanislav Šuškevič.
Kravčuk se narodil 10.ledna 1934 v obci Velikij Žitin v Rovenské oblasti na Ukrajině. Absolvoval Kyjevskou státní univerzitu. V letech 1960 až 1989 zastával různé řídící funkce v aparátu Komunistické strany, poté do září 1990 působil jako první tajemník Ústředního výboru Komunistické strany na Ukrajině.
V červenci 1990 se stal předsedou tehdejšího Nejvyššího sovětu Ukrajiny. V této funkci se zasloužil o zavedení ukrajinštiny jako jednacího jazyka.
Dali nám zbraně, ale málokdo věděl, co s nimi. Zelenskyj popsal začátek války |
Za jeho předsednictví schválil parlament zákon o hospodářské nezávislosti Ukrajiny, vypustil z ústavy článek o vedoucí úloze komunistické strany a zakotvil nadřazenost ukrajinských zákonů nad celosvazovými.
Během pokusu o státní převrat v Sovětském svazu v srpnu 1991 se postavil za jeho tehdejšího lídra Michaila Gorbačova a několik dnů poté oznámil odchod z řad komunistické strany, jejímž členem byl od roku 1958.
Kravčuk měl nízkou popularitu
Do prezidentského úřadu byl Kravčuk zvolen ve všelidovém hlasování v prosinci 1991, kdy získal podporu téměř dvou třetin voličů.
Ke stejnému datu se Ukrajinci vyslovili pro nezávislost a zasadili tak další ránu rozpadajícímu se Sovětskému svazu.
Ke konci mandátu měl Kravčuk nízkou popularitu kolem 20 procent. Především východní Ukrajina mu vyčítala zpřetrhání svazků s Ruskem a neúspěšná jednání o vstupu do ekonomické unie Společenství nezávislých států (SNS).
Podporoval ho především západ Ukrajiny, kde si voliči ztotožňovali jeho osobu se získáním nezávislosti.
Kravčuk, Jelcin a Šuškevič u podpisu takzvané bělověžské dohody:
In 1991, the three stooges (Leonid Kravchuk, Boris Yeltsin and Stanislav Shushkevich) killed the Soviet Union, against the will of the majority of the people living in the USSR. https://t.co/NKsM4KKG5I
Kravčuk ve funkci mimo jiné podepsal dohodu s ruským prezidentem Jelcinem o černomořském loďstvu. Oba státy si flotilu rozdělily na polovinu s tím, že Ukrajina 30 až 35 procent své části pronajme Rusku.
Už v roce 1992 byly z Ukrajiny do Ruska odsunuty taktické jaderné zbraně a dohodu o úplném odstranění bývalého sovětského jaderného arzenálu dislokovaného na Ukrajině podepsali v Moskvě prezidenti USA, Ruska a Ukrajiny Bill Clinton, Jelcin a Kravčuk 14. ledna 1994.
Výměnou za předání jaderných zbraní Rusku se signatáři budapešťského memoranda (Ukrajina, USA, Rusko a Velká Británie), které ale v prosinci 1994 za Ukrajinu podepsal již Kravčukův nástupce Kučma, zavázali mj. respektovat ukrajinskou nezávislost a suverenitu v rozmezí tehdy platných státních hranic, zdržet se hrozby silou nebo použití síly proti Ukrajině
