„Byl tam hluk. Pořád se ozývaly exploze,“ vzpomíná Zelenskyj na chvíli, kdy šel s manželkou Olenou vzbudit své děti a říct jim, že začala válka. Dceři je sedmnáct, synovi devět. Chápali tak, v jakém nebezpečí se ocitli. I když asi netušili, v jak velkém.
Moskva do Kyjeva s armádou vyslala i Vagnerovce a Čečence, kteří měli ukrajinského prezidenta zabít. A jak později Zelenskyj popsal, jeho rodina byla na seznamu hned druhá. Když na hlavní město 24. února padla noc, střílet se začalo i ve vládní čtvrti. Strážci prezidentské kanceláře zhasli světla, přinesli neprůstřelné vesty a rozdali zbraně.
TIME's new cover: Over two weeks in April @shustry went inside Volodymyr Zelensky's compound for a look at how the Ukrainian President and his top advisers are experiencing the war https://t.co/9bmZXfvy8e https://t.co/4PAxf97eNM
Svou dostal i Zelenskyj a jeho poradci. Jen pár z nich vědělo, jak s ní mají zacházet. Uměl to třeba Oleksij Arestovyč, který má za sebou kariéru ve vojenské rozvědce. „Bylo to naprosto šílené. Automaty pro všechny,“ říká s tím, že se tehdy ruská armáda dvakrát pokusila vtrhnout dovnitř. Olena Zelenská i s dětmi tam v té době ještě byla.
Z prvních dnů invaze na Ukrajinu si Zelenskyj podle svých slov pamatuje střípky. Moment, kdy budil děti do válečné reality, patří k těm nejsilnějším. Sám se odmítal přesunout do bunkru za Kyjevem, chtěl zůstat na místě. Vládní budovy přitom stojí v hustě obydlené části města, v okolí jsou domy, ze kterých by snadno mohli střílet snipeři. Z některých také mohl přilétnout granát.
Armáda tak alespoň opevnila čtvrť vším, co našla. Policejními barikádami, deskami z překližky.
 |
Vypadalo to tam jako na skládce než jako v pevnosti. „To místo bylo zcela otevřené. Neměli jsme žádné betonové bloky, abychom mohli uzavřít ulici,“ vysvětluje Arestovyč. Prezident nedal na naléhání bodyguardů a místo odjezdu vyšel i se svými lidmi ven a natočil slavné video „ja tut“. Tedy vzkaz Ukrajincům, že je tváří v tvář ruské přesile neopustil.
Pochopil tehdy, jaká je jeho role. Zraky jeho národa i světa se upíraly na něj. „Stává se z tebe symbol. Musíš jednat tak, jak má hlava státu jednat,“ říká reportérovi časopisu Time, který s prezidentem a jeho týmem strávil dva dubnové týdny. Když pak Britové a Američani prezidentovi nabízeli evakuaci, vyřknul Zelenskyj ona slova, kterými se navždy zapsal do historie coby statečný vůdce své země: „Potřebuji munici a ne odvoz.“
K Zelenskému se navíc do improvizovaného bunkru přidali i jeho přátelé a spojenci se svými rodinami, mnohdy v rozporu s bezpečnostními protokoly. Do válečného stanoviště se nastěhoval třeba předseda parlamentu Ruslan Stefančuk, který by se stal úřadující hlavou státu, pokud by Zelenského zabili. Správně tak měl vývoj války sledovat pokud možno jinde než prezident.
Stefančuk byl místo toho jedním z prvních, kdo Zelenského na začátku invaze viděl osobně. „Neměl ve tváři strach, ale otázku: ‚Jak je to možné?‘“ vrací se zpět v čase politik. Zelenskyj totiž dlouho mírnil paniku, kterou podle něj vyvolával Západ svými varováními před ruským vpádem. Jenže ten pak skutečně přišel. „Možná to zní vágně nebo pompézně. Ale cítili jsme, že se řád světa hroutí,“ dodává Stefančuk.
Kyjev zveřejnil jména podezřelých z masakru v Buči, na seznamu je deset lidí |
Zelenskyj nakonec i s pomocí západních spojenců přežil hned několik pokusů o vraždu. Ve své izolaci paradoxně válku na Ukrajině v té době sledoval stejně, jako lidé v zemích stovky kilometrů daleko. Stejně jako ti, kteří se každé ráno šli podívat na internet, jestli je Zelenskyj stále naživu. Totiž skrz obrazovku počítače.
Občas prý viděl záběry z bitev a útoků na sociálních sítích dřív, než ho o vývoji na frontě stihla zpravit armáda. Reportér poznamenává, že se prezident se svým týmem také stejně jako zbytek světa radoval z videí ukazujících úspěšné útoky na ruskou techniku, zábavných memů i písní, které během války vznikly.
Válka na Ukrajině
Sledovat další díly na iDNES.tvV Buči se zděšení změnilo ve vztek
Válečnou realitu na vlastní oči vůdce Ukrajiny viděl začátkem března, kdy se vydal na utajenou cestu ke zničenému mostu na okraji Kyjeva. Ani mnozí jeho nejbližší spolupracovníci o ní nevěděli. O pár dní později si pak Zelenskyj dal boršč s vojáky, kterým čerstvou polévku nosil jeden z místních.
Poté, co ukrajinská armáda vyhnala ruské jednotky z okolí Kyjeva a Rusové se stáhli k východu, kde rozpoutali druhou část války, začal prezident vyjíždět víc. Mimo jiné jel i do Buči, kde po sobě okupanti zanechali stovky mrtvých. Když Zelenskyj se svými lidmi uviděl ty nepopsatelné hrůzy na vlastní oči, zděšení se prý rychle změnilo ve vztek. „Okamžitě jsme chtěli zrušit jednání o míru,“ říká jeden z vyjednavačů David Braun Arachamija.
„Stěží jsem se jim uměl podívat do tváře,“ dodává. A když pak ruské síly zaútočily na nádraží v Kramatorsku a do Kyjeva přijela na návštěvu šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová, bývalého herce Zelenského zradil jeho talent promlouvat k lidem. Stál na pódiu a nevnímal. V mysli měl pořád ženu v pestrobarevném oblečení, které útok urval hlavu.
Sám Zelenskyj teď vypráví, že noci jsou pro něj nejtěžší. Nespí, nedokáže to. Místo toho zírá do telefonu a v odrazu obrazovky vypadá jako duch. Duch, který pročítá zprávy, na které mu přes den nezbyl čas. Občas od jeho ženy a dětí, jindy od poradců nebo přímo od vojáků, kteří jsou obklíčení Rusy a znovu a znovu jej prosí o další zbraně.
V Rusku sílí odpor vojáků k návratu do boje, může to zhatit plány na Donbase |
Prezident také pořád prochází svůj denní program a přemýšlí, na co zapomněl. „Nemá to význam. Je to ta samá agenda. Vidím, že je pro dnešek hotovo, ale stejně ji pořád čtu s pocitem, že něco je špatně,“ přiznává s tím, že netrpí úzkostí. „To mé svědomí mi nedává spát.“
Říká si, že i ve chvílích, kdy ulehne ke spánku, se někde něco děje. Někde právě padají bomby, někde se civilisté ukrývají ve sklepě, někde na ně právě padají trosky budov. Někoho Rusové právě znásilňují, mučí, vraždí. Válečná zkušenost Zelenského poznamenala. „Zestárl jsem,“ zamýšlí se s tím, že získal „moudrost“, o kterou nikdy nestál. Přesto rozhodnutí stát se prezidentem nelituje.
Teď ho kromě samotných zvěrstev spáchaných ruským vojskem trápí i to, že by válka na Ukrajině mohla svět brzy přestat zajímat. On i jeho země však potřebují, aby lidé ještě nepřepnuli jinam. Ve své agendě tak má víc úkolů spojených nikoliv s válkou samotnou, ale s tím, jak ji vnímají v zahraničí. Cílem Zelenského je totiž stále připomínat, že nejen Ukrajinci teď bojují o přežití.
