Putinovi mužiKdo jsou muži, kteří rozhodují o směřování Ruska a uvádějí do reality rozhodnutí Vladimira Putina? Každý víkend vám iDNES.cz nabídne profil jednoho z představitelů ruské mocenské elity - ať už jde o muže, kteří šéfují bezpečnostnímu aparátu, velí šikům ruských vojáků, řídí hospodářství či propagandu ruského režimu. |
Devátý březen roku 2014. Ukrajinská krize zaměstnává politiky i reportéry celé Evropy, ne-li světa. Tou dobou už jsou pochováni mrtví z kyjevského Majdanu. Tou dobou už ozbrojenci na poloostrově Krym obsazují jeden objekt za druhým a ruský prezident Vladimir Putin opakuje, že ti zelení muži v neoznačených uniformách nejsou ruští vojáci, ale členové místní domobrany (opak přizná až za více než měsíc).
Devátý březen roku 2014. I ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov má plné ruce práce s Ukrajinou. Hájí tvrdou Putinovu linii. Ale onoho dne si možná taky připomene jedno osobní výročí: přesně před deseti lety se stal šéfem diplomacie největší země světa. Přesně před deseti lety se nastěhoval do nejdůležitější kanceláře v jednom ze sedmi moskevských stalinských mrakodrapů, sídla ministerstva zahraničí.
Sergej Viktorovič Lavrov. Rus s arménskými kořeny. Patriot. A momentálně nejspíš nejvýraznější diplomat světa.
Podívejte se, jak Lavrov začátkem března popřel přítomnost ruských vojáků na Krymu:
Zmáčkli špatné tlačítko
Bývalá americká ministryně zahraničí Condoleezza Riceová ve své knize pamětí vzpomíná, jak ji Lavrov dokázal vytočit. Jak ji uměl vyprovokovat k emotivním reakcím. Jak vždycky přesně věděl, na který "hřebíček" uhodit a kdy.
Není zdaleka sama. Mnoho jejích kolegů ze světa diplomacie se shoduje, že Lavrov umí být ohromně tvrdý a asertivní. "Je velice chytrý. Umí být velmi praktický a velmi milý. Ale také se dokáže chovat přesně opačně," prohlásila o něm jiná bývalá americká šéfka diplomacie, česká rodačka Madeleine Albrightová.
A do třetice... Hillary Clintonová, ministryně zahraniční Spojených států v prvním prezidentském období Baracka Obamy. Byla to ona, kdo Lavrovovi v roce 2009 přivezl dárek v podobě červeného tlačítka, které ti dva měli společně symbolicky zmáčknout na znamení restartu vztahů mezi Washingtonem a Moskvou.
Bylo z toho tehdy poněkud faux-pas, neb přes urputnou snahu úředníků americké diplomacie bylo na tlačítku uvedeno nesprávné ruské slovo. Peregruzka. Místo perezagruzka. Zatímco to druhé by opravdu znamenalo restart, to první značí přetížení. Lavrov tehdy Clintonové celý omyl v žertu objasnil. Druhý den vyšel v ruském deníku Kommersant článek s titulkem "Clintonová a Lavrov zmáčkli špatné tlačítko".
Zpětným pohledem, se znalostí všeho, co se ve vztazích mezi oběma zeměmi od onoho roku 2009 stalo, se snad dá odhadnout, že cynický a asertivní Lavrov se musel při tom symbolickém aktu náramně bavit...
V Putinově kruhu prvním
Sergej Lavrov je jedním z nejbližších spolupracovníků ruského prezidenta Vladimira Putina. Patří do Putinova nikoliv jen vnitřního, ale (dá-li se to tak říci) nejvnitřnějšího kruhu. "Pracují spolu léta. A pokud mohu soudit, poutá je naprostá vzájemná důvěra. Lavrov je k Putinovi stoprocentně loajální," řekla iDNES.cz Anna Arutunjanová, ruská novinářka a autorka knihy Putinovo tajemství.
Lavrov je klasický (Sovětským svazem odkojený) kariérní diplomat. Před rokem 2004, kdy jej Putin jmenoval do čela diplomacie, byl deset let vyslancem Ruska při OSN. Ale popořadě...
Sergej Viktorovič Lavrov se narodil 21. března 1950 v Moskvě. Otec byl, alespoň podle encyklopedických zdrojů a internetové stránky ministerstva zahraničí, Armén z (gruzínského) Tbilisi. Matka pracovala na sovětském ministerstvu zahraničního obchodu.
Sergej byl extrémně nadaný žák, nejraději měl fyziku. Ovšem studovat ji nešel, po škole nastoupil na proslulý MGIMO, Moskevský státní institut mezinárodních studií. Univerzitu ministerstva zahraničí, která vlastně dodnes zůstává podmínkou pro vstup do nejvyšší ruské diplomacie.
Na univerzitě byl předsedou mládežnické organizace Komsomol (což něco znamenalo). Podle tehdejších spolužáků, kteří o mnoho let později mluvili s médii, byl Lavrov "přátelský a společenský". Jako student se také podílel na stavbě moskevského televizní věže Ostankino. Šlo o povinnou brigádu.
Hned po promoci (1972) nastoupil do služeb ministerstva zahraničí, což byla běžná, povinná praxe. Jelikož uměl sinhálsky, odjel pracovat na sovětskou ambasádu na Šrí Lance. V 80. letech byl poradcem sovětské mise při OSN v New Yorku. V roce 1994, po několikaletém působení doma v Moskvě, byl do New Yorku poslán znovu, tentokrát už jako stálý představitel Ruska při OSN.
V největším americkém městě setrval, jak už bylo řečeno, deset let. Načež se stal šéfem Putinovy diplomacie.
"Annan to tady nevlastní"
Diplomaté, kteří se s Lavrovem potkávali během jeho newyorských let, vzpomínají, jak si pozdější ministr při dlouhých jednáních vždy kreslil. Vypadal až nepřítomně. "Ale jeho mozek vždycky pracoval na plné obrátky," citovaly The New York Times amerického diplomata a zbrojního inspektora Charlese A. Duelfera.
Jiní diplomaté zase vyprávějí, jak Lavrov, silný kuřák, v roce 2003 bojkotoval nařízení generálního tajemníka OSN Kofiho Annana, jenž v ústředí organizace úplně zakázal kouření. "Annan tuhle budovu nevlastní," prohlásil prý tehdy Lavrov.
Fotogalerie |
Ovšem především se tenhle vysoký muž v brýlích v USA zapsal jako extrémně schopný diplomat a tvrdý vyjednavač, který do posledního detailu pochopil fungování gigantické organizace a světové diplomacie obecně.
Jednu věc je třeba zdůraznit. Sergej Viktorovič Lavrov je člověk a diplomat vychovaný Sovětským svazem. Rozpad sovětské říše považuje, podobně jako jeho šéf Vladimir Putin, za chybu. Dodnes špatně snáší ztrátu prestiže Moskvy a jelcinovská 90. léta považuje za pro svou zemi ponižující období, z něhož je třeba se zcela "vyléčit".
S čímž také nastoupil do ministerské funkce: s odhodláním obnovit prestiž a sílu Moskvy ve světě. V kontextu řečeného je též třeba číst Lavrovovu politiku, jeho kroky, výroky. A k nim přičíst skutečnost, že je věrným spojencem Putinovým.
Teď je Rusko jiná země
Lavrov stejně jako Putin chová silnou "nelásku" k Západu. A ke Spojeným státům především. Přes všechna léta, která za oceánem strávil, přes všechnu svou zálibu v luxusním stylu života (drahých oblecích, skotské whisky, dobrém víně a nejlepších doutnících) zůstává Lavrov přesvědčeným "antiamerikanistou".
Málokdy vynechá příležitost na USA slovně zaútočit, zkritizovat je, rýpnout si. Říci jim jasné a srozumitelné NE. Díky tomu si také vysloužil přezdívku "nový mistr Nět" - po vzoru "klasika" sovětské diplomacie Andreje Gromyka, který na půdě Rady bezpečnosti s oblibou používal právo veta.
"V OSN měl vždy dva cíle, které zůstávaly pořád stejné: využívat práva veta ve prospěch slávy Ruska a 'sejmout' Američany, kdykoliv to bylo možné," řekl žurnálu Foreign Policy John Negroponte, bývalý vyslanec USA při OSN.
Za deset let v čele ministerstva Lavrov - ve spolupráci s Putinem - opravdu změnil styl ruské diplomacie. Stejně jako jeho šéf využívá ruskou nevraživost vůči USA jako politický nástroj. Namířil ho zejména dovnitř, na své krajany.
"Pokud jde o změny v ruské zahraniční politice, ano, jsme teď silnější na domácím poli," řekl Lavrov vloni v rozhovoru pro zmíněný magazín Foreign Policy.
"Jsme ekonomicky silnější, úspěšně řešíme sociální problémy, zvyšujeme životní úroveň populace. Ano, ještě toho musíme mnoho udělat. Ale změna už je teď velmi patrná. Rusko se cítí asertivněji. Nikoliv agresivněji, asertivněji. Dostáváme se ze situace, v níž jsme se nacházeli v 90. letech, kdy se rozpadl SSSR a Rusko se ocitlo bez hranic, bez rozpočtu, bez peněz a s obrovskými problémy, včetně nedostatku jídla. Teď jsme úplně jiná země. A samozřejmě tak můžeme věnovat více pozornosti oblastem, v nichž jsme nějakou dobu po rozpadu SSSR nebyli přítomni," dodal.
Řečeno se značnou hořkostí, nejvíce pozornosti teď Moskva věnuje Ukrajině. Poté, co anektovala Krym, se momentálně soustředí hlavně na ukrajinský východ, "ochranu" jeho ruskojazyčných obyvatel.
A Sergej Viktorovič Lavrov jezdí na jednání se svým americkým protějškem Johnem Kerrym a do očí mu říká, že Rusko samo o sobě nic nepodniká. Všechny jeho kroky jsou prý nutnou reakcí na počínání Západu a nelegitimní kyjevské vlády.
Mimochodem, Sergej Viktorovič Lavrov prý v soukromí rád píše verše.
