„Už dávno jsem se rozhodl, že chci žít a zemřít v Rusku. Je to moje země,“ říká biolog a aktivista Oleg Orlov, jenž v Rusku bojuje za lidská práva již čtyřicet let. Aktuální situaci považuje za jeden z nejtemnějších okamžiků, jaké zažil. „Ještě nikdy to snad nebylo tak zlé,“ popsal.
Orlov se v minulosti angažoval například v boji proti ruské invazi do Afghánistánu, podporoval polské hnutí Solidarita a od 80. let je jedním z čelních představitelů lidskoprávního centra Memorial. Působil také jako pozorovatel během krvavého střetu v Čečensku na konci 90. let.
Policie Orlova kvůli protestům proti válce na Ukrajině zadržela už třikrát. „Chápu, že riskuji trestní řízení proti mě a mým kolegům. Vím, že mi hrozí uvěznění. Ale musíme něco udělat. Je třeba upřímně mluvit o tom, co se na Ukrajině děje,“ podotkl Orlov pro The Guardian.
 |
Rusko od vypuknutí invaze na Ukrajině opustily v obavách z perzekucí a možného uzavření hranic již desetitisíce lidí. Řada disidentů a protiválečných aktivistů se však rozhodla ve vlasti zůstat a nadále demonstrovat, šířit osvětu a organizovat opozici proti Putinovi.
Rizika chápeme, říkají aktivisté
Patří k nim i ostřílený aktivista a moskevský zastupitel Ilja Jašin. „Rozhodl jsem se, že nikam neodejdu. Chápu všechna rizika. Chápu, co to pro mě může znamenat. Ale zdá se mi, že protiválečné hlasy zní hlasitěji a přesvědčivěji, pokud ten člověk zůstane v Rusku,“ domnívá se.
Jašin odhaduje, že až osmdesát procent jeho přátel a kolegů – mnozí opoziční politici nebo novináři – zemi již opustilo. „Myslím, že mám teď víc přátel v Gruzii a Vilniusu než v Moskvě,“ řekl s tím, že nikoho za odchod nesoudí. Sám to však vyloučil. „Jaký má smysl dělat politiku v Rusku, když nejste ochoten protestovat proti válce v tak historické chvíli?“ ptá se.
V Rusku už na protestech zatkli 12 700 odpůrců války. Nezákonně, uvedla OSN |
Aktivistům, jako je Orlov nebo Jašin, hrozí reálné nebezpečí. Ruští poslanci v březnu schválili zavedení trestní odpovědnosti s možností uložit až 15 let vězení za dezinformace a za to, co ruské úřady vyhodnotí jako lživé zprávy o ruské armádě. Moskva svou agresi na Ukrajině líčí jako „zvláštní vojenskou operaci“ s cílem „demilitarizovat a denacifikovat“ Ukrajinu.
„Mnoho lidí nás nyní žádá o radu, zda odejít,“ líčí Pavel Čikov, šéf ruské lidskoprávní organizace Agora, jež sídlí v Kazani. „Říkám jim, že pokud uvažují o odchodu, musí se smířit s tím, že budou sledovat potápějící se Titanic ze záchranné lodi,“ podotýká. „Pokud lidé váhají, budou se obviňovat, pokud zůstanou a později už nebudou moci odejít,“ dodává.
Kam bych chodil? Rusko je moje země
Doma zůstal také opoziční politik a někdejší starosta Jekatěrinburgu Jevgenij Roizman, který jako jeden z mála otevřeně vyjadřuje podporu vězněnému kritikovi Kremlu Alexeji Navalnému. Válku na Ukrajině Roizman označil za „zradu ze strany Ruska“.
„Je mi skoro šedesát, celý život jsem prožil v Rusku. Kam bych sakra jezdil? Řada lidí mě vnímá jako vzor. Zůstávají, protože vidí, že jsem neodešel,“ řekl o víkendu. „Moje přítomnost jim dodává jistotu, že všechno bude jednoho dne normální. Vím, že nejsem v zemi sám. Pořád tu zůstává mnoho normálních lidí,“ domnívá se Roizman.
Krvavá červená musí pryč. Symbolem odporu proti Putinovi je bílo-modrá vlajka |
Ani on lidi, kteří uprchli, nikterak neodsuzuje. „Já ale nemůžu utéct, je to pro mě nepřijatelné. Nemohl bych se na sebe podívat do zrcadla. Teď už chápu, jak se antifašisté cítili v éře třetí říše,“ konstatoval.
Prodemokratický aktivista Dmitrij Ivanov, jenž provozuje telegramový kanál „Protest na Moskevské státní univerzitě“, nechce odejít, protože se obává, že „už nebude cesty zpět“. „Policie má o mě zájem, ale nemyslím si, že bych se měl bát nebo utíkat. Tohle je moje země,“ prohlásil.
