„Teroristická skupina známá jako Islámský stát musí být potlačena a nakonec zničena,“ prohlásil téměř před rokem Barack Obama. Americký prezident si tehdy za rázná slova vysloužil potlesk celého Valného shromáždění OSN. Stejná slova průběžně slýcháme i z metropolí dalších světových mocností.
Islámský státVZPOURA: Dánští mechanici jsou z náletů unaveni KOMENTÁŘ: Turci si hrají s ohněm LOUTKY: Islamisté cvičí děti ve stínání hlav ČECH: Vyjednavači nezapomenou poděkovat STRATEGIE: Experti vyzkoumali, jak Islámský stát vítězí CHALÍFÁT: Zapouští kořeny HIZBALLÁH: Krvácí v Sýrii a ztrácí podporu mezi Araby BALKÁN: Zabíjejte, kde to jde, vyzvali islamisté HUMVEE: Nejlepší zbraň džihádistů ATENTÁTNÍCI: Žal se mezi džihádisty nenosí ZBRANĚ: Povstalci je kutí na kolenou |
Vyslovil je třeba britský premiér David Cameron. Německá kancléřka Angela Merkelová letos Obamu podle Pentagonu ujistila, že jsou oba národy „spojené v odhodlání Islámský stát zničit.“ K rychlému jednání vyzval i francouzský prezident François Hollande. „Není času nazbyt,“ upozornil loni v srpnu.
Brzký konec islamistům zvěstoval také čečenský prezident Ramzan Kadyrov, jeden z nejbližších spojenců Vladimira Putina. „Tihle bastardi nemají s islámem nic společného,“ přisadil si na sociálních sítích. Slova o rozdrcení džihádistů padají i z úst dalších státníků včetně české hlavy státu, výše zmíněné země jsou ovšem pro boj s teroristy klíčové.
Řeč totiž byla o stálých členech Rady bezpečnosti OSN. Ten poslední, Peking, se do boje daleko od svých hranic nijak nehrne. „Čína se rozhodně staví proti jakékoli formě terorismu a mezinárodní společenství by proti němu mělo společně bojovat,“ prohlásila však loni na podzim mluvčí čínské diplomacie Chua Čchun-jing, když se jí novináři na Islámský stát ptali.
Zdálo by se, že nic nebrání přijetí rezoluce, díky níž by Islámský stát zlikvidovaly desítky tisíc vojáků. Od chvíle, kdy vůdce džihádistů Abú Bakr Bagdádí vyhlásil vznik chalífátu, ovšem na konci června uplynul celý rok. Islamisté na Blízkém východě dál nerušeně vraždí, likvidují historické památky, verbují nové džihádisty z celého světa a statisíce místních naopak nutí utíkat z domovů.
Výchova dětí v režii islamistů - chlapce učili řezat hlavy:
20. července 2015 |
Vojáky do bitev nepošleme, trvá na svém Obama
S masovou vojenskou akcí od počátku nepočítal ani samotný Washington. „Americké jednotky v Iráku znovu bojovat nebudou. Tohle si zkrátka musí vyřešit Iráčané,“ upozorňoval už loni v červnu šéf Bílého domu. Postupně kolem sebe Spojené státy však sdružily „globální koalici“ desítek zemí a rozproudila se dlouhá série leteckých úderů.
„Naše koalice provedla už víc než pět tisíc náletů. Vyřadili jsme tisíce bojových pozic, tanků, vozidel, továren na výbušniny a výcvikových táborů. Zneškodnili jsme tisíce bojovníků včetně klíčových velitelů Islámského státu,“ pochvaloval si Obama v Pentagonu úspěchy letecké mise. V oblasti pozemních vojsk nicméně stále drží slovo, které dal Američanům před rokem - žádné bojové mise.
Podle serveru Washington Times jsou v Iráku momentálně nasazeny tři tisíce amerických vojáků, žádný z nich však nemá za úkol postavit se islamistům na bitevním poli. Obama od počátku věří, že se jeho mužům podaří vycvičit zdatné Iráčany, kteří se islamistům nakonec postaví sami.
Až odejdeme, teror se vrátí. Zásah prý není řešení
„Abychom v boji s Islámským státem dlouhodobě uspěli, musíme rozvinout místní bezpečnostní síly, které si s problémy poradí. Nestačí jednoduše vyslat americké vojáky, aby organizace jako Islámský stát na čas vytlačili. Jakmile bychom odjeli, sledovali bychom, jak se prázdný prostor znovu plní extremisty,“ zopakoval v červenci Obama.
Takový scénář se v Iráku koneckonců už odehrál. Islámský stát tam nabyl na síle po roce 2011, kdy se ze země stáhla zahraniční vojska, která svrhla někdejšího diktátora Saddáma Husajna a postrčila Irák k demokracii.
Podobně dopadla i revoluce v Libyi, kde Západ povstalcům pomohl odstavit od moci Muammara Kaddáfího a uspořádat svobodné volby, po nichž se společnost rozštěpila a země upadla do občanské války.
Poslední měsíce ovšem ukazují, že kombinace náletů a výcviku iráckých vojáků zřejmě na porážku Islámského státu stačit nebude. „Ta strategie měla od počátku několik chyb,“ uvedl pro americkou televizi PBS generál Anthony Zinni, bývalý šéf Centrálního velitelství USA zodpovědného za operace na Blízkém východě.
Washington učí rebely střílet, ochotu zemřít však nenatrénují
„Zaprvé předpokládá, že čas je na naší straně,“ uvedl Zinni s tím, že se protidžihádistické koalici za celý rok nepodařilo islamisty vytlačit z většiny území, které zabrali. Americký plán také podle něj počítal s „magickou pozemní silou“ vyslanou někým ze spojenců Iráku, případně efektivně fungující armádou pod velením Bagdádu. Ani jedno ovšem v Iráku není.
„Za třetí byla (strategie) založena tom, že irácká vláda víc zapůsobí na srdce svých vojáků, aby měli chuť bojovat,“ vylíčil generál poslední slabinu Obamovy strategie. Je podle něj jedno, co Američané své žáky v Iráku či Sýrii naučí, když pak nebudou ochotní svou zemi bránit.
Nedostatečný výcvik a chabá morálka zřejmě stojí třeba za zkázou Divize 30 - skupiny syrských rebelů, kteří se v polovině září do Sýrie vrátili po absolvování výcviku v režii USA. Z původních 54 mužů zbyli po měsíci jen dva. Ostatní jsou buď mrtví, zranění nebo padli do zajetí džihádistů (více se dočtete zde).
Islamisté na dobytých územích sundávají kříže z kostelů a ničí historické památky.
S Asadem, nebo bez něj? Rada bezpečnosti se neshodne
Pokud by se v budoucnu měla skutečně rozjet vojenská operace na iráckém nebo syrském území, nasazení vojáků by se neobešlo bez souhlasu už zmiňované Rady bezpečnosti OSN. Samotná likvidace teroristů z Islámského státu by zřejmě žádného z jejích členů příliš nepobouřila. Rada se však nedokáže shodnout na zásadní otázce - kdo by pak měl vládnout Sýrii?
Vyřeší krizi nové rozhovory?Rada bezpečnosti OSN v pondělí jednomyslně schválila usnesení, ve kterém podpořila zahájení přípravných rozhovorů o obnovení míru v Sýrii. Naděje na ukončení občanské války, která zabila čtvrt milionu lidí, tak opět vysvitla. Nové rozhovory v gesci zvláštního vyslance OSN Staffana de Mistury mají zahrnovat jednání o politické transformaci vedoucí k demokratickým volbám a k dosažení prostředků, jak nejlépe bojovat proti terorismu. Zdroj: ČTK |
Moskva má v tomto ohledu jasno. Neexistuje podle ní důvod, proč by v čele státu neměl pokračovat dosavadní prezident Bašár Asad. Zkušenosti s vládou má dostatečné, syrským prezidentem je už 15 let. Ve své funkci navázal na dlouholeté přátelství mezi Sýrií a někdejším Sovětským svazem, od kterého země už dlouhé dekády nakupuje zbraně. Naposledy třeba šest stíhaček MiG-31, které na Blízký východ dorazily minulý týden.
Ve stotisícovém přístavním městě Tartús navíc syrský autoritářský režim hostí malou, ale strategicky umístěnou základnu ruského námořnictva - jedinou ve Středozemním moři. „Uvítáme rozšiřování ruské vojenské přítomnosti ve východním Středomoří, obzvlášť v okolí našich břehů a v našich přístavech,“ vyjádřil se na jaře Asad agentuře Sputnik k plánům na případné rozšíření základny, kde momentálně pracují jen civilní zaměstnanci.
Třináct států pro návrh, Rusko s Čínou proti
Západ však o pokračování Asadovy vlády nechce ani slyšet. Obzvlášť po 21. srpnu 2013, kdy asi 350 litrů Asadova sarinu zabilo na damašském předměstí Ghúta stovky místních obyvatel. OSN útok odsoudila a mezinárodní společenství postupně dohlédlo na to, aby Damašek svůj arzenál chemických zbraní nechal zlikvidovat. Na odsouzení chemických útoků se celá Rada vzácně shodla, za masakr však syrskou vládu dodnes nikdo nepotrestal (více o chemickém útoku se dočtete zde).
Návrh, aby zločiny spáchané během syrské občanské války vyšetřil Mezinárodní trestní soud v Haagu, projednávala Rada bezpečnosti. „Návrh rezoluce obdržel 13 hlasů pro, ale nebyl přijat vzhledem k zamítavým hlasům dvou stálých členů,“ píše se v její výroční zprávě. Rusko a jeho čínský sekundant své právo veta dosud využili při každém hlasování, které by mohlo Asada vytlačit z prezidentského paláce.
Redakce serveru Politico však upozornila na nedávnou návštěvu šéfa americké diplomacie Johna Kerryho v ruském letovisku Soči, kde o krizi na Blízkém východě diskutoval se samotným Vladimirem Putinem. Představitelé obou zemí zároveň jednají s Íránem - zemí, jejíž vztahy se Spojenými státy se kvůli kontroverznímu jadernému programu dlouho držely na bodě mrazu.
Letoun amerického letectva startuje ze základny Incirlik na jihu Turecka. (28. července 2015)
Americký nálet na Rakká, baštu Islámského státu v Sýrii (4. července 2015)
Západ se začal bavit s Íránem, džihádisté vadí i jemu
Červencová dohoda, na základě které Teherán jaderný program omezí výměnou za odvolání západních sankcí, otevřela vládám prostor pro debatu o jiných tématech. Jelikož Írán sdílí s Irákem hraniční čáru, jeho účast v boji s Islámským státem se přímo nabízí.
IS a yperitKusy granátu vystřeleného radikály z Islámského státu na kurdské bojovníky v Iráku tento měsíc obsahovaly stopy yperitu. Oznámil to vysoký představitel americké armády, citovaný agenturou Reuters. Podle něj však armáda provedla zatím jen předběžný polní test, který přítomnost této zakázané chemické zbraně přesvědčivě nedokazuje. V plánu jsou proto další, definitivní zkoušky. |
Šíitská vláda pod vedením prezidenta Hasana Rúháního se averzí k sunnitským vzbouřencům z Islámského státu netají, pořádá mezinárodní soutěž o nejlepší karikaturu džihádistů a íránští vojáci Iráčanům pomáhají s bojem na zemi i ve vzduchu (více se dočtete zde).
„Strategické vyhlídky na Sýrii se poměrně výrazným způsobem posunuly,“ zmínil se redaktorům serveru Politico jeden z významných vládních činitelů USA. Pokud totiž Spojené státy nemíní převzít zodpovědnost za zemí ovládané džihádisty, mohl by vůdčí roli převzít jeden z okolních států disponujících silnou armádou.
Jakožto sousední stát Sýrie a člen NATO by se k podobnému úkolu nabízelo i Turecko. To se však k boji s radikály donedávna stavělo jen velmi vyhýbavě a když se koncem července připojilo ke spojeneckým náletům, začaly jeho tanky zároveň ostřelovat i Západem podporované Kurdy (více se dočtete zde).
Ať už by svět do války s Islámským státem vedl Teherán, Ankara, nebo Washington, OSN těžko vydá pokyn ke vpádu do Sýrie, dokud není jasné, komu území po vymýcení džihádistů předat. V Iráku tento problém odpadá - o legitimitě jeho vlády nikdo nepochybuje -, avšak vytlačit Islámský stát pár kroků za hraniční čáru samozřejmě nestačí.
A zatímco svět uvázl v patové situaci, teroristé nepřestávají drancovat a vraždit.
Situace v Sýrii k 1. srpnu 2015
