Pekelné počasí
Venuše je Zemi nejbližší vzdáleností od Slunce i velikostí, hmotností a hustotou. Dlouhou dobu byla označována za sestru Země - zvláště když se ukázalo, že její povrch zahaluje oblačná atmosféra, kterou důvěrně známe i z atmosféry naší planety.
Vše se změnilo v šedesátých letech minulého století, když k planetě dorazily první vesmírné sondy. Zjištění sovětských a amerických sond bylo šokující. Na povrchu této planety není žádná voda, panuje tam spalující teplota 482 °C a asi stokrát vyšší tlak než na zemském povrchu, který sondy po přistání během několika minut rozdrtil.
Hustá atmosféra je plná nedýchatelného oxidu uhličitého a silná vrstva oblaků obsahuje kapičky kyseliny sírové. Tak se změnila pověst nejbližšího souseda Země ze sesterské planety na planetu pekelnou, bez života.
Jako ve skleníku
Vysokou teplotu na povrchu planety má na svědomí nejspíše působení velmi silného skleníkového efektu. Atmosféra planety se chová jako sklo ve skleníku. Energie obsažená ve světle přicházejícím ze Slunce ohřívá povrch planety, který pak vysílá zpět do vesmíru infračervené záření.
Skleníkové plyny, jako oxid uhličitý, však toto záření zčásti vracejí zpět k povrchu. Tím se atmosféra silně zahřívá. Zkoumání vzniku tohoto stavu nám může pomoci s řešením rýsujících se problémů změny klimatu na Zemi, způsobených lidskou činností.
Vše může být jinak
Podle výzkumníků Texaské univerzity může planeta obsahovat v horní atmosféře překvapivě vhodné místo pro život. K tomuto závěru dospěli tito odborníci přezkoumáním archivních dat z ruských sond Veněra a amerických sond Poineer Venus a Magellan.
Chemické složení atmosféry Venuše naznačuje, že se tam odehrává něco zvláštního. Vysvětlením může být bakteriální život. Vědci našli v atmosféře sirovodík a oxid siřičitý, plyny, které spolu za běžných podmínek reagují. Pokud neexistuje proces, který by je neustále doplňoval, nejsou nikde nalézány společně. Nalezen byl také sirouhlík, plyn, který za běžných podmínek pochází pouze z biologických zdrojů.
Sirovodík a sirouhlík může být vytvářen dosud neznámým nebiologickým zdrojem, ale na Zemi se toto děje běžně za přispění mikrobů.
Bakterie v mracích
Podle teorie zveřejněné americkými vědci mohou bakterie žít v mracích ve výšce padesát kilometrů nad povrchem Venuše, kde jsou podmínky poměrně mírné. Teplota tam dosahuje přibližně 70 stupňů Celsia, tlak odpovídá jedné atmosféře a v těchto výškách obsahuje atmosféra vodní kapičky.
Bakterie by mohly jako energetický zdroj využívat ultrafialové záření přicházející ze Slunce. Tím by se vysvětlily pozorované tmavé skvrny na snímcích planety.
