Mladý Maročan Mahmúd připlul na Kanárské ostrovy v prosinci. Stejně jako několik dalších tisíc migrantů uvázl na těchto španělských ostrovech v Atlantiku a nepodařilo se mu dostat do Francie, kde má příbuzné. Kdyby prý věděl, jaká bude realita, nikdy by se na takovou cestu nevydal, napsal El País.
„Věřil jsem v evropský sen a jako ostatní mladí jsem chtěl pomoci své rodině i mít lepší život. Sociální sítě jsou plné fotek lidí, kteří jsou na krásných místech, šťastní a v hezkém oblečení. Ale kdybych viděl jedinou fotku reality, s níž se tu setkávám, nikdy bych nepřijel,“ stěžuje si zoufalý Mahmúd. Jeho migrační projekt ztroskotal a faktury se hromadí. „Matka mi od momentu vylodění opakuje, abych se vrátil,“ říká v slzách čtyřiadvacetiletý muž.
Už několik měsíců jsou na Kanárských ostrovech stále častější podobné příběhy jako ten Mahmúdův.
Tisícům lidí se podařilo dostat do pevninského Španělska a najít své příbuzné či známé, ale mezi více než 5 000 běženci, které vláda zablokovala na ostrovech, roste pocit zklamání a ztráty času. Byli ekonomickými hnacími motory svých rodin, ale už měsíce jsou jim přítěží. Žijí na ulici či v táborech, ale sen se rozplynul. Už desítky z nich se chtějí vrátit domů.
Od začátku roku požádalo 152 migrantů, kteří na Kanárské ostrovy připluli, Mezinárodní organizaci pro migraci (IOM), aby jim zařídila cestu zpět. Jde zejména o Maročany, ale také o Senegalce či Mauritánce.
Několik z nich už toho lituje, ale 32 se jich už vrátilo domů a zbytek čeká na vyřízení posledních formalit či na termín letu. Mahmúd je mezi čekajícími, ale zároveň se snaží, aby ho policie zatkla a vyhostila dřív. Na rozdíl od Mahmúda se už mnohým podařilo dostat se do jednoho ze čtyř letů, které každý týden odlétají s deportovanými Maročany.
Od začátku roku 2020 připlulo na Kanárské ostrovy z Afriky přes 26 000 migrantů.
Podle Georginy Laraové, která má v IOM na starost program dobrovolných návratů migrantů, bude žádostí o návrat přibývat. Nicméně pokračuje i příliv běženců na Kanárské ostrovy.
„Když k nám přijdou, argumentují nedostatkem peněz a tím, že se jim nepodařilo rychle získat potřebné doklady,“ říká Laraová. Nepřiznají, že jedním z hlavních důvodů je, že se jim nepodařilo dostat z ostrovů. „Je zřejmé, že kdyby byli v pevninském Španělsku, pokračovali by ve svém migračním projektu,“ dodala.
Kanárské ostrovy žádají o pomoc, připlulo pětkrát více migrantů než loni |
Domů se 8. února vrátil také jedenatřicetiletý marocký rybář Ahmad. Po třech tvrdých měsících na ostrově Gran Canaria. Nějaký čas žil v hotelu, než ho z něj vyhodili, a pak žil přes měsíc na ulici či na pláži města Arguineguín. Bez pasu měl jen malou pravděpodobnost, že se dostane do pevninského Španělska.
„Myslel jsem si, že tady budu mít dobrou budoucnost, ale našel jsem jen další tvrdý život. Žít na ulici je velmi obtížné,“ řekl deníku El País Ahmad před tím, než odjel domů. IOM mu zaplatila PCR test a letenku, dostal 450 eur (asi 11 700 Kč), které utratil za cestu autobusem domů a za oblečení.
„Chtěl jsem zůstat, ale moc jsem trpěl a byla to ztráta času,“ řekl Ahmad ve videohovoru z města Dachla v Západní Sahaře, kde žije nyní se svou rodinou. „Mnozí lidé se mě ptají, proč jsem nevydržel a nezůstal v Evropě. Říkám jim, že si nedovedou představit realitu,“ dodal Ahmad, který zatím práci nemá, ale je spokojený a klidný.
Podle pravidel návratového programu IOM nesmí běženci, kteří se takto vrátili, zpět do Španělska během tří let. Na otázku, zda se v budoucnu znovu pokusí jet do Evropy, Ahmad s úsměvem odpověděl, že možná ano. „Až skončí koronavirus a když bude práce,“ řekl.
26. května 2020 |
