Možná jde ale o špatně položenou otázku. IS je dnes již příliš mocnou a po světě rozšířenou organizací na to, aby se jej podařilo nejen porazit, ale i bezezbytku zničit. Možná by bylo levnější a efektivnější se místo utopické snahy o jeho likvidaci soustředit na změnu povahy této organizace.
Jan KužvartAnalytik, zabývá se bezpečnostní a politickou problematikou Blízkého východu a severní Afriky. Zaměřuje se i na e-diplomacii a drony (bezpilotní prostředky).  Spolupracuje s řadou médií včetně iDNES.cz. Vystudoval politologii a mezinárodní vztahy, návazně bezpečnostní studia a také arabistiku a historii. |
Upřímně řečeno, USA a jejich spojenci se o to již snaží, jen to neříkají příliš nahlas. Jádro IS se tak podařilo v jeho teritoriálním růstu zablokovat uvnitř Sýrie a v severozápadním Iráku a s koncem jeho bleskových postupů navíc IS ztratil část pověsti o své nezastavitelnosti. Jednotliví aktéři bojující proti IS však i tak mají co dohánět.
USA chybí politická vůle a tak je jejich letecká kampaň vedena jen na půl dechu, Turecko v Sýrii nadále takticky politikaří a věnuje se spíše kurdské otázce a namísto pragmatické spolupráce s Íránem se Západ nadále snaží upínat své naděje k politicky a vojensky zdecimované syrské opozici.
Více by se toho dalo dělat i proti novým větvím IS, které pučí zejména v Libyi, Nigérii a na Sinaji. Globální prestiž IS se totiž krom jiného zakládá právě na existenci těchto samozvaných „provincií“. A jak známo, čím menší prestiž, tím méně rekrutů.
I na poli války idejí by se mohl Západ více snažit, ať už jde o deradikalizaci rekrutů IS z řad západních občanů či čelení propagandě IS, která úspěšně přitahuje do svých řad další a další Evropany a to často paradoxně ze střední třídy, většinové společnosti a ateisticky zaměřených rodin. Imigranti z evropských předměstí naopak po účasti na svaté válce v Levantě nijak moc netouží.
Když chybí nejen vize
K chaosu syrské opozice, vyčpělosti syrského režimu a ideové stagnaci blízkovýchodní politiky USA a jeho regionálních spojenců nabízí IS jasnou alternativu. Totalitní vizi ideálního státu. Na poli války idejí mu těžko může konkurovat jak Turecko, jež ve vztahu k IS zohledňuje jen své vlastní zájmy, tak Írán, který mezinárodní společenství stále mocensky ostrakizuje. Dokud ale někdo nenabídne k ambicím a proklamovaným cílům IS lákavější alternativu, je jisté, že si v podmínkách konflikty rozvráceného Blízkého východu vždy najde dostatek stoupenců.
Islámský státROK CHALÍFÁTU: Proč likvidace teroristů vázne? POEZIE: Islamističtí básníci veršují o džihádu KURDKY: Zoufale toužíme po míru VZPOURA: Dánští mechanici jsou z náletů unaveni KOMENTÁŘ: Turci si hrají s ohněm LOUTKY: Islamisté cvičí děti ve stínání hlav ATENTÁT: IS zabil v Turecku desítky lidí TWITTER: USA si utahují z chalífových rolexek STRATEGIE: Experti vyzkoumali, jak Islámský stát vítězí CHALÍFÁT: Zapouští kořeny BALKÁN: Zabíjejte, kde to jde, vyzvali islamisté HUMVEE: Nejlepší zbraň džihádistů ATENTÁTNÍCI: Žal se mezi džihádisty nenosí |
Boj proti IS nekomplikuje jen absence vize, jak by měl Blízký východ vypadat bez něj, ale i rozdílnost pohledu na to, jaké „klidové stádium“ je pro jednotlivé bojující strany výhodné.
USA dnes upřednostňují „zadržování“ IS na jeho současném teritoriu v Sýrii a jeho vyhnání z Iráku, některé arabské monarchie a možná stále i nejvyšší turecké vedení v něm pak vidí významnou páku na potýkání se syrským režimem. Ten navíc syrský konflikt umně dovedl do bodu, kdy jsou externí aktéři nuceni volit mezi brutálním a sotva legitimním režimem v Damašku, neschopnou opozicí a IS, který se jeví být svérázným hybridem mezi apokalyptickou sektou, kvazistátní entitou a skupinou organizovaného zločinu. Společná řeč v boji proti IS se pak hledá o to hůř.
Mezi pasivitou a odevzdaností
Je zde perspektiva, že tu s námi IS bude „navždy“. Konec konců, Blízký východ dnes existenci jakoby-státních entit vyloženě přeje. Kurdové tak mají de facto nezávislost v severním Iráku a Sýrii a Palestinci svůj částečně uznaný stát.
Celý chaos je navíc i přes své humanitární a bezpečnostní dopady pro světové velmoci akceptovatelný. USA se dnes zaměřují zejména na Tichomoří, Rusko má „svoji“ Ukrajinu. Řešení je tak na Evropě, která je ovšem pevně lapena do přediva svých příliš univerzálních, či lépe řečeno univerzalistických, hodnot. Marasmus uprchlické krize a rozkladu státních struktur na Blízkém východě proto hned tak neskončí.
Islamisté zveřejnili video s popravou vojáků v Palmýře (4. 7. 2015):
4. července 2015 |
