Britové pohlíželi na Sukarna s velkou nelibostí. První prezident Indonésie odmítal zřízení Malajské federace (bývalé Britské Malajsko, část dnešní Malajsie), kterou vnímal jako pokus o udržení britské koloniální nadvlády. Do Malajsie posílal vojáky, kteří se v některých případech střetli s britskými silami. Tříletý vojenský konflikt mezi Indonésií a Malajsií (1963-1966) je znám jako Konfrontasi (Konfrontace).
V roce 1965 Britové podle listu The Guardian zřídili speciální propagandistický tým, jehož cílem bylo podlomit důvěru Indonésanů v prezidenta. Zaměřily se na Komunistickou stranu Indonésie (PKI), na jejíž podpoře režim závisel.
Tým se vydával za indonéské emigranty a vydával informační oběžník s výrazně protikomunistickým naladěním. Kromě toho Britové zřídili rádiovou stanici v Malajsii, která do Indonésie vysílala negativní zprávy o PKI.
Propaganda zintenzivněla po puči zinscenovaném radikální levicovou organizací zvanou Hnutí 30. září. Členové skupiny v listopadu 1965 unesli a zabili šest nejvýše postavených vojenských činitelů. Rebelové vyhlásili, že přebírají vládu v zemi.
Proti hnutí zakročil generál a pozdější indonéský diktátor Suharto, jenž využil chaosu k tomu, aby se chopil moci k zemi. Započal čistky v řadách údajných strůjců puče, za které nepovažoval nikoho jiného než PKI.
Dodnes není ale jisté, zda skutečně byli komunisté do akce zapojeni a kdo za ní stál. Spekuluje se o angažmá CIA a podle některých teorií puč zorganizoval sám Suharto, aby svrhl Sukarna a získal vládu nad zemí.
Britové podporovali oficiální linii nového režimu a vyzývali k likvidaci komunistů. „Ve jménu všech vlasteneckých lidí, tato komunistická rakovina musí být vyříznuta z těla státu,“ stálo v oběžníků vydávaném údajnými indonéskými emigranty. PKI označil britský tým za „zraněného hada“, jehož je třeba „zabít, než se uzdraví“.
Byl JFK zabit kvůli zlatu Papuánců? Aneb tajemství pokladu na Nové Guineji |
Během čistek zemřelo podle odhadů minimálně 500 tisíc lidí, podle některých odhadů jich ale byly až dva miliony. Dalších 600 tisíc až 800 tisíc lidí se ocitlo v krutých věznicích.
Británie odmítala, že by byla do krvavého dění zapojena. Podle odtajněných listů ale „koordinátor politické války“, expert na propagaci Norman Reddaway, psal britskému ambasadorovi v Jakartě, že „diskreditace Sukarna se rychle stala úspěšnou“. Podotkl, že Konfrontasi „nás stálo asi 250 000 000 liber ročně“, ale úsilí propagačního týmu docílilo jejího „zrušení za minimální cenu“ během šesti měsíců.
„Jsem naštvaná, že moje vláda, britská vláda, tohle učinila. Británie neudělala nic k zastavení násilností, jakmile začaly,“ uvedla k dokumentům Tari Langová, jejíž matku, lidskoprávní aktivistku Carmel Budiardjoovou, indonéská vláda uvěznila.
Odtajněné diplomatické dokumenty zveřejněné americkým Národním bezpečnostním archivem odhalily, že americké úřady podporovaly Suhartovy čistky a předaly armádě seznam komunistů a dokonce věděli, že spousta obětí je nevinných. CIA též šířila zprávy o komunistickém angažmá v puči. Američané též nabídli, že potlačí mediální pokrytí řádění armády.
