Vládní rozhodnutí bylo přijato po rozsudku nizozemského soudu, který v březnu letošního roku uznal nárok na odškodnění několika potomkům lidí popravených v letech 1946 a 1947. Podle nizozemských historiků bylo za bojů o samostatnost zabito přibližně 1 500 Indonésanů, úřady jihoasijské země mluví až o 40 tisících obětech.
Za násilnosti spáchané za bojů o nezávislost Indonésie se nizozemská vláda omluvila v roce 2013. Omluvu za násilí spáchané během holandské nadvlády nad Indonésií vyslovil v březnu letošního roku nizozemský král Willem-Alexander.
Indonésie vyhlásila samostatnost 17. srpna 1945 po kapitulaci japonských okupačních vojsk, která se nizozemské kolonie zmocnila v březnu roku 1942.
Nizozemsko se ale nechtělo své výnosné kolonie vzdát a poslalo do země přibližně 120 tisíc vojáků. Nizozemce vojensky podpořila i Velká Británie. Počínání koloniálních jednotek bylo podle historiků takového druhu, že USA pohrozily Haagu zastavením pomoci v rámci Marshallova plánu.
Až 2. listopadu 1949 po velkém mezinárodním tlaku a na základě haagské konference u kulatého stolu Nizozemsko uznalo nezávislost Indonésie. Prosadilo však vytvoření federativního státu (Spojené státy indonéské) spojeného unií s Nizozemskem, do které nebyl například začleněn Západní Irian (indonéské označení pro dnešní Západní Papuu).
Zcela samostatná Indonéská republika byla vyhlášena až 17. srpna 1950, čímž definitivně skončila 350letá holandská nadvláda.
