„Vlastní úplně všechno,“ svěřil se reportérům amerického listu The New York Times velkoobchodník s rybami Toata Molea. Ukazuje na domy i obchody, které v Honiaře, hlavním městě Šalamounových ostrovů, během posledních let postavili nebo koupili imigranti z říše středu. „Bojím se, že Číňané za deset let tohle místo úplně ovládnou,“ dodává 54letý podnikatel.
Honiara vyrostla kolem vojenského letiště Henderson Field, o které během druhé světové války sváděli Američané zuřivé boje s Japonci. Většinu místních silnic a mostů postavili ženisté amerického námořnictva. Od té doby se toho příliš nezměnilo. Až na jednu věc. Naprostou většinu obchodů, hotelů a restaurací dnes vlastní Číňané.
Strategicky položený ostrov se podle The New York Times stal dalším dějištěm nové studené války, v níž Čína vyzvala na souboj Západ. Na ostrově se usadily stovky čínských imigrantů a investují zde velké peníze.
Čínský podnikatel například v květnu otevřel na Guadalcanalu důl na zlato, který před čtyřmi lety zavřela jedna australská společnost. Místní si pochvalují že mají práci, ale zároveň si stěžují, že nový zaměstnavatel si moc neláme hlavu s bezpečností práce. „Australané měli hodně předpisů. To Číňané nemají. To mi dělá starosti,“ říká představitel místního kmene Densley Kesi.
Víza na prodej
Někteří Číňané přišli na Šalamounovy ostrovy jako turisté a pak prostě uplatili místní úřady, aby jim přikleply trvalá víza. „Dá se říci, že jsou daleko bezskrupulóznější. A vláda Šalamounových ostrovech je snadno manipulovatelná,“ říká o nových přistěhovalcích Matthew Quan, prezident Čínské asociace na Šalamounových ostrovech.
Představitel třetí generace čínských imigrantů tvrdí, že Peking příval Číňanů do jižního Pacifiku neřídí. A původním obyvatelům spíš než mocenské choutky Pekingu vadí korupce spojená s nástupem bohatých Číňanů. Před dvanácti lety v Honiaře vypukl pogrom, během něhož 90 procent místního Chinatownu lehlo popelem.
Austrálie a Spojené státy se nyní čínskou ekonomickou ofenzivu snaží zastavit většími investicemi do rozvojové pomoci, infrastruktury a diplomacie. „Strategické soupeření o vliv v indo-pacifickém regionu je na vzestupu,“ přiznává Matt Mathews z východoasijského a tichomořského odboru amerického ministerstva zahraničních věcí. „Nemůžeme brát naše dlouhotrvající přátelství s tichomořskými ostrovy jako neměnnou věc,“ varuje.
Washington na pomoc tichomořským státům vyčlenil 350 milionů dolarů (asi 7,7 miliardy korun). Peníze půjdou především na pomoc místním rybářům a bezpečnostním složkám. Také Světová banka dvojnásobně zvýšila rozpočet rozvojové pomoci, do regionu v příštích třech letech napumpuje 808 milionů dolarů.
Podívejte se na dobový týdeník, který popisuje Bitvu o Guadalcanal:
23. července 2018 |
Proč to tentokrát nezkusit s Čínou?
Hodně se snaží Austrálie, která na Šalamounových ostrovech minulý rok ukončila čtrnáct let trvající intervenci vynucenou etnickým násilím. Canberra dá na pomoc dvacítce tichomořských států, v kterých žije dohromady okolo 11 milionů lidí, letos 1,3 miliardy australských dolarů (185 miliard korun). To je téměř o pětinu více než loni.
Velkou část těchto peněz utratí za podmořský kabel, který příští rok napojí Guadalcanal a Papuu-Novou Guineu na australský internetový hub.
Je to asi nejdůležitější investice do infrastruktury na Šalamounových ostrovech. Australané s ní přišli ve chvíli, kdy stejný záměr oznámila čínská společnost Huawei, kterou západní rozvědky označují za bezpečnostní riziko.
„Až sem povede ten kabel, tak můžeme zavést elektronické bankovnictví,“ vyhlíží do budoucnosti Toata Molea. The New York Times dodává, že připojení k internetu na Guadalcanalu dnes obstarávají jen satelity, takže je velmi slabé a občas kvůli bouřkovým mrakům vypadává.
Někteří politici na Šalamounových ostrovech ale snahy USA a Austrálie vidí jako paternalismus a stěžují si, že většina peněz vyčleněných na pomoc skončí v kapsách zahraničních dodavatelů. Proč tedy pro změnu nezkusit štěstí s Čínou?
„Nemůžeme jenom sedět v koutě,“ říká premiér Guadalcanalu Anthony Veke, který byl loni dvakrát na pracovní cestě v Číně, aby našel investory do výstavby nového letiště na západním konci ostrova. „Musíme mít příležitost porozhlédnout se i na jiných místech po tom, co je pro naše lidi dobé,“ myslí si.
