Pětačtyřicetiletý muž utrpěl rozsáhlou srdeční příhodu. Záchranáři se ho masáží pokoušeli oživit, ale neúspěšně. Pacientovo srdce nereagovalo ani na pozdější resuscitaci po převozu do nemocnice, a tak už se lékaři začali chystat na odběr orgánů pro transplantaci.
Jenže v tu chvíli si všimli, že muž začíná sám - bez pomoci - znovu dýchat, jeho zorničky jsou aktivní a že cítí bolest. Nakonec začalo znovu bít i srdce. O několik týdnů později začal mluvit a chodit.
"Tato situace byla jasným příkladem otázek, které na poli oživování zůstávají, a toho, jaká kritéria mohou být používána k rozhodnutí, že oživování selhalo," uvádí zpráva o případu, kterou na internetu zveřejnil etický výbor správy pařížských veřejných nemocnic Assistance Publique-Hopitaux de Paris (AP-HP).
Případ se odehrál už v únoru, ale debata pokračuje. Francouzský deník Le Monde tomuto tématu včera věnoval celou stránku pod titulkem: "Dárce orgánů nebyl mrtev." Nemocnice, kde muže léčili, je jedna z pouhých devíti v celé zemi, které smějí provádět transplantace orgánů od pacientů po zástavě srdce při velmi specifických podmínkách.
Nemocnice je zařazena do pilotního programu zahájeného loni. V ostatních zdravotnických zařízeních jsou transplantace možné u jiných kategorií pacientů podle starších pravidel.
Méně čekajících
Program, který schválil francouzský výbor pro bioetiku, si klade za cíl snížit počet lidí čekajících na transplantaci. A to tak, že dovoluje vybraným nemocnicím odebírat orgány od "nových kategorií pacientů".
Podle listu Le Monde loni čekalo ve Francii na transplantaci přes 13 tisíc lidí a 231 jich v přímém důsledku toho, že se nenašel vhodný dárce, zemřelo. Pilotní program od svého spuštění "vynesl" 60 orgánů k transplantaci, napsal Le Monde.
