Nejspíš nikdo na světě nezná pocuchané útroby černobylské atomové elektrárny tak dobře jako Artur Kornějev. Více než třicet let svého života zasvětil krocení následků největší jaderné katastrofy v historii a roztavené jádro reaktoru číslo čtyři viděl mnohokrát na vlastní oči.
Rodák z kazašského Aktau byl jedním z prvních likvidátorů, kteří v prosinci 1986 přijeli na místo havárie. „Byli jsme pionýři. Pořád v první linii,“ vzpomínal před devíti lety v rozhovoru pro The New York Times na dobu, kdy hasiči s lopatami po okolí sbírali radioaktivní palivo vymrštěné explozí z reaktoru.
Více než tři desítky z nich během pár dnů zemřely, také na Kornějevovi se ozáření těžce podepsalo. Diagnostikovali mu například šedý zákal. Po výstavbě sarkofágu, jehož betonová slupka pohřbila rozpáraný reaktor, dostal za úkol lokalizovat uniklé palivo v útrobách elektrárny a měřit úroveň radiace.
Zničený reaktor totiž do jisté míry připomínal sopku. Po jeho explozi způsobené nahromaděnou párou začaly grafitové bloky hořet, okolí reaktoru se při teplotě 5 000 stupňů Celsia roztavilo a jako láva teklo dolů. Protavilo se betonovou podlahou a jak postupně teklo potrubím níž a níž, postupně tuhlo.
Smrtící směs jaderného paliva, regulačních tyčí ale i roztaveného betonu, písku, hlíny a olova se nazývá korium. Ve spodních patrech černobylské elektrárny tvoří bizarní útvary připomínající zamrzlé vodopády a pokroucené stalaktity plazící se z rezavějících šachet a parních ventilů.
Nejslavnější útvar si vysloužil jméno Sloní noha. Likvidátoři ho objevili osm měsíců po havárii v místnosti 217/2 asi dva metry pod zničeným reaktorem, zhruba šest metrů nad úrovní země. Radiace zde dosahovala intenzity osm až deset tisíc rentgenů za hodinu. Stačilo by pět minut v místnosti, aby to dospělého člověka zabilo.
V útrobách Černobylu |
„Abyste se na Sloní nohu podívali, museli jste prolézt poměrně úzkou – alespoň pro mě – škvírou. Po několika metrech mezera vedla do servisní chodby... Vlevo se chodba rozšiřovala a v dálce se objevila obrovská černá skvrna s hladkým povrchem. Šířil se kolem ní chlad a radiační pole dosahující 8 000 rentgenů za hodinu,“ vzpomínal po letech jaderný fyzik Alexandr Borovoj.
Sovětské vědce pochopitelně ihned začalo zajímat složení útvaru. Vzorky mělo nejdřív získat vozítko na dálkové ovládání s přimontovanou vrtačkou, substance se však ukázala jako příliš tvrdá. A tak byl povolán zkušený odstřelovač s puškou AK-47 a průbojnou municí.
Analýza ustřelených střepin ukázala, že Sloní noha se ze sedmdesáti procent skládá z oxidu křemičitého (tedy roztaveného písku) a obsahuje stopy uranu, titanu, zirkonia, hořčíku a grafitu. Postupem času se skelná hmota začala drolit, před dvěma lety už její konzistence připomínala písek.
Slavný snímek zlověstného útvaru pořídil až deset let po havárii právě Kornějev, který v té době zastával funkci zástupce ředitele správy černobylského sarkofágu nazvaného Objekt Kryt. Na podzim 1996 už radiace částečně zeslábla, a tak se ke Sloní noze několikrát vydal.
Pokroucená tvář umírající Bělorusky se stala mementem Černobylu |
Na snímku pořízeném na samospoušť je zachycen on sám. Kvůli delšímu času závěrky je rozmazaný, baterka v jeho ruce vykresluje ve tmě oranžové čáry. Výrazná zrnitost snímku je podle všeho způsobena radiací. Celá scéna působí snově a zároveň mimořádně znepokojivě.
„Vypadá to, jako kdyby v továrně z podlahy vyrostla obří houba, kolem které se činí přízrační muži v helmách. Na celém výjevu je však cosi nezpochybnitelně strašidelného. Díváme se na největší shluk jednoho z nejtoxičtějších materiálů na světě: koria,“ píše portál Atlas Obscura.
Kornějev si díky práci při budování sarkofágu vysloužil na Ukrajině status legendy. Okolím reaktoru provázel západní novináře (k jejich zděšení často bez ochranných pomůcek) a furiantsky vzpomínal na první měsíce záchranných prací, kdy likvidátoři radioaktivní materiál nabírali rukama a pak umírali jako mouchy
„Sovětská radiace je nejlepší radiace na světě,“ žertoval před časem v rozhovoru pro The New York Times veterán černobylské havárie, který podle posledních zpráv ještě před dvěma lety žil ve městě Slavutyč.
Slavné fotografiePokračování seriálu iDNES.cz, který nabízí příběhy slavných zpravodajských fotografií – ať už vznikly na bojištích, při přírodních katastrofách, ve vesmíru nebo „jen“ zachycují lidské osudy. Již jsme psali: Tajemství slz Hitlerjugend. Brečícího vojáčka zvěčnil fotograf celebrit „I rybičky se ho bojí.“ Paroubek svůj slavný portrét považuje za podraz Prokletý parník. Geniálnímu inženýrovi zlomilo srdce jeho ocelové děcko Prsa se jí vyvalí na stůl, bála se Lorenová. Definovala pohled úkosem Jak vyfotit potápěče. „Francouzský Cimrman“ vynalezl podvodní blesk |
