Hluboká kožená křesla, dřevěné obložení stěn a knihovna svědčící o tom, že její majitel má skutečně široký záběr: dějiny Portugalska, monografie Modiglianiho, jogínské příručky, pojednání o historii jezuitských misií, vzpomínky Vasila Bilaka, životopis čekisty Felixe Dzeržinského.
Hlavní dominantou malé zasedačky v kanceláři Jiřího Paroubka ve funkcionalistickém paláci v centru Prahy je ovšem akvárium. To samé, u nějž před téměř patnácti lety vznikla nejslavnější fotografie někdejšího předsedy České strany sociálně demokratické.
Potomci rybiček z Lidového domu jsou však jinde, Paroubek je chová na letním bytu ve Vraném u Prahy. „Mám tam jezírko s dvěma kubíky vody a tam si plavou. Některé už uhynuly, protože je to řada let. Ale v podstatě to jsou pořád karasové z té samé rodiny,“ říká Paroubek a se zápalem líčí záludnosti chovu všežravých čínských kapříků.
Za patnáct let se změnilo mnohé. Sociální demokracie v posledních volbách vypadla z parlamentu, Paroubek se v sedmdesáti letech zabývá ekonomickým poradenstvím a znovu se pokouší o politický comeback. A píše komentáře do deníku, který ho kdysi každý den ostře tepal.
Právě v MF DNES vyšla v listopadu 2008 fotka, na které Paroubek marně klepe na akvárium ve snaze přivábit rybky k sobě. Fotografie Jana Zátorského posloužila jako portrét k rozhovoru, v němž se reportér Václav Dolejší lídra opozice snažil přitlačit ke zdi ohledně spolupráce mezi socdem s KSČM.
„Nebojte se mě. Jiří Paroubek přesvědčuje českou společnost, že se nemusí strachovat před spoluprací sociálních demokratů s komunisty na krajské úrovni,“ hlásil popisek pod fotografií ověnčenou o rok později na Czech Press Photo cenou diváků.
Pro Paroubka je snímek dodnes důkazem, že velká média včetně těch veřejnoprávních se ho vždy snažila poškodit. Novináři mu podle jeho názoru nikdy nedokázali odpustit, že sociální demokracii po Grossových skandálech postavil na nohy, dovedl k triumfu v krajských a senátních volbách a navíc získal srdce půvabné překladatelky Petry Kováčové - své druhé manželky.
„Ta parta, která tehdy v MF DNES byla, hledala každou příležitost, aby mě a sociální demokracii poškodila. Kdybych byl na třech procentech, jako je sociální demokracie dnes, tak by si mě nevšímali. Jenže pod mým vedením se stala nejsilnější stranou v zemi a to byl důvod škodolibostí, podrazů a urážek. Dnes to ve stejné míře zažívá jen Andrej Babiš,“ vzpomíná ve své kanceláři.
„Ta fotografie zapadla do konceptu zlého Paroubka. Dokonce i ty akvarijní rybičky se ho bojí. Účinně dělaný marketing umí zneužít všechno. Když teď půjdu krmit rybičky, tak se také schovají, i když vědí, že je krmím léta. Takže to asi není tím, že bych je trápil nebo že by ze mě vyzařovalo špatné fluidum,“ ohlíží se za fotkou, která dodnes definuje jeho image.
„Už jsem se smál za foťákem“
Vznikla přitom v podstatě náhodou. Zátorskému tehdy bylo devětadvacet, v největším českém deníku pracoval dva roky a focení politiků pro něj bylo tak trochu za trest. Bylo to pořád to samé: nudní paňácové ve sterilních kancelářích. Také portrét Paroubka zpočátku vypadal jako další nudná fuška, jenže pak si všiml akvária na chodbě. Slovo dalo slovo a předseda ČSSD souhlasil, že se nechá vyfotit se svými rybičkami.
„Sedl si k akváriu a ony hnedka na druhou stranu. Začal ťukat a říkal, holky, pojďte ke mně, pojďte ke mně, vyfotíme se spolu,“ líčí Zátorský. „Jenže ty rybičky tam zůstaly. A tak se na mě otočil a říkal: ‚Bohužel z toho nic nebude.‘ Já jsem se už smál za foťákem. Ještě jsem ho vyfotil standardně u knihovny, ale tohle byla atraktivnější fotka. Druhý den vyšla v novinách k rozhovoru.“
Snímek okamžitě začal žít svým životem a stal se nevyčerpatelnou studnicí politického humoru. „Inteligence akvarijních rybiček potvrzena,“ hlásili potměšilí čtenáři. Komentátor (a pozdější poslanec za ANO) Martin Komárek v recesistickém textu pro Magazín DNES dokonce přišel s myšlenkou, že fotka pochází z průmyslové kamery ve zverimexu, kde prý Paroubek rybičky potají snědl.
Paroubkovy rybičky - původní snímek
„Paroubek na záznamu nejprv rybky láká. Ty se instinktivně nebo z estetických či politických důvodů shromažďují na druhé straně akvária. Nakonec vábení podlehnou jako voliči v krajských volbách a vydají se k Paroubkovi. Stačí jediné zkušené plácnutí a syrová zvířátka končí v puse předsedy ČSSD,“ vtipkoval Komárek.
Fotka se dočkala řady montáží a parafrází. Rok a půl po jejím pořízení redaktoři portálu Technet v rámci aprílového žertu odhalili, že se ve skutečnosti jedná o skandální manipulaci, protože na originálním snímku se rybičky nacházely na opačné straně akvária.
„Původní verze snímku ukazuje předsedu ČSSD v docela jiném světle. Rybičky před ním v hrůze neprchají, naopak, přátelsky se vinou ke svému živiteli, který láskyplně poklepává na sklo akvária,“ utahoval si Technet ze čtenářů – a dle diskuse mu na to někteří skočili.
Zlé jazyky tvrdí, že Paroubek po zveřejnění snímku zuřil. Od té doby si prý své fotky začal více hlídat a žádal jejich autorizaci. Jeho tehdejší spolupracovníci si na nic takového nevzpomínají. Bývalý mluvčí ČSSD Ondřej Macura dokonce vzpomíná, že rybičky byly před focením plaché, protože se krátce před tím stěhovaly.
Odhalujeme skandální fotomontáže: rybičky mají Paroubka rády a Obama nepřijel |
Podle Milana Urbana fotka vůbec nevypovídá o Paroubkově skutečném charakteru. „Jiří Paroubek si uvědomoval, že politika se nedá dělat bez médií. Byla to určitě zajímavá fotka, ale ty komentáře, že se ho bojí i rybičky, byly uměle vymyšlené. Byl rázný, ale zároveň zábavný, vtipný. Byla s ním sranda,“ říká někdejší ministr průmyslu o obchodu.
Lídr ČSSD však byl napříště obezřetnější. „Asi za čtrnáct dní jsem ho fotil znovu. A to už si dal pozor. Nenadával mi, ale nebyl moc ochotný,“ vzpomíná Zátorský. Paroubek se však podle něj k novinářům choval lépe než například Mirek Topolánek, který jednou dokonce napadl fotografa Blesku. „Nebyl arogantní. Nebyl jsem jeho fanoušek, nikdy jsem ho nevolil, ale nemůžu říci, že by byl nepříjemný,“ vzpomíná Zátorský na Paroubka.
Fotografie roku - JAN ZÁTORSKÝ, MF Dnes: Ze série Uprchlíci na maďarskosrbské hranici, září 2015, hraniční přechod RöszkeHorgoš.
Fotka z Lidového domu je asi jeho nejslavnější, hrdější je však na jiné: třeba na snímek tísnících se migrantů na srbsko-maďarské hranici, za který vyhrál hlavní cenu Czech Press Photo. Nebo na fotky z arabského jara v Káhiře, kde musel prchat před rozzuřenými příznivci Husního Mubaraka.
Také Jiří Paroubek má za sebou dost dramatických okamžiků. V době focení u akvária byl na vrcholu a vypadalo to, že jeho strana drtivě vyhraje příští parlamentní volby. Tak dlouho zkoušel shodit Topolánkovu vládu, až se mu to na jaře 2009 uprostřed českého předsednictví v Radě EU skutečně podařilo.
Jenže předčasné volby zrušil Ústavní soud a než se Češi u volebních uren za půl roku sešli znovu, preference ČSSD částečně opadly. Paroubek volby sice vyhrál, ale nedokázal složit vládu. Nikdo s ním nechtěl mít nic společného – jako ty rybičky, řekl by škodolibý novinář. Následující rok ze sociální demokracie odešel a založil si stranu LEV 21, ta se však nikdy nedostala do parlamentu.
Paroubek se vrací do politiky. Chce sjednotit levici včetně komunistů |
Zatím poslední návrat do politiky oznámil letos v únoru, kdy si založil levicové hnutí Nespokojení. Politik, jehož nesmiřitelné zápolení s Mirkem Topolánkem pět let tvarovalo českou politickou krajinu, na sebe v posledních letech upozornil hlavně rozvodem se svojí druhou ženou a nahrávkami, na kterých předvádí čínské cviky.
Zůstávají vzpomínky. „Byla to doba, kdy strana sílila, rostla a vyhrávala volby. Zodpovědnost za sociální demokracii jsem převzal v dubnu 2005, kdy byla na deseti procentech, a během krátké doby jsem z ní udělal nejsilnější stranu v zemi. Na to vzpomínám rád, protože něco takového se nikomu v Evropě nepodařilo,“ ohlíží se Paroubek za dobou, kdy byl na vrcholu moci.
