Ještě dnes má nestor fotografie při vzpomínce na Bělorusko slzy v očích a tichým hlasem líčí příběhy snímků. Společné mají to, že v nich hlavní roli obsadil Černobyl, nikdy nekončí dobře a další podobné budou vznikat dalších 24 tisíc let, kdy bude oblast kontaminována radiací.
SLAVNÉ FOTOGRAFIESeriál iDNES.cz nabízí příběhy slavných zpravodajských fotografií, které se staly ikonami, ať už vznikly na válečných bojištích, při různých tragédiích, ve vesmíru nebo "jen" zachycují lidské osudy. |
Fotografie, která se stala ikonou největší jaderné tragédie v dějinách lidstva, vznikla v roce 1997, když prestižní agentura Magnum vyslala Paula Fusca do zamořených oblastí v Bělorusku. Původně odjel na čtrnáct dní a nakonec se vrátil až za dva měsíce. (na fotografie Paula Fusca z Běloruska se podívejte zde)
Na několika negativech, které vznikly v pavilonu číslo 1 léčebny Novinki na předměstí metropole Minsku, byl i nikdy nevyslovený příběh odložené čtyřleté holčičky. Té vlivem radiace soustavně odumíraly tkáně.
Ty děti mám někdy raději, než vlastní
Už asi nikdo nerozluští, jestli jí těsně před koupáním grimasu vytvaroval úsměv, údiv, bolest, křeč nebo prosté zívnutí. I když stopy jejího příběhu dávno zmizely pod jaderným spadem, je téměř jisté, že příliš mnoho dalších řádek její život nenapsal.
Dobře to ví i ošetřovatelka Alla Komarová, která tehdy dívku držela v náručí. "Někdy mám pocit, že mám ty děti ráda víc než vlastní," svěřila se Paulu Fuscovi a šlá dál mýt děti, o jejichž životě dávno před narozením rozhodla 26. dubna 1986 chyba na černobylském reaktoru číslo 4.
HAVÁRIE V ČERNOBYLUČtvrtý reaktor černobylské jaderné elektrárny vybuchl 26. dubna 1986 v 1:23:58 místního času. Exploze a následný požár vrhly do ovzduší radioaktivní mrak, který putoval východní Evropou do Skandinávie a po cestě kontaminoval rozsáhlé oblasti i v Bělorusku. Radiace se v oblasti udrží ještě 24 tisíc let. |
Jen v Bělorusku, kam po havárii spadlo 70 procent radiace, stále žije 500 tisíc dětí, které přežívají s následky ozáření. Smrt je kosí každý den a většinou nepomůže ani statečný několikaletý boj, při kterém pomáhají moderní přístroje.
Alešija si hrála v dešti, byl radioaktivní
Fusco se takto dostal až na samý závěr příběhu další oběti Černobylu - šestnáctileté Alešiji. Provinila se jen tím, že si šla jako malá hrát ven. V tu chvíli zrovna z nebe začal padat takzvaný černý déšť.
Matka oplakává dceru Alešiju na smrtelné posteli
Letadla nasypala na radioaktivní mrak chemikálie, aby jaderné látky padly k zemi a chemická reakce vyvolala déšť, který na dětském hřišti
zastihl i Alešiju. Lékaři jí diagnostikovali leukemii v jedenácti letech a tehdy také začal její dlouhý boj se zákeřnou nemocí.
Kromě Běloruska se léčila i v Rusku, Irsku, nebo USA - marně. Fusco ji objevil v jejích šestnácti letech v běloruské nemocnici. Když se druhý den vrátil, upadla do kómatu.
Na začátku se zeptal matky Lídy, zda smí událost zvěčnit. "Ano. Chceme, aby každý věděl, co udělali," odpověděla. Za dceru se spolu s manželem Sašou modlila celý den a Fusco byl u toho s prstem na spoušti. Alešija večer zemřela.
PAUL FUSCO Fotograf Paul Fusco ve své pracovně Paul Fusco se narodil v roce 1930 v USA a jako fotograf působil už u americké armády v Korejské válce. Fotografii poté vystudoval a stal se zaměstnancem v časopisu LOOK, kde zůstal až do roku 1971. Zdokumentoval největší sociální problémy v USA, ale zpracoval i sociální témata v Rusku, Brazílii, Izraeli, Mexiku, nebo Egyptě. Od roku 1974 je Fusco členem nejprestižnější americké fotografické agentury na světě Magnum Photos. Jeho snímky už otiskly časopisy Time, Life i Newsweek. Fotografování v Bělorusku v něm zanechalo hluboké stopy a vrátil se sem ještě v roce 1999 a 2000. Z jeho první cesty zpracovala Magnum Photos u příležitosti 20. výročí černobylské havárie dokument Chernobyl legacy v cyklu Magnum In Motion. |
