Čadca není pěkné město. Zurčící řeku Kysucu protíná obrovská silnice plná aut, na dohled od šedivého nádraží stojí dva hypermarkety a už u východu z prosklené nádražní budovy se mísí krása slovenské přírody s šedivou neutěšeností. Na občany odtamtud shlíží poražený kandidát Marian Kotleba a děkuje jim za důvěru. Připomíná, že je ještě čekají eurovolby.
Na plakát Zuzany Čaputové někdo přimaloval vulgární obrázek a portrét Maroše Šefčoviče se z koutku dívá na parkující auta. Několik signálů, že ještě neskončily prezidentské volby a že tady to bude o dost jiné než v liberální Bratislavě.
„Nepůjdu volit, nemám koho. Předtím jsem to hodil Kotlebovi, protože by mi nejvíc seděl jako prezident. Tento stát nikam nesměřuje a potřeboval by radikální změnu. Vystoupil bych z Evropské unie, jen nám to tam uškodilo,“ říká rozhodně pětadvacetiletý stavební dělník Patrik.
Na námitku, že by se odchod z EU mohl Slovensku stejně zkomplikovat jako nyní Velké Británii, reaguje s tím, že Britové byli podvedeni. „Toho se u nás nebojím. Mně by se líbilo, kdybychom měli zpět slovenské koruny. Stejně máme problém vyčerpat eurofondy, tak na co v EU jsme? Všechno je zanedbané, zdravotnictví, školství,“ dodává.
Lidí, kteří by si nejvíce přáli, aby se slovenským prezidentem stal někdo jako předseda ultrapravicové strany L’SNS Kotleba nebo soudce Štefan Harabin, je mezi oslovenými Čadčany mnoho. Říkají, že tito dva by v zemi alespoň udělali pořádek a že druhé kolo už teď bez nich není příliš zajímavé.
„Vždyť to vyjde nastejno, jeden je eurohujer a druhému posílají peníze Američané,“ říkají osmatřicetiletí Maťo a Rasťo. Svou práci prozradit nechtějí, ale na politiku mají názory jasné, ovšem částečně nejspíš získané z dezinformačních webů.
Čaputová a Šefčovič se utkali v poslední debatě. Budeme nezávislí, shodli se |
Ale i ti, kteří si nemyslí, že Spojené státy mohou za rozvrat Ukrajiny, že Rusové nejsou pro svět hrozba, že se volby na Slovensku kupují a že do něj nová prezidentka pustí hordy imigrantů, často říkají, že je pro ně blond advokátka podezřelá. Míní, že nemá vlastní názory, že je jen něčí loutkou a že nebude hájit zájmy Slováků. A navíc jí nevadí sňatky gayů a podporuje ji současný prezident Andrej Kiska, což je zde zásadní problém.
Volby však v Čadci nejsou velké téma a mnoho oslovených ještě ani den před volbami nevědělo, jestli k nim vůbec půjdou. Ale pokud ano, ve druhém kole budou volit menší zlo, tedy Šefčoviče.
Právě Čadca je totiž jedním z osmi slovenských okresů, ve kterých favoritka voleb nevyhrála první kolo. Šefčovič ji tu porazil o necelé čtyři procenta hlasů a ani nyní se nezdá, že by se to mělo změnit. Ačkoli Čaputová v okrese prohrála, v samotném městě Čadca však zvítězila se ziskem 25,4 procenta hlasů, Šefčoviče podpořilo 21,8 procent místních obyvatel.
„Budu volit pana Šefčoviče, protože je katolík. Čaputová je sice taky věřící, ale uznává homosexuály a imigranty, to my ne. Šefčovič není žádný hlupák a je to velký politik. Čaputovou podporují v Bratislavě a ona možná ani neví, kde je Čadca,“ myslí si pětapadesátiletý montér František.
Město v horském údolí tíží hlavně dopravní kolony
Pětadvacetitisícové město na pomezí česko-polsko-slovenských hranic znají minimálně ti, kteří jezdívají vlakem, anebo obyvatelé nedalekého Moravskoslezského kraje. Obec sice leží v nádherném údolí, obklopeném ze všech stran horami, ale stejně jako v bývalých Sudetech, i tady se minulý režim do tváře města hluboce zapsal a zatím se ho nepodařilo vymazat.
K ošklivým a navíc zchátralým socialistickým budovám se během let přidal i devadesátkový nevkus a po celém městě tak září stovky kýčovitých reklamních tabulí. Lákají na obchody a služby, kterých je tu na jedno malé město opravdu „vela“. Levné oblečení, směnárny, plastová okna, náboženské potřeby, nábytek, masáže, krejčovství i lyžařské vybavení. K tomu několik čínských i jiných restaurací a množství supermarketů.
Neúspěšný kandidát na prezidenta Slovenska Harabin dal stížnost na volby |
Třiašedesátiletá ekonomka Jana říká, že už se na současnou podobu města nemůže dívat. „Stávalo tu kino spisovatele Janka Palárika, ale pak ho koupili Číňani a vyhořelo. Přímo tady byla synagoga. Nevypálili ji Němci, ne. To naši ji zbourali, protože k tomu tady nemáme vztah,“ vypráví a když ukazuje na prodejnu textilu, kde dřív stával židovský svatostánek, vhrknou jí slzy do očí.
Jako jedna z mála bude volit Zuzanu Čaputovou. Na Šefčovičovi ji štve, že se spojil s vládní stranou Směr-SD, kterou ekonomka viní z všudypřítomné korupce. „Vždyť nás je jenom pět a půl milionu, to není ani New York, a podívejte se, co se tu děje! Je to normální?“ žehrá žena, která má i díky dcerám v USA a v Praze možnost srovnání.
To má i jedenačtyřicetiletý Štefan, který působí jako vychovatel v centru pro drogově závislé. Čtrnáct let totiž žil v Británii a život tam je podle něj lepší. Přesto mu dva proevropští kandidáti na prezidenta vadí. Upozorňuje, že by se evropská legislativa měla přijímat s přihlédnutím k tradičním poměrům v dané zemi. Chudí Čadčané podle něj berou v přepočtu často jen kolem 12 tisíc korun měsíčně a novoty z EU neunesou.
Na život v Kysuckém kraji daleko od metropole si však místní obecně nestěžují. Nadávají jen na nekonečné kolony aut na cestách. „Chtělo by to tu také víc podnikatelských aktivit a větších fabrik, aby se tu lidé měli lépe. Polovina lidí pracuje v nemocnici a druhá v té spoustě obchodů, které tu máme, ale normálních pozic je málo,“ povzdechne si třiačtyřicetiletý obchodní zástupce Rastislav. Hluboký povzdech předchází i odpověď na dotaz, koho bude volit. „Asi Šefčoviče.“
Podívejte se na medailonek kandidátky Zuzany Čaputové (2/2019):
1. března 2019 |
