Avey se narodil v roce 1919 na farmě v anglickém hrabství Essex a od útlého dětství vyváděl ztřeštěné kousky. "Jednou jsem skočil z větve, která byla třináct metrů nad zemí, jen kvůli vzrušení," vylíčil deníku The Times. Zároveň měl ale tendence zastávat se slabších kamarádů. Tyto vlastnosti uplatnil později - za druhé světové války a hlavně při pobytu v zajateckém táboře.
Do armády se přihlásil dobrovolně už v roce 1939. Dostal se do Egypta, kde byl v roce 1942 zraněn a nacisté ho odvezli jako válečného zajatce do Evropy. O rok později se ocitl v malém vězení pro válečné zajatce v polské Osvětimi, nedaleko továrny IG Farben a koncentračního tábora.
Seznam spravedlivýchIzraelský památník Jad Vašem právě dokončuje prověřování Aveyho příběhu, chce ho totiž zařadit do seznamu Spravedlivých mezi národy. "Z pochopitelných důvodů tato pocta nemůže být založena jen na samotném Aveyho tvrzení," uvedla mluvčí Jad Vašem Susan Weisbergová. Titul zatím dostalo téměř 22 tisíc lidí. Na seznamu je přes sto Čechů. |
A tak se v jeho hlavě začal rodit plán - po válce se bude hodit jakékoliv svědectví o nacistických zvěrstvech v koncentračních táborech, říkal si. O tom, že Hitler prohraje, nepochyboval. "Samozřejmě vplížit se do židovského tábora byl absurdní nápad. Bylo to jako vniknutí do pekla. Ale takovým typem muže jsem byl."
Podle historika Martina Gilberta bylo Aveyho tušení správné. "O vyhlazování v Osvětimi se nevědělo až do roku 1944 (...) Po válce pak britští vyšetřovatelé válečných zločinů zoufale hledali bývalé válečné zajatce s informacemi o táborech," vysvětlil.
"Navzdory nebezpečí jsem věděl, že musím svědčit. Albert Einstein řekl: svět může být zlé místo, ale ne kvůli těm, kteří zlo činí, nýbrž kvůli těm, jenž se na něj dívají a nic nedělají. Nikdy jsem nepatřil mezi ty, co nic nedělají," vysvětloval své pohnutky po více než šesti desetiletích Avey.
V proniknutí do tábora pomohla nacistická přesnost
A jak se Britovi podařilo šílený plán uskutečnit? V továrně IG Farben se seznámil s německým židovským vězněm Ernstem Lobethallem a navzdory tomu, že to bylo zakázané, se spolu spřátelili. Britskému válečnému zajatci se později podle svých slov podařilo zkontaktovat přes svou matku Lobethallovu sestru.
Po čtyřech měsících od ní dorazil do zajateckého tábora karton cigaret, který Avey předal svému příteli. Lobethall si za ně mohl koupit boty a jídlo, což později zachránilo jeho život. Použil je také jako úplatek, který pomohl Aveymu do koncentračního tábora.
Jeden ze holandských židovských vězňů z koncentračního tábora si s nim na den vyměnil identitu. Avey využil pověstné přesnosti nacistických strážců, kteří takřka na minutu dodržovali denní režim včetně obchůzek, aby vnikl do tábora. Oholil si proto i hlavu a v určenou dobu se v jedné kůlně sešel s Holanďanem.
Vyměnili si oblečení a Avey se vydal na průzkum koncentračního tábora. "Přidal jsem se k proužkovaným a pochodoval do Monowitze, převážně židovského tábora. Když jsem procházeli pod znakem Arbeit Macht Frei, všichni se narovnali a snažili se vypadat tak zdravě, jak to jen bylo možné. Byl tam důstojník SS, který vybíral ty slabší do plynu (...) Wagnerova hudba doprovázela náš pochod. Bylo to mrazivé," líčil Avey.
Nejhorší byla noc. Mnozí se pomátli
Dozorci je hnali táborem a nutili nést těla těch, kteří v ten den zemřeli. Avey se snažil vše co nejpřesněji pamatovat. Později líčil jako nejhrůznější zážitek noc. Po setmění se místem více a více začalo ozývat sténání a kvílení. "Mnoho lidí se zbláznilo. Bylo to peklo," vzpomínal a dodal, že jeho spolubydlící mu té noci za Lobethallenovy cigarety pověděli detaily o dozorcích, plynových komorách i krematoriu.
Ráno se mu pak během pochodu podařilo opět proklouznout do kůlny, kde na něj měl čekat Holanďan. "Ačkoliv jsem mu věřil, nemohl jsem si být jistý, že přijde," popisoval děsivé okamžiky. Vězeň ale nezklamal a oba muži se vrátili každý do "svého" tábora.
Vězni v koncentračním táboře Osvětim
Avey zůstal v zajateckém táboře až do osvobození Sověty v roce 1945 a přežil i jeden z pochodů smrti. Když však dorazil do rodné Británie, byl vyčerpaný a měl tuberkulozu. V nemocnici pak strávil dva roky. "V roce 1947 jsem chtěl armádě podat svědectví o Osvětimi. Nebrali mě vážně. A tak jsem to uzavřel a snažil se zase dát si dohromady život," popsal s tím, že ho dlouho provázely noční můry.
Po 65 letech od osvobození Osvětimi svědkové, kteří zvěrstva páchaná nacisti zažili, vymírají. A naopak popírání holokaustu bují, vysvětlil deník The Times proč se po tak dlouhé době bývalý zajatec rozhodl promluvit.
Neuvěřitelný příběh?I když Aveyho příběh zní neuvěřitelně, tak minimálně o jedné věci nelze pochybovat - a to o jeho pomoci Ernstu Lobethallovi. Ten před svou smrtí v roce 2001 v New Yorku natočil na video zpověď pro Nadaci Šoa, v níž popisuje, jak mu Avey (s nímž po válce ztratil kontakt) a cigarety od sestry Susany zachránily život. Část jich totiž vyměnil za boty, v nichž později absolvoval pochod smrti. A že bylo možné proniknout do koncentračního tábora dokazuje podobný kousek, který se podařil v roce 1944 britskému válečnému zajatci Charlesi Cowardovi. Ten se infiltroval v převlečení za židovského vězně do koncentračního tábora, aby získal zpravodajské informace od britského námořního lékaře, jenž tam byl v té době zavřený, připomněly The Times. |
Zrušená diskuse
Omlouváme se všem slušným čtenářům za to, že jsme zrušili diskusi pod článkem. Někteří jiní ji bohužel zneužívali k opakovaným antisemitským a vulgárním výpadům, které už nešlo mazat jednotlivě.
