Na první pohled je to jen několik kamenných bloků ohlazených časem. Tyto kameny v přístavní zóně Ria de Janeiro jsou však dávnými svědky bolestné historie afrických otroků.
„Je to místo jedinečné paměti, které obsahuje jediné dosud zachované pozůstatky vyloďování otroků v Americe,“ cituje agentura AFP antropologa Miltona Gurana, který měl na starosti kandidaturu této lokality na zanesení na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Zapsána tam byla letos v červenci, samotné město Rio de Janeiro bylo zaneseno na seznam UNESCO už v roce 2012.
Přístaviště Valongo je tak na seznamu UNESCO stejně jako ostrov Gorée, který na něj byl zanesen v roce 1978. Z tohoto senegalského ostrova byli afričtí otroci převáženi do Ameriky. Tisíce kilometrů daleko, na druhém břehu Atlantiku, umožňují pozůstatky Přístaviště Valongo sledovat konec této strastiplné cesty.
„Ti, kdo cestu přežili, museli udělat jen několik kroků, aby se dostali ke svému cíli, na trh otroků, který tvořily četné obchody rozmístěné kolem náměstí,“ vysvětluje historik Claudio Honorato. „Z tohoto obchodu žila celá čtvrť, byli to dokonce výrobci řetězů a železných kruhů, které se dávaly otrokům kolem krku,“ dodává vědec z Institutu Nueva Negra, muzea vystavujícího tisíce kosterních ostatků pocházejících z obrovského společného hrobu ležícího nedaleko Valonga.
V roce 1996 byl v Riu objeven masový hrob s ostatky padesáti tisíc otroků přivezených z Afriky
Otroci nezůstávali v Riu de Janeiro dlouho. Jakmile byli prodáni, byli rychle dopravováni k mlýnům na cukrovou třtinu na severovýchodě, zlatým dolům v Minas Gerais nebo na kávové plantáže v oblasti Sao Paula.
Je velmi obtížné zjistit přesná čísla, ale většina historiků se shoduje v tom, že do Brazílie připluly více než čtyři miliony otroků z Afriky, tedy kolem čtyřiceti procent obětí obchodu s lidmi v Americe. Je to těžké dědictví pro zemi, která zrušila otroctví jako jedna z posledních, v roce 1888.
Přístaviště Valongo, hlavní vstupní brána otroků koncem 18. století a v první polovině 19. století, postupně mizelo pod zemí tak, jak postupovala přestavba města. Archeologická lokalita byla odhalena v roce 2011 při vykopávkách před revitalizací přístavní zóny v souvislosti s přípravami na olympijské hry v roce 2016.
„Věděli jsme, že Přístaviště Valongo leží v těchto místech, ale byli jsme překvapeni, že se tak dobře zachovalo, přestože leželo tak dlouho pod zemí,“ říká archeoložka Tania Andradeová Limaová.
Nábřeží bylo zcela zrenovováno v roce 1843, kdy zde přistála Tereza Kristýna Marie Neapolsko-Sicilská, která se vdala za císaře Petra II. Brazilského.
„Nábřeží císařovny bylo prvním pokusem skrýt toto pamětní místo,“ říká historik Claudio Honorato. Zanesení Přístaviště Valongo na seznam světového kulturního dědictví UNESCO považuje za jakési zadostiučinění tváří v tvář zločinu proti lidskosti, jehož potomci nesou následky ještě dnes.
Podle antropologa Gurana to umožní přimět Brazílii, aby uznala své africké kořeny a přitom podporovala turistiku za památkami tohoto charakteru.
